Nejdřív shrňme velmi stručně, o co se kauze jedná: Po poněkud překvapivém odstoupení rebelujícího poslance Unie svobody M. Bielesze ho v Poslanecké sněmovně nahradil Zdeněk Kořistka, který poslancoval i za ODS. Ještě před tím, než složil poslanecký slib, mu jeho přítel zprostředkoval schůzku v jedné ostravské kavárně s asistentem předsedy ODS Topolánka, na níž údajně dostal nabídku, že pokud by pomohl svrhnout koaliční vládu, dostane 10 milionů Kč a post velvyslance v Bulharsku.

Schůzka se konala koncem července a téměř měsíc byl klid. Novináři se mezi tím intenzivně zajímali, jestli Grossova vláda důvěru získá nebo ne. Teprve potom, co se o schůzce s Kořistkou dověděli od předsedy ODS, mluvil Kořistka s novináři a off the record, tedy s příslibem, že jeho výpověď nebude zveřejněna, jim o nabídce řekl. Novináři se rozhodli, že slib nedodrží, protože jde o velmi závažnou věc. A pustili informaci do světa, ačkoliv jim muselo být zřejmé, že tím vyvolají další trapnou kauzu, která jen zvýší znechucení z politiky. Tedy aspoň to se podařilo.

Pochopitelně, ODS se začala bránit slovníkem až netušeným a z kauzy se stalo pořádně horké téma, které těžce poškodilo vztahy mezi stranami v parlamentu. Kořistkova verze vypadala věrohodně: kdyby se ČSSD nepodařilo sestavit vládu a musely být předčasné volby, ODS by je vyhrála s přesvědčivým náskokem a Topolánek by se stal premiérem. Budou-li volby až za dva roky, mediálně mnohem obratnější Gross bude jiným soupeřem než Špidla a volby zdaleka tak dobře dopadnout nemusí. Ani Topolánek nemusí zůstat předsedou ODS. Motivace pro "překlopení" poslance by tu tedy byla.

Ovšem může existovat i opačná verze: kdyby se podařilo ODS očernit, že si kupuje poslance na stojáka jako dříví v lese, mohlo by to oslabit její preference před krajskými volbami a třeba by se i Unii svobody podařilo vstát hrobníkovi z lopaty a přesvědčit pravicové voliče, že je skutečně tou "autentickou" pravicí, v níž je normální nelhat.

Faktem je, že tato druhá verze se nedá tak dobře sloučit s průběhem událostí: Kořistka by jistě nečekal, až začne mluvit Topolánek, a běžel by na policii hned. Jenže lidi, kteří od "zrádců ze Sarajeva" očekávají jen to nejhorší, takové drobnosti nezajímají. Třeba až později někoho napadlo, že by se "neopatrnost" předsedy ODS, s níž poslal na schůzku svého asistenta, dala politicky zneužít.

Zde je na místě odbočka: tzv. "Sarajevo" je excelentním příkladem politické manipulace, kterou česká média spolkla jako malinu. V době, kdy vrcholil skandál se švýcarským kontem ODS, se korunní princ ODS Pilip a další místopředseda Ruml rozhodli za skandál převzít odpovědnost a odstoupit z funkcí. Chtěli přitom, aby Václav Klaus odstoupil s nimi. Cožpak takhle vypadá pokus o převzetí moci? Kdyby Pilip chtěl moc, stačilo mu čekat. Takže ti, kteří chtěli odejít, dostali nálepku uchvatitelů. Skvělé. Dodnes je převrácené vnímání "Sarajeva" v ODS živé a těžce zatěžuje vztahy na pravém křídle české politiky. Inteligentní lidé vidí rudě, slyší-li o Unii svobody -- a jsou ochotni uvěřit sebevětší absurditě.

Případ "Kořistka" se začal řešit prostředky trestního práva a vyvinul se ve velmi nepříjemný konflikt uvnitř ostravského státního zastupitelství a mezi krajským státním zastupitelstvím Ostrava a policií. Dozorový státní zástupce Fraš, kterému zřejmě shromážděné důkazy připadaly dostatečné, narazil na odmítavá stanoviska svých nadřízených. Jeho vedoucí na okrese zamítl vazbu, i když ji před tím zřejmě přislíbil, nadřízená na kraji celou kauzu nejen bagatelizovala, ale dokonce prohlásila, že si policie, která pracovala pod jeho dozorem, počínala nezákonně a nařídila stíhání zastavit. To je silná káva, normálně si takové věci vyřizují státní zástupci mezi sebou. Zde začali komunikovat přes média -- a média snaživě zveřejňovala útržky informací, které hrály spíš roli kouřových clon než že by přispívaly k projasnění případu. V každém případě se ale podařilo dokonale znevěrohodnit vyšetřování: kdo chce kauzu vyšetřovat, je zaprodanec grosstapa, kdo ne, chce krýt ódéesáckou korupci.

