Co že se tak strašného tenkrát stalo, že musíme mlčet nebo naopak dělat dryáčnické politické prohlášení? Proč i sociální demokraté ponechali První máj napospas KSČM jako komunistický svátek?! Vždyť v roce 1886 přece nebylo po komunistech ani vidu ani slechu. Co vlastně tenkrát bylo nebo nebylo? Sesbíral jsem chabé dějepisné znalosti a dovoluji si je předložit.

Tenkrát ve starém hrdém Albionu vznikla a padla třetí liberální Gladstoneova vláda. A co že ten potřetí zvolený premiér William Gladstone vlastně chtěl, že ho tak rychle uklidili??! Navrhnul Home Rule, zákon, který měl Irům zaručit vlastní parlament, správu vlastních záležitostí a mimo jiné i pozemkovou reformu a vlastní soudce. Ztroskotání tohoto politického aktu stálo nejen premiérský post pana Gladstonea a návrat markýze Salisburyho, ale i konec nadějí Irů na vlastní samosprávu, kterou ostatně nemají v plné míře doposud. A to je poučné, neboť je patrno, že někde nestačí ani 119 let na to, aby se většinový názor na bezesporu dobrou a správnou věc, tedy Irskou samosprávu a samostatnost, zcela změnil, by't se výrazně posunul. Ovšem za cenu válek teroru a tisíců mrtvých. Taková je síla krachu v samém počátku zápasu za dobrou věc...

Carl Benz v tom roce sestrojil první tříkolový benzinový vůz. Později se spojil s jiným známým inženýrem Gottliebem Wilhelmem Daimlerem, který měl patent na plynový a petrolejový pohon. Položili tak nejen základy obrovského impéria, známého dnes jako Daimler Chrysler nebo také EADS a světoznámé značky Mercedes Benz. Ukázali narozdíl od případu pana Gladstonea a Home Rule, kam až se může dojít, když se dobrá byť nová a revoluční myšlenka vezme za správný konec. Dovolím si konstatovat, že Home Rule byla myšlenka stejně kvalitní, jako benzinová tříkolka. Musím konstatovat, že když jsem se nedávno při návštěvě vědeckovýzkumného centra Daimler Chrysler v berlínském Moabitu dozvěděl, že roční rozpočet tohoto centra je necelých skromných 8 miliard Euro, tak jsem musel uznat, že se myšlenka s benzínovou tříkolkou za 119 let usilovné práce opravdu docela okotila.

Ale teď už hurá do Spojených států amerických. Tam kromě stávkového hnutí za 8 hodinovou pracovní dobu, která vyvrcholila krvavými srážkami s policií právě v prvních květnových dnech. Přímo 1. května bylo v Millwaukee zastřeleno 6 dělníků. Došlo ke slavnostnímu odhalení sochy Svobody. Jistě jen shodou okolností právě 28. října. Dále jsem zjistil, že tentýž rok uprchl z indiánské rezervace slavný náčelník Geronimo s rodinou, aby byl po necelém půl roce chycen. A na konci tohoto roku byla založena první americká odborová ústředna American Federation of Labour (AFL), která rezignovala na ideologicky zdůvodněné reformní programy svých mnohých zakladatelů.

Co k tomu říci. Po 119 letech se zdá, že si někteří Američané uvědomují, že vraždit původní obyvatele Spojených Států asi nebylo tak úplně O.K. Nicméně, bojím se, že už je pozdě. Výsledky genocidy indiánského obyvatelstva pomocí technické převahy, alkoholu, rezervací a pozitivní diskriminace z rukou bílého muže jsou asi už nezvratné. Snad lze jen zaplakat nad osudem národa, který zahynul dříve než se mohl stát velkým, jak se praví v závěru mayovky Poslední výstřel. Mimochodem byl to právě Geronimo, který inspiroval Karla Maye k vytvoření postavy Vinnetoua.

Po 119 letech se nám zdá nedůstojné vzpomenout obětí těch, kteří prosazovali 8 hodinovou pracovní dobu a ochranu důstojnosti práce vůbec. Taková prkotina, vždyť je to dnes jako houska na krámě... Musím říci, že za reálného socialismu s jeho povinností pracovat a paragrfu o příživě jsem se podobným názorům nedivil. Ale dnes 15 let po "sameťáku" mi to připadá poněkud přibloudlé. Ostatně - pohlédněme do Evropy a k sousedům do Německa. Bohužel až příliš často jsme právě v Evropě, jejímž nepominutelným atributem je sociální stát, stojící na širší společenské odpovědnosti korporací, svědky toho, že sociální odpovědnost korporací končí odevzdáním daní a transferem zisku mimo Evropu.

