Dvě hlavní odvětví irácké armády na tom nejsou lépe, vlastní armáda čítá pouhých 12 000 a, 41 000 členů národní gardy bylo teprve nově odvedeno.

Američané a domácí irácká vláda nejsou především schopni vytvořit etnicky různorodou iráckou armádu nebo něco, co by se tomu aspoň podobalo. Špatně vycvičené síly jsou decimovány dezercemi a nejsou schopny fungovat. Je také všeobecně známo, že jsou infiltrovány špehy, což dokazují neustálé útoky povstalců na policejní stanice a odvodní místa, nebo např. únosy a popravy národních gardistů -- 12 bylo nalezeno popravených 20. listopadu u Mósulu a skoro 50 24. října v jižním Iráku. Několik vysoce postavených úředníků iráckého ministerstva obrany bylo zavražděno a při několika příležitostech byli ministerští úředníci zastrašováni hrozbami, že jejich úřad bude brzo zlikvidován.

Iráčtí a američtí představitelé se uchýlili k nebezpečné politice etnických milic navlečených do nových uniforem irácké armády, aby jim vnutili ideologickou soudržnost a předešli pronikání zvědů. Je veřejným tajemstvím, že nejvýkonnější jednotka (36. pluk, který bojoval v Nadžafu a nyní u Fallúdže) tvoří kurdští bojovníci. "Skutečnost je taková, že irácká armáda neexistuje," napsal bývalý inspektor OSN Scott Ritter v nedávném článku. "Přes tisíce odvedenců dnes existuje jediná jednotka, 36. pluk, kterou lze považovat za to čím skutečně je (kurdskou milicí)." Ritter však došel k závěru, že i tento poměrně způsobilý prapor "může operovat pouze jako pomocný vedle americké armády."

Národnostní rozdíly se plně projevily 11. listopadu v etnicky různorodém Mósulu, kde sunnitské obyvatelstvo povstalo na podporu obležené Fallúdže. Když místní lidé obsadili policejní stanice, 3 200 ze 4 000 mósulských policistů svá místa opustilo nebo přešlo k povstalcům, což guvernéra přimělo, aby povolal 2 000 národních gardistů, kteří, jak se později ukázalo, vesměs pocházeli z kurdských milic. Sporadické násilí a teritoriální spory byly do americké invaze charakteristickým rysem vztahů mezi sunnitskými Araby a Kurdy, zvláště v kontroverzním a na naftu bohatém Kirkúku. Tisíce kurdských bojovníků na ulicích Mósulu tak mohly pouze zvýšit obavy sunnitů, že americká a nová irácká vláda mají v úmyslu uvažovat o podpoře kurdských požadavků.

V nedostatku plodného dialogu se americko-sunnitské vztahy změnily na krvavé jho. Vnitřní irácké bezpečnostní instituce byly podle zprávy Associated Press z 18. listopadu "nefunkční a ... infiltrovány sympatizanty s guerillou", a americká armáda stojí podle někdejšího analytika amerického ministerstva obrany Jeffrey Whitea před "organizovaným a rozvětveným odporem". "Odpor bojuje tvrději, ostřeji a efektivněji než bojovala irácká armáda za války," řekl White pro Washington Post. To pro rostoucí nestabilitu v Iráku a prohlubující se etnické napětí vyvolané americkou politikou znamená, že "koaliční" jednotky budou muset být v Iráku dlouho (50 let?). Nově vytvořená Bushova administrativa nedokáže změnit směr a přizpůsobit se irácké opozici. Nezbývá nic jiného než krvavá okupace nebo možnost, že americká armáda sunnitský trojúhelník opustí a vyzve k míru.

Zdroj ZDE