Moderátor: Georgi Parre, vy máte vazby na ministerstvo vnitra...

Parr: Ano, mám na ně velmi silné vazby... Pan ministr vnitra David Blunkett tam vytváří nesmírně příjemnou atmosféru. Připomíná mi to veřejné...

M: Domy?

P: Ne...

M: Záchodky?

P: Ne... Veřejné... schůze, diskuse, na veřejnosti. Kde jsou vítány doslova i ty nejrozličnější názory.

M: Opravdu?

P: No, většina názorů. - Některé názory jsou vítány. - - Názory téměř totožné s názory Davida Blunketta. Takové názory jsou opravdu velmi vítány.

M: Máte jistě mnoho práce, protože v současnosti jedná Horní sněmovna o novém zákoně, který jste předložili, o Zákoně o mimořádných občanských okolnostech (Civil Contingency Bill).

P: Ano, to je zákon, který nám má umožnit vypořádat se s mimořádným - teroristickým útokem.

M: Ale ono nejde jen o teroristické útoky, že?

P: Ne, ne. Jde také o ekogolické katastrofy, epidemie, kolaps finančních trhů, a tak dále...

M: Pokud se ale pamatuji, definice nouzové, mimořádné situace v tomto návrhu zákona je "událost, která způsobuje vážnou hrozbu lidskému životu, životnímu prostředí, bezpečnosti Velké Británie či některé její části." Pokud vím, když byl tento návrh zákona poprvé parlamentu předložen, tato definice byla daleko - - širší?

P: Chtěli jsme, aby se zákon týkal všeho, co by mohlo ohrozit politickou, administrativní či hospodářskou stabilitu Velké Británie...

M: Aha. A proč jste tuto část zákona stáhli?

P: Nóooo - Nějaká svině si toho všimla. (Smích)

M: Kdyby se vám podařilo tuto původní definici v zákoně udržet, jaká opatření by vám to umožnilo realizovat?

P: No, v podstatě cokoliv. Řekněme, že by vyhráli v doplňovacích volbách liberální demokrati. Mohli bychom argumentovat, že to zosobňuje hrozbu politické stabilitě Velké Británie (smích) a samozřejmě by tomu tak bylo!

M: Takže byste ten výsledek prohlásili za neplatný.

P: Ale kdepak! Mohli bychom přece udělat daleko víc! Mohli bychom poslat vojsko (Smích), mohli bychom hermeticky uzavřít město, v němž by k tomu došlo, mohli bychom přerušit všechny komunikace, mohli bychom evakuovat obyvatelstvo, mohli bychom uzavřít vodu a mohli bychom zavřít liberální demokraty do vězení. Mohli jsme mít obrovské množství legrace!

M: Ale i v této verzi vám přece ten návrh zákona poskytuje obrovské pravomoci! Protože - můžete vypnout lidem telefony, můžete zlikvidovat internetové stránky, můžete zakázat demonstrace, můžete vládními dekrety vytvářet nové trestné činy...

P: Ano, ale, víte, bohužel, teď pro to musíme uvádět řádné důvody. (Smích) Vždyť to je strašné, jak máme v zemi vládnout, když máme takhle ruce svázané za zády! Avšak já vidím určité světlo na konci tunelu. Co kdybychom řekli: Hrozí velmi vážná krize, ale my vám nemůžeme říct, co to je. (Smích)

M: Proč ne?

P: Protože - sledujete mě? - je to založeno na informacích, které nemůžeme zveřejnit, protože by jejich zveřejnění ohrozilo bezpečnost státu. Dobrý, dobrý, dobrý, co?

M: Ano, to je. Samozřejmě tohle je princip, na němž je založena většina vašich protiteroristických zákonů. Protože vy vězníte už dlouho několik osob ve vězení Bellmarsh Prison, kteří nebyli z ničeho obžalováni a jsou vězněni na dobu neurčitou na základě důkazů, s nimiž nemohou být seznámeni ani oni, ani jejich právníci.

P: Ano, tak to je.

M: A proč jim ty důkazy nemohou být předloženy?

P: Protože jsou nesmírně tajné. Jsou tak tajné, že ani já je neznám. (Smích). Já je ani nechci znát. Nechci. Ale výzvědné služby nás ujišťují, že je to dynamit.

M: Opravdu?

P: No, teda, ne opravdu dynamit, ten vybuchne málo, tohle vybuchne obrovsky.

M: Avšak v současnosti se zabývá odvoláním těchto vězněných lidí v Bellmarsh Prison Horní sněmovna a skupina velmi slavných psychiatrů je prohlédla a zjistila, že jejich duševní stav se velmi rychle zhoršuje.

P:(Usmívá se tomu:) Ano, cha, cha.

M: A že trpí vážnou depresí a mají sebevražedné sklony.

P: Ano. No, z toho je zjevné, že jsou vinni, nemyslíte? (Smích) Když má někdo sebevražedné tendence, dáte-li mu bombu, hned je z něho sebevražedný atentátník...

Existují jistě lidé, David Blunkett jim říká slabošští liberálové, jistě jsou to velmi sympatičtí, šarmantní lidé, a tak dále, a ti požadují, aby byli tito muži propuštěni. A tady máte zkoušku: Zkouška:

Kdyby byli tito muži propuštěni, pozvali by je tito stejní šarmantní liberálové k sobě domů na večeři? Samozřejmě, že by je nepozvali. Vždyť se těma lidma se nedá ani pořádně hovořit. Myslíte si snad, že by dokázali říct něco bystrého o jarní kolekci oděvů od Stelly McCartneyové? Vůbec ne! Budou tam sedět a plnovousy se jim budou namáčet do vaší luxusní polévky z Riverside Café. A celý večer vás budou otravovat o džihádu. To je horší než pozvat na večeři [evropského komisaře] Neila Kinnocka!

M: Ale vy tvrdíte, že jsou tito muži zadržování na základě tak supertajných informací, že o nich nikdo nesmí mluvit.

P: To je pravda, tak tomu skutečně je.

M: Ale jak víte, že tyto výzvědné informace jsou spolehlivější než, vezměme si zcela náhodný příklad - třeba výzvědné informace o iráckých zbraních hromadného ničení? (Smích)

P: Nejlepší odpověď, jakou vám na to mohu dát, je odpověď, kterou mi dal jeden můj kolega, jeden vysoce postavený činitel na ministerstvu vnitra. Ten mi sdělil, že veškeré právní zdůvodnění pro zadržování těchto osob je založeno na to, že pan ministr vnitra David Blunkett si upřímně myslí, že tito muži jsou hrozbou. Ne, že by si to jen myslel, on si to UPŘÍMNĚ myslí.

M: To není moc přesvědčivá odpověď.

P: Já jsem neříkal, že je to přesvědčivá odpověď. Říkal jsem, že to je nejlepší odpověď, jakou vám můžu dát. David Blunkett je muž obrovské integrity, a pracuje pod ochromujícím břemenem.

M: Tím máte na mysli právo?

P: Ale ne, ne, to my vždycky najdeme cestu, jak zákony obejít. (Smích) Tím Blunkettovým obrovským břemenem je, že se v Británii něco mělo stát a nic se nestalo.

M: Jako co?

P: Velký teroristický útok. Něco jako útoky z 11. září.

Kdyby k takovému útoku bývalo došlo, ministerstvo vnitra by si přece mohlo dělat úplně všechno, co by chtělo. A tak se nám to na ministerstvu vnitra líbí.

M: Děkuji vám za rozhovor.