Přitom i z těch útržků není tak obtížné poskládat určitou smysluplnou mozaiku: zveřejněným faktům nejlépe odpovídá verze, podle níž ke schůzce došlo, nějaká nabídka učiněna byla, a pan poslanec Kořistka o ní zprvu uvažoval, mohla být kulantní, ale teď se k tomu nechce přiznat. Pak se v něm buď probudilo svědomí, nebo se lekl, že na něj bývalí kolegové z ODS ušili boudu, popřípadě obojí. Když se dověděl, že se předseda Topolánek o schůzce zmínil novinářům, praskly mu nervy a začal mluvit. Není pak divu, že na detektoru lži má "výpadky", ale přesto o nabídce mluví konzistentně.

Jenže sebelepší verze, není-li podložena důkazy, je pro trestní řízení v citlivé politické kauze k ničemu. Nemá-li mít veřejnost dojem, že se trestní právo používá jako sekera na politické soupeře, měli by mít státní zástupci rozum a jít ven jenom s věcmi, které zazvoní. Možná, že takové důkazy existují -- ale z dopisu otištěného v Právu se spíš zdá, že mezitím z případu odvolaný státní zástupce Fraš uvěřil ve věrohodnost příběhu. Jeho odvahu lze obdivovat, navíc jednal podle trestního řádu, ale pochyby vzbuzuje, jestli domyslel, co tím způsobí. Neznáme pochopitelně všechny důkazy, zejména odposlechy. Jejich znalost však věc asi málo změní: jejich aktéři v nich jistě mluvili v náznacích, které jako důkazní materiál nemusejí obstát. Otázka zní: mělo se státní zastupitelství pouštět do kauzy, která bez zcela jasných důkazů nutně vyvolá podezření ze zneužívání moci vládou proti opozici?

Protože máme k dispozici jen protikladná tvrzení aktérů schůzky, vyplatí se podívat, co se děje okolo. Proč? Protože fakta leží na stole. Např. místopředseda ODS Nečas řekl, že v čase vládní krize stálo za to kontaktovat kolegy z US a "nabídnout jim kariéru". Co to znamená? ODS je demokratická strana s primárními volbami, které jistě nejsou fraška. "Zrádci ze Sarajeva" jako Kořistka by v nich měli omezené šance. Takovou kariéru asi pan místopředseda na mysli neměl. Tedy velvyslanec v Bulharsku? To by šlo hladce. Jinými slovy, pro pana místopředsedu, v podstatě jediného čelného představitele ODS, který dává veřejně najevo nespokojenost s korupcí, nebagatelizuje devadesátá léta a kritizuje napojení ODS na lobbyistické skupiny, je přijatelné jednání, které má evidentně korupční charakter! Upozorňuji, že si místopředsedy Nečase vážím a nepochybuji, že obecně korupci odmítá. Jenom chci zdůraznit, jak vypadá česká politická kultura: ani on v "nabízení kariér" poslancům jiných stran nevidí problém.

Ve Velké Británii to však vnímají jinak. Už 2. května 1695 se Dolní sněmovna usnesla, že nabídka peněz nebo jiné výhody jakémukoliv členu Parlamentu za to, že bude určitým způsobem prosazovat věc, která se projednává nebo má projednávat v Parlamentu, je závažným zločinem a pokleskem a podkopává britskou ústavu. Jiná kultura, není-liž pravda?

Když se za vlády premiérky Thatcherové ukázalo, že někteří poslanci Konzervativní strany jsou za 1000 či 2000 liber ochotni podávat v parlamentu interpelace a že je za to není možné potrestat, neb je chrání imunita, zřídila se Komise pro standardy veřejného života a ta se začala zabývat revizí zákonů, aby i poslanci byli pod trestní odpovědností. Horní hranice trestu -- 7 let.

Chtěli odstranit korupční zápach, který zamořil celý Westminster. Komise upřesnila definici úplatku, zákony se změnily tak, aby se vztahovaly i na poslance. Musela se změnit imunita poslance definovaná v Chartě z roku 1689! Úplatek je přijetí (nebo nabízení) jakékoliv nepatřičné odměny kýmkoliv jakékoliv osobě, která zastává veřejný úřad, za účelem ovlivnění jejího chování