Jak vystupuje idiot

Charlie Brooker

Vzrušená doba. Americké volby se blíží, a zatímco celý svět mlátí hlavou do podlahy a řve: "Prosím tě, panebože, Bushe ne!" kandidáti se střetávají v sérii živých televizních debat. Je to tak trochu jako American Idol, ale s děsivým globálním dopadem. Člověk se musí smát.

Ačkoliv, smějete se opravdu? Viděli jste ty debaty? Vážně vám doporučuju, abyste je zhlédli. Vzorné stránky zpravodajství BBC (www.bbc.co.uk/news) zveřejnily formou streaming kompletní, nezcenzurované záznamy všech nedávných debat, včetně ukázek z předchozích debat, od debaty Reagan versus Carter, až k Nixonovi versus JFK.

Když se díváte na debaty Bush versus Kerry, okamžitě vás napadnou dvě věci. Zaprvé, úvodní vysvětlování pravidel způsobuje, že to celé působí jako nějaká společenská hra. Zadruhé, George W. Bush je - no, je - - Kristepane, kde mám začít?

Internet je plný živých spekulací, že má Bush pod sakem dráty a že mu napovídá za jevištěm nějaký pomocník. Na jednotlivých screen-grabech (záběrech z debaty) je, skutečně, jak se zdá, uprostřed jeho zad podivný hrb. Ty záběry si lidé na internetu vyměňují, jako by to byly trumfové karty. Než jsem zhlédl celý záznam debaty, pohlížel jsem na to se zdravou skepsí. Celý skandál ohledně "zadrátování", myslel jsem si, to je jen přání otcem myšlenky u nějakých amatérských michaelů moorů, říkal jsem si. A pak jsem se podíval na ten záznam.

Upřímně řečeno, ten člověk je buď na drátkách anebo je šílený. Pokud je na drátkách, měl by být vyhozen z úřadu: namočen do téru a do peří a kopnut do koulí. A jestli je šílený, jeho chování už není vůbec jen divné, směřuje k děsivosti. Vypadá, jako že poslouchá něco, co my neslyšíme. Mrká, huhlá, řekne půl věty, kterou nedokončí, začne novou větu, pak se vrátí zase k tomu, co říkal původně. Pokaždé, když si vzpomene na nějakou statistiku (buď zpaměti anebo od hlasu v hlavě) obdaří nás pitomým úsměvem, jako dítě, které se právě naučilo chodit a ukazuje nám svůj první obsah nočníku. Promiňte mi, že používám jazyka dětského hřiště, ale ten člověk je nástroj.

Tak tam sedím a dívám se na to a škrabu se na hlavě, protože nemůžu přijít na to, jak je možné, že Bushe v jeho rodné zemi vůbec někdo může brát vážně. Jeho chování je tak otevřeně bizarní, tak slabé a klopýtavé, že je to zázrak, že se mu nevysmáli a nevyhnali ho z jeviště. A tak jsem začal hledat po intenetu, jak americká média interpretovala tu celou debatu o tom, že byl Bush napojený na dráty. A oni to prostě nechali zajít na úbytě. Zmínili se o tom na okraji, charakterizovali to jako konspirační teorii šílenců a šli dál.

Jenže ať už se ukáže či neukáže, že to bylo pravda, je zjevné, že je to v každém případě pravděpodobné - i když ignorujete ty záběry s boulí pod sakem a jen se díváte na absurdní, usmívající se prezidentovu tvář. Možná, že není napojený na dráty. Možná, že se jen zbláznil. Pokud se na to nezeptáte, nedovíte se nikdy pravdu.

To mlčení je o to víc znepokojující, že v minulosti neměla zpravodajská média v USA žádný problém s šířením jiných konspiračních teorií šílenců, teorií, kde bylo daleko méně důkazů na jejich podporu. (Chcete-li se rozčílit a být svědky důkazů tohoto tvrzení, podívejte se na druhou část zásadního dokumentárního seriálu The Power of Nightmares (středa, 21 hodin, BBC 2, (české shrnutí argumentace ZDE) a buďte svědky toho, jak absurdně vedli hon na čarodějnice na Billa Clintona ohledně neskandálů týkajících se Whitewater a Vince Fostera).

Po celou debatu vypadá a zní John Kerry tak trochu jako strom, v kterém straší. Ale alespoň nelže, nesměje se jak debil, neřídí automobil v opilosti, není to sobecký, bezohledný, tupý, nebezpečný, zaostalý, slintající, škubající sebou podvodník s myší tváří. A kromě toho, v boji mezi stromem a keřem (bushem) vím, komu bych dal přednost já.

