Faktem ovšem je, že policie odposlouchávala telefonní rozhovory osoby, o níž v průběhu vyšetřování důvodně usoudila, že její činnost bude nutno v rámci vyšetřovaného případu také zkoumat. Šlo o Klausova "dlouholetého přítele" Ranko Pečice. Pečic se měl stát akcionářem banky, kterou chtěl založit šéf později zkrachovalého H-Systému Petr Smetka. H-Systém byl - řekněme to velmi eufemisticky - značně pochybný ekonomický "nástroj".

Zajímavé je, že se málokdo ptá, s jakýmito podivnými lidmi se to kamarádí Václav Klaus a většina se jen pozastavuje nad tím, že si policie dovolila odposlouchávat samotného prezidenta! Klaus sám od svých pochybných kamarádů odvádí pozornost k neobratnému výroku policejního prezidenta o tom, že "pokud občan nic neudělal, policejní odposlech by mu neměl vadit" (což je ovšem silně nedemokratické a připomíná to argumentaci britského ministra vnitra Davida Blunketta na protesty osob, odmítajících plánované zavádění občanských průkazů do Británie: Blunkett argumentoval, že "poctivému občanovi nemůže zavedení občanských průkazů nijak vadit!"). Média Klausův manévr s odvedením pozornosti od kvality jeho "přátel", jako obvykle sežrala i s navijákem. Jenže za to, že se stal terčem policejního odposlechu, si může jen Klaus sám - je to přece důsledkem toho, jaké má kamarády.