Je pochopitelné, že zasvěcený pozorovatel nemůže být nadšen skutečností, že skupinka nesložitých devatenáctiletých zpěváčků, kteří ještě nevydali jednu desku a dosud neměli jediný hit, prošlých pravda mocnou televizní masáží, předstihne -- nu, v této chvíli už každý aspoň jedno rychlokvašené CD vydal - rázem v žebříčcích popularity lidi, kteří mají za sebou nejméně několik let soustředěné a namáhavé práce a jejichž písničky zná každý, kdo si někdy pustil rozhlas. Nemluvě o tom, že celkové zblbnutí národa soutěží superstárů nevrhá na nás právě milé světlo.

Je pochopitelné, že milovník kopané jako zábavného sportu nemůže být nadšen skutečností, že se stále víc a víc ukazuje, že napínavé výsledky na hřišti jsou jen výsledkem výměny "kapříků" a "koláčů". Navíc, když z reakcí činovníků je cítit spíše pohoršení nad tím, že něčím tak běžným a obvyklým, normálním pro lidi, kteří "fotbalu rozumí", jak o jednom z nich pravil v televizi bývalý internacionál, se zabývá policie.

Je pochopitelné, že ctitelé kalokagathie a fairplay nejsou nadšeni skutečností, že ti nejviditelnější nesložití nositelé jejich myšlenek se stávají jednak výzkumnými laboratořemi, jednak vlastně spolu závodí chemické fabriky.

Jádro pudla v prvním případě je právě v tom slovíčku "žebříček popularity" -- nehovoří totiž o tom, kdo je nejlepší, ale koho má zmasírovaná populace zrovna na očích. Ve druhém případě je jádro pudla zase v tom, že fotbal není jen hra, ale především business a velikou roli hraje zákulisí, které je řízeno spíše ekonomickými, řekněme tržními požadavky, než zájmem o to, aby jedenáctky nesložitých jinochů, vydělávajících (a požadujících) velmi nadprůměrné peníze, sváděly souboje co nejrytířštější. Ve třetím případě je tomu stejně jako v případě druhém.

Soudím, že náprava není v restrikci -- znáte to: jedni vymyslí pancíř, druzí lepší kanon, tihle lepší pancíř, tamti ještě lepší kanon... Naopak: je v zájmu české kultury a českého (ale nejen českého) sportu naprosto otevřít dveře -- ať kvantita přeroste v kvalitu.

Jestliže bude televize ročně produkovat aspoň tři, čtyři kola soutěže Superstar, máme naději, že za pět let dosáhne počet oblíbených zpěváků několika tisíc, nikdo se v nich už nevyzná, přestane se o celou oblast zajímat a všechno se vrátí do normálních kolejí.

Když povolíme doping a přestaneme se jím naprosto zabývat, takže každý bude vědět, že dotyčný sportovec není superman, ale feťák, ušetříme za všechny ty komise a kontroly a oni s tím -- pravda asi až po několika úmrtích, leč kdo chce kam... - sami přestanou.

Totéž platí pro kopanou -- budou-li úplatky povoleny, nebude mít vůbec smysl uplácet, protože všem bude jasné, že ty výsledky jsou falešné, budou na fotbal chodit ještě méně, než dnes, firmy ho nebudou sponzorovat -- a sami zchudlí fotbalisti si to se svými bafuňáři vyřídí. Mimochodem, je to velmi levné řešení.