2. listopadu se bude celý civilizovaný svět modlit, modlit, aby Bush prohrál. A zákon schválnosti velí, že asi vyhraje, čímž bude s konečnou platností dokázána Boží neexistence. Svět bude muset trpět další čtyři roky idiocie, arogance a nesmyslného krveprolévání a nebude na nás dávat pozor žádné dobré božstvo, které by nás zachránilo. Johne Wilkesi Boothi, Lee Harvey Oswalde, Johne Hinckley Juniore - kde jste teď, když vás potřebujeme?

Dumb show

Charlie Brooker

Saturday October 23, 2004

The Guardian

Heady times. The US election draws ever nearer, and while the rest of the world bangs its head against the floorboards screaming "Please God, not Bush!", the candidates clash head to head in a series of live televised debates. It's a bit like American Idol, but with terrifying global ramifications. You've got to laugh.

Or have you? Have you seen the debates? I urge you to do so. The exemplary BBC News website (www.bbc.co.uk/news) hosts unexpurgated streaming footage of all the recent debates, plus clips from previous encounters, through Reagan and Carter, all the way back to Nixon versus JFK.

Watching Bush v Kerry, two things immediately strike you. First, the opening explanation of the rules makes the whole thing feel like a Radio 4 parlour game. And second, George W Bush is... well, he's... Jesus, where do you start?

The internet's a-buzz with speculation that Bush has been wearing a wire, receiving help from some off-stage lackey. Screen grabs appearing to show a mysterious bulge in the centre of his back are being traded like Top Trumps. Prior to seeing the debate footage, I regarded this with healthy scepticism: the whole "wire" scandal was just wishful thinking on behalf of some amateur Michael Moores, I figured. And then I watched the footage.

Quite frankly, the man's either wired or mad. If it's the former, he should be flung out of office: tarred, feathered and kicked in the nuts. And if it's the latter, his behaviour goes beyond strange, and heads toward terrifying. He looks like he's listening to something we can't hear. He blinks, he mumbles, he lets a sentence trail off, starts a new one, then reverts back to whatever he was saying in the first place. Each time he recalls a statistic (either from memory or the voice in his head), he flashes us a dumb little smile, like a toddler proudly showing off its first bowel movement. Forgive me for employing the language of the playground, but the man's a tool.

So I sit there and I watch this and I start scratching my head, because I'm trying to work out why Bush is afforded any kind of credence or respect whatsoever in his native country. His performance is so transparently bizarre, so feeble and stumbling, it's a miracle he wasn't laughed off the stage. And then I start hunting around the internet, looking to see what the US media made of the whole "wire" debate. And they just let it die. They mentioned it in passing, called it a wacko conspiracy theory and moved on.

Yet whether it turns out to be true or not, right now it's certainly plausible - even if you discount the bulge photos and simply watch the president's ridiculous smirking face. Perhaps he isn't wired. Perhaps he's just gone gaga. If you don't ask the questions, you'll never know the truth.

The silence is all the more troubling since in the past the US news media has had no problem at all covering other wacko conspiracy theories, ones with far less evidence to support them. (For infuriating confirmation of this, watch the second part of the must-see documentary series The Power Of Nightmares (Wed, 9pm, BBC2) and witness the absurd hounding of Bill Clinton over the Whitewater and Vince Foster non-scandals.)

Throughout the debate, John Kerry, for his part, looks and sounds a bit like a haunted tree. But at least he's not a lying, sniggering, drink-driving, selfish, reckless, ignorant, dangerous, backward, drooling, twitching, blinking, mouse-faced little cheat. And besides, in a fight between a tree and a bush, I know who I'd favour.

On November 2, the entire civilised world will be praying, praying Bush loses. And Sod's law dictates he'll probably win, thereby disproving the existence of God once and for all. The world will endure four more years of idiocy, arrogance and unwarranted bloodshed, with no benevolent deity to watch over and save us. John Wilkes Booth, Lee Harvey Oswald, John Hinckley Jr - where are you now that we need you?

Propálená obrazovka, Průvodce

Neděle 24. října 2004

Poslední věta ve sloupku v Průvodci v sobotním vydání urazila některé čtenáře. List Guardian se připojuje k tomuto prohlášení od autora:

"Charlie Brooker se omlouvá, pokud jeho poznámky v jeho televizním sloupku Propálená obrazovka týkající se prezidenta Bushe někoho urazily. Názory, vyjádřené v tomto sloupku nejsou názory deníku Guardian. I když jsou prostořeké a nevkusné, jeho závěrečné poznámky měly být ironickým vtipem, nikoliv výzvou k činu - autor je přesvědčen, že pravidelní čtenáři jeho humoristického sloupku to chápou. Autor odmítá jakékoliv násilí."

Článek byl ze stránek Guardian Unlimited odstraněn.

Omluva anglicky ZDE