Reklamy, které apelují na nízké pudy, nebo na nedostačivost občana v myšlení, nebo na jeho strachy, jsou nemravné a musejí být kritizovány a odsuzovány. Jejich autoři a zadavatelé s nimi. A kdybychom od kritiky ustoupili proto, abychom u nemyslivých občanů nezvyšovali chuť tyhle falešné proroky uposlechnout, pak si asi tu vládu zasloužíme.

Když si ten prozatímní předseda vlády dal vyvěsit svou tvář s nápisem "Myslím to upřímně", bylo to taky pošinuté, ale ne tolik. Prostě jenom neřekl, co myslí upřímně, a tím se shodil v očích a v mysli uvažujícího voliče - takoví totiž chtějí od politiků jasnou řeč, věcné argumenty a konzistentní myšlení v širších souvislostech. Žádnou stupiditu, která pro krátké zájmy malého okruhu přátel jedná tak, že poškozuje širší okruh a nadlouho (jako to dělají mlátičky, betonáři, tuneláři, lháři... a jejich političtí lídři).

Co je nemravného na větě "Za nás bude líp"? Možná jde o velmi jemnou hru s (ne)rozumem. Jak mohou politici, kteří patří k vládnoucí straně!, slibovat (jenom proto, že oni ještě ta teplá křesílka nemají), že až to vezmou oni do ruky, bude líp? Kdyby byli schopní, vládla by přece jejich partaj líp už teď, ne? (A to ani nemluvím o tom, do jakých věcí Senát může a nemůže účinně zasahovat.)

"Za nás", kteří skrze své kamarády vládneme už teď, se prý někdo bude mít líp. Tihle kandidáti patrně jdou proti svému lídrovi v premiérském křesle, když slibují, že až oni se dostanou k moci, bude to lepší. Podle mě je to tedy pěkná partaj. Ať si nejdřív doma uklidí, a pak ať si jde na korzo.

Tahle hra se slovesným a reálným časem mi navíc připadá podivná ještě v něčem: v tom za koho považuje své adresáty. Tyhle billboardy asi nezískají toho, kdo je aspoň trochu zvyklý uvažovat nad tím, co vidí a čte. Koho tedy?

Nejspíš toho, kdo má s přemýšlením potíže nebo kdo to dělá nerad, koho myšlení spíše obtěžuje, kdo vítá rázná slova a primitivní řešení pro spletité situace. Takovým rázným způsobem úspěšně promlouvali k lidu bolševici po druhé válce, a možná se to naučili od nacistů po první válce. Ne tím, co slibovali a čím vyhrožovali, ale tím, jak nalhávali prostému voliči, že složité společenské věci se řeší primitivním bouchnutím do stolu nebo do nosu nebo z děla.

Ani vyjádření "bude líp" mi není dost po chuti - pro mě to znamená falešné slibování. Takto neurčitě se sliby formulují, když chci potom svým kritikům říct "ale já se přece teď mám líp, tak vidíte, že jsem nelhal."

Kdo by se pitval v takovém slovíčkaření, žejo. Prostě ten nápis znamená, že oni už to zařídí líp, než jak to je teď, ne? A to přece chceme, aby se bafuňáři a vychytrálci u nás neroztahovali. Jdu na pivo.

Měl jsem tu čest vidět v televizi prozatímního amerického prezidenta Bushe v debatě s kandidátem Kerrym. Ačkoliv mám nedůvěru k velkým politikům obecně, Bush mě vyděsil víc. To, jak nestydatě využívá toho, že jeho buranské vystupování podvědomě apeluje na prostší voliče.

Bush se tváří dotčeně jako postpubertální pumpař, když slyší, že vytáhl do války na základě falešných údajů. Může klidně dál používat jako argumentu to, že Saddam Husajn měl zbraně hromadného ničení, protože jeho posluchači nedokážou vymazat předchozí chybnou informaci ze své paměti a už natrvalo ji budou stejně jako Bush přemílat.

To je projev stupidity, a Bush ho využívá velmi účinně. Chtějí se cítit ochránění v nebezpečném světě, a to se dá snadno zařídit pěkným vystrašením a pak spasením. On jejich sebeuspokojující pocit jednoduchého ovládání světa posiluje dokonce i tím, jak se na scéně chová fyzicky: vyhrnuje si rukávy, rozhlíží se jak blbeček z naší 8.A, když hledá ke své vnitřní nejistotě oporu mezi stejně naladěnými spolužáky. Mluví, jako když je všecko přece jasné jak facka (asi ta, která mu chyběla k dobrému vychování, podle Werichovy pohádky).

Mně je jedno, že na jedné polokouli vykrádají jazyk a myšlení spíše pravicoví a na druhé polokouli spíše levicoví politici. Já je dělím na hanebné a poctivé. A mírou nepoctivosti je mi to, co a jak dělají s tou možností bulíkovat lidi. Stejně nestydaté bulíkování jsme přece zažili u nás i z druhé partaje. Je ovšem těžké vysvětlovat tyhle nuance lidem, kteří si nechávají vbulíkovat touhu po nakupování nebo které vláčí jejich touha po nekomplikované vládě a snadných rozhodnutích.

Právě proto mám ještě jedno měřítko na nepoctivost politiků: jak málo napomáhají české vzdělanosti. Kdyby totiž cíleně podporovali dobré školství, z něhož by vycházela převážně mládež odolná proti manipulaci a mocná rovného jednání i nezávislého přemýšlení, pak by si skutečně podřezávali větev. U nás žádné řezání neslyším, a když už, tak spíše pižlání. A je těžké říct, zda je marné z neschopnosti, nebo nevůle.

Mně by se líbil billboard s nápisem "Za vás bude líp". Ale nevidím, čí by tam byla tvář... Co budeme dělat?