Přesto mezi námi dosud žijí lidé, kteří memento spěchu, chvatu a kalupu povážlivě ignorují. Pro příklady není třeba chodit daleko. Stovky mužů tlachají naprázdno v hospodách nebo okolkují zvědavě při pouličních nehodách, místo aby se přinejmenším věnovali joggingu, jako to už dávno dělají úředníci v západních metropolích. Stovky žen se dlouhé hodiny zhlížejí nespokojeně v zrcadle, místo aby podstoupily plastickou operaci, která z nich udělá obratem doživotní krasavice. Pubertální mládež se celé odpoledne vybavuje po telefonu, místo aby své intimní problémy vyřešila krátkou schůzkou v bytě svých rodičů, kteří mezitím zahálejí na chatě. Staříci zírají celý den z okna, místo aby surfovali po vnukově internetu. Stařeny klimbají se svými čtyřnohými miláčky v klíně, místo aby si například louhovaly bylinkový čaj. A lékaři, místo aby vyslali své pacienty na pochod Praha - Prčice, vymýšlejí pro toto povalečství rafinované názvy, jako je endogenní deprese, Alzheimerova choroba nebo chronický únavový syndrom, aby mohli své pacienty oslnit. To vše je trestuhodná svévole, která nás podnítila k tomu, abychom obeslali soutěž, kterou vypsal pražský magistrát pod heslem Jak přimět občany k časovým úsporám. Je nepochopitelné, že tato soutěž (navzdory vysoké odměně pro výherce) proběhla bez velké odezvy; její smysl je přece jasný: Zrychlí-li občané svou každodenní aktivitu, ušetří městu i státu značné finanční výdaje, nehledě na to, že zvýšením životního tempa doženeme státy, které se s pomalostí, rozvážností a meditačními úniky svých občanů už dokázaly úspěšně vypořádat. Základem našeho návrhu je vytvoření speciálních čet, které jsme pracovně nazvali Inspektoři veřejného spěchu (IVS, nesplést s JVS, což jsou iniciály diktátora Stalina); nezastíráme, že nás k tomuto nápadu inspirovala revizorská síť, kterou si vybudovaly Dopravní podniky. Pracovní doba inspektorů může být kratší, než je doba jiných zaměstnanců, protože jejich služba bude vyžadovat plné fyzické i psychické nasazení.

Prvá směna IVS nastoupí už ve čtyři hodiny ráno, kdy spustí městské sirény; tím zaručí, že se z postelí vyhrabou i ti nejzatvrzelejší spáči. I když se toto opatření může zdát leckomu drastické, je třeba uvážit, že a) T.A. Edison spal jen čtyři hodiny denně, aniž tím jakkoli utrpěla jeho vynálezecká euforie, b) dlouhý spánek prokazatelně vyvolává bolesti hlavy, epileptické záchvaty a náměsíčnictví a c) kvílení sirén nenápadně připomene mladším občanům chmurné stránky naší historie (druhou světovou válku), což zase ulehčí výklad učitelům dějepisu. Do pěti hodin se IVS přesunou do ulic a dohlédnou především na řidiče městské dopravy, kteří někdy propadají zbytečné sentimentalitě: Je přece jasné, jak zdržují chod dopravy tím, že vpouštějí do vozu ženy, které samy neuzvednou kočárek, neohrabané důchodce, kteří tarasí vchody, či invalidy, kteří se nedokážou za jízdy doplížit k sedadlu. Toto úsilí IVS mohou podpořit plakátky, vyvěšené ve všech dopravních prostředcích; jejich konečnou formulaci teprv promýšlíme, ale mohly by například hlásat, že "Kdo nemá dost pružné klouby, ať jde radši sbírat houby" nebo "Kdo je doma, ten se počítá". Staří lidé a invalidé ostatně hřeší na to, že mají městskou dopravu zadarmo, a proto ji houfně zneužívají.

Dopoledne, přibližně v osm hodin, nastoupí druhá směna, která se pro změnu zaměří na školy, na úřady, na čekárny, na studovny a na nemocnice, aby zjistila, zda občané využívají řádně časové prostoje při přestávkách, při postávání ve frontě, při vyplňování formulářů a při telefonování. Většina z nich si totiž neuvědomuje, že si přitom mohou (v souladu s jogínskými praktikami) procvičovat žvýkací, lícní a oční svalstvo, opakovat si v duchu anglická slovíčka či matematické poučky, přehrávat si minulý či budoucí přijímací pohovor, vymýšlet si vtipné omluvy pro rodinu či pro zaměstnavatele, počítat spotřebované kalorie, měřit si puls a teplotu apod. Při té příležitosti poučí IVS rovněž úředníky, průvodce a recepční, jak mohou urychlit svou službu: Nemusejí přece zdlouhavě a opakovaně vysvětlovat každému klientovi, co má udělat; stačí, když hbitě a mlčky ukážou na příslušnou směrovku, vývěsku či pamětihodnost (klienti se pak konečně začnou chovat jako dospělí, nikoli jako děti, které kladou otázky pro otázky).

S těmito pokyny a zásahy se IVS vypořádají jistě bez potíží; s jistou nevolí se pravděpodobně setkají před výkladními skříněmi módních obchodů, které přímo vybízejí občany (obzvlášť občanky) k ostudnému lelkování; vzniká tedy otázka, zda by nebylo efektivnější, kdyby dal magistrát všechny výlohy zatemnit nebo potřít páchnoucím sprejem, který by zevlouny (zevlounky) odpudil. Druhá směna mimoto zkontroluje pěší zóny a eskalátory, neboť k časovým ztrátám dochází rovněž při chůzi. Chodci, místo aby zvolili společné svižné tempo, do sebe často vrážejí a někdy vyloženě zbrzdí všechen pohyb tím, že se zastaví uprostřed chodníku, a to jen proto, aby si zapálili cigaretu, vyťukali zprávu na mobilním telefonu nebo dokonce zavázali tkaničku. Automobilový provoz je v tomto směru mnohem vyspělejší: Zkušený řidič popožene pomalého účastníka klaksonem, nebo ho prostě vytlačí ze silnice; proto lze dohled nad řidiči ponechat bez obav v kompetenci dopravní policie.

Nejtěžší úkoly ovšem čekají na třetí, odpolední směnu, která prověří předem určený počet domácností. Je totiž politováníhodné, že stovky mužů promrhají svůj volný čas i svou fyzickou energii provozováním neužitečných koníčků, jako je odlepování poštovních známek, sestavování leteckých modelů nebo leštění samorostů. I ženy je třeba ohlídat, aby zbytečně neprodlévaly u plotny nebo u smetáku; proč bynemohly svěřit tyto práce profesionálům, kteří se s nimi nebudou zbytečně párat a kteří zároveň vnesou do domácnosti potřebný vzruch a nadšení? Záludným polykačem času je rovněž televize , která odvádí mládež (a často i dospělé) od užitečné práce na zahradě či ve školním kabinetu; dalo by se tomu sice předejít oficiálním přerušením televizního vysílání, ale tím by magistrát riskoval, že se občané nedozvědí o aktruálním stavu spěšnosti. Zbývá tedy ještě dořešit, jak zkrátit batolení drobotiny na pískovištích a omílání modliteb v kostelích; věříme, že je to jen věc speciálního tréninku.

Navrhovaná akce samozřejmě vyžaduje zvláštní a důkladnou osvětu. Vzorem by mohli být sportovci: Nikdy by nezávodili s opaskem nebo s plnovousem, protože vědí, že by je tyto doplňky, které se třou o vzduch, připravily o cenné sekundy. Metodikové v přípravných kursech tedy zkontrolují, zda nejsou adepti na IVSpříliš navlečení nebo ozdobení, zda nemají nějakou řečovou vadu (koktání), která by konverzaci s nimi neúměrně protahovala. Součástí prevence by mohly být i povinné kursy rychločtení, rychlomluvení a rychlopsaní na počítači, jakož i lekce vhodného stravování, které by například doložily, oč rychleji se dá spořádat kaše než biftek, oč rychleji kmitáme lžicí než příborem apod.(prvou vlaštovkou v tomto směru jsou soutěže rychlojedlíků, které občas vídáme na obrazovce). Budoucí inspektoři by se mohli rovněž zasadit o zkrácení divadelních představení a sportovních utkání. Může-li existovat bleskový šach, proč by nemohl existovat bleskový fotbal nebo bleskový Hamlet? Z toho by se mohli poučit i interpreti hudebních děl; svižností tempa by prokázali svou technickou zručnost a odlehčili tíhu novoromantických symfonií.

Aby se návrh neomezil jen na nepříjemný systém příkazů a zákazů, dokládáme v něm, že se zrychlení životního tempa může změnit ve hru: Otec se vsadí před koupelnou se synem, kdo z nich si nejhbitěji poradí s ranní hygienou. Zaměstnanci peněžního ústavu naskáčou po pěti do paternostoteru; kdo to nestihne nebo kdo si zlomí nohu, nedostane prémie. Ředitel podniku se vsadí se svou sekretářkou, kdo vyřídí současně víc telefonátů. Písařka píše tak překotně, že jí referent nestačí diktovat; aby tedy nevyšla z kondice, doplní text vlastními obrázky a komentáři, které pak pobaví adresáta. Hlasatel či učitel mluví tak rychle, že mu většina posluchačů neporozumí; rodina nebo třída tedy soutěží v tom, kdo zachytil víc smysluplných výrazů. Matka spouští při kojení budík nebo metronom (vychází přitom z učení o podmíněných reflexech). Lékaři či sestry na onkologickém oddělení tipují, v jakém pořadí podlehnou pacienti metastázám. Pozůstalí klušou za rakví; kdo upadne, nesmí do hrobu přihodit hroudu na rozloučenou. Nikdo se nenudí a nikdo se neulejvá.

Jsme přesvědčeni, že náš návrh je přínosný nejen pro rozvoj státního hospodářství, nýbrž i pro rozvoj vědeckého výzkumu. Naznačíme jen několik úkolů, které staví před příslušné odborníky: Zootechnici mohou urychlit snůšku vajec a houstnutí ovčího rouna. Gynekologové se mohou pokusit zkrátit dobu těhotenství. Hydrologové mohou popohnat řeky k většímu spádu, což prospěje jak lodní dopravě, tak vodním elektrárnám. Astronomové mohou uspíšit zemské i sluneční otáčky; kratší zima nás dřív odežene od vyhřátých kamen a vysvlékne z nezdravých kožichů. Filmaři nebudou muset zrychlovat záběry v akčních snímcích a v přírodopisných dokumentech, protože vše, co se bude dít, bude úchvatně zrychlené. Každý se bude snažit, aby nepromarnil ani okamžik, protože bude vědět, že nemá na život tolik času jako jeho předkové, kteří ještě neuměli pospíchat.

Magistrátním úředníkům, pokud víme, se náš návrh zamlouvá, i když se jim zatím nedostávají peníze na vyškolení a přezkoušení inspektorů. Radost z příznivé reakce nám nicméně zkalila jistá letní příhoda. Když jsme jako obvykle ověřovali své podněty v terénu, narazili jsme u Lužnice na rybáře, který nás důrazně odmítl: V žádném případě prý nedovolí, abychom mu bubnováním nadháněli kapry nebo přikupovali ortopedický balon na sezení; nesedí prý na břehu kvůli rybolovu, nýbrž proto, aby přišel na jiné myšlenky. Na jaké myšlenky? zasmáli jsme se. Těch úvah a myšlenek, co vyplodila naše civilizace, a kolik jich přineslo lidem skutečné štěstí? Nechceme-li, aby nás přežil hmyz, musíme se především hemžit.