Pan poslanec je ostatně - ať se to někomu líbí či ne, ústavní činitel sousední země, se kterou jsme společně v EU. Chtěl jsem se na vlastní oči přesvědčit, zda tato kancelář plní své proklamované záměry, totiž přispět k česko-německému dialogu a smíření, což jsou cíle, které mne eminentně zajímají. Bohužel musím konstatovat, že mne činnost kanceláře značně zklamala, nedostalo se mi žádných materiálů, kancelář je utajená a již to musí vytvářet pocit něčeho vlastizrádného, když do ní člověk vchází, celý podnik na mne dělá silný dojem, že je to spíše aktivita páně Posseltova směrem ke svým voličům-sudeťákům (zejména těm odmítajícím smíření), aby mohl prokázat nějakou aktivitu a na hysterických reakcích českého tisku a českých politiků ukazovat, jak mocně ty Čechy straší a jaký je to borec. Návštěva mne (až na kafe a tři chlebíčky) značně zklamala a na vlastní oči - což považuji za důležité - jsem se přesvědčil, že přes tuto kancelář asi k sousedskému porozumění cesta nepovede.

Děsivé je, že se k této mé návštěvě cítí puzen vyjadřovat prezident republiky a ještě svou reakci zneužije jako předvolební negativní agitaci proti politické straně, jejíž členem ostatně ani nejsem. Je neuvěřitelné, jaké nehorázné výroky prezidentu procházejí bez kritiky tisku. Celá záležitost je, žel, signifikantní pro naši nedospělou politickou kulturu.