Jsou to právě největší evropské korporace, které dosáhly v minulém roce vynikajících zisků a které nejenže neposílily svou sociální odpovědnost, ale v rozporu s tím ohlásily masové propouštění. Jen tak pro zajímavost: Adidas má zisk 314 miliónů euro a propouští 400 lidí, Allianz má zisk 1,8 miliardy euro a propouští 4700 zaměstnanců, Commerzbank má sice pouhých 300 miliónů eur zisku, ale propouští 900 osob a Deutsche Telekom vydělal 3,2 miliardy euro a propustí v tomto roce 2200 lidí a do roku 2007 celkem 20 000. Henkel plánuje letos zisk necelé 2 miliardy euro a hodlá propustit 3000 zaměstnanců. Jak patrno, v Evropě zřejmě probíhá velká demontáž tradiční evropské sociální odpovědnosti.

To plně odpovídá názorům našich "tržních komsomolců" první poloviny 90. let, kteří mávali Samuelsonem jako bratr Koniáš biblí. Křičeli přitom, (cituji to, co jsem slyšel od jednoho budoucího ministra) "...podnik není žádný sociální systém, na to jsou odbory..." Není divu, že to dotáhl tak daleko.

Zbývá dodat, že přitom držel v rukou okopírovanou Samuelsonovu Ekonomii a oči mu opravdu planuly. Naproti tomu mne díky známému uskupení písmenek CSR zaujala problematika tzv. "corporate social responsibility", což jsem pokládal za dílo socialistického ďábla. Ale vzhledem k tomu, že jsem o tomto fenoménu nalezl nejvíce na britském webu www.csr.gov.uk, možná, že to za Kanálem pokládají za vážnou věc. Určitě více než u nás, kde se pozornost veřejnosti upírá spíše k bytové problematice mladého nadějného páru, než například k neexistenci zákona o bydlení a hromadným žalobám ve Štrasburku.

První Máj byl prohlášen Svátkem práce rozhodnutím II. Internacionály, která vznikla s  hlavními ideami zrušení pravidelných armád, konečného slova lidu v otázkách války a míru, mezinárodní ochrany práce, osmihodinového pracovního dne a zákazu dětské práce do 14 let. Není divu, že II. Internacionála nebyla v oblibě ani u tehdejší vládnoucí elity, ale ani u Vladimíra Iljiče Lenina, který v ní bystře rozpoznal rodící se bariéru jakékoliv totality, tu rudou nevyjímaje.

Asi jí to zůstalo a Svátku práce taky. Tak tady zůstává po 119 letech pouze ona socha Svobody a také AFL, nyní jako AFL-CIO. Oba pojmy zůstávají nejen symboly své doby, ale i symboly své země. Země, která si váží svých symbolů a která jim dává nový smysl má i budoucnost. U nás se prokšeftoval i Závod Míru, symbol Prvního Máje válí v prachu a po Brně pochodují neofašisté, které chrání Policie ČR, protože by se ještě mohlo najít pár blouznivců, kteří by mohli mít chuť jim natlouci. A to se nesmí... Liberální demokracie jim dává svobodu, kterou oni sami vzápětí použijí pro její zničení. Na komunistickém Prvním máji zase policie zatkla někoho, kdo byl proti... Proti čemu, zda proti komunismu, komunistům, KSČM nebo Prvnímu Máji, to není známo. Protestoval, propíchal policistům pneumatiky u auta - tak pryč s ním. Proč si demokracie tolik zakládá na ochraně svých levých i pravých extrémů, mi není známo. Asi proto, že to jde dobře mediálně prodat... Nebo si myslí, že když je na hranicích čisto a jasno, tak není tolik vidět ten svinčík uvnitř...

Přeji nám všem, kteří můžeme na svátek práce tak spokojeně sedět doma a nemyslet na svátek ani na práci, aby nám to tak nějak samo vydrželo i pro příští generace. Aby se za dalších 119 let nepsalo o 8 hodinové pracovní době jako o rakovině, která se začala šířit světem a po více než celé jedno století podkopávala efektivní využití pracovní síly Homo sapiens sapiens....Nebo jenom Homo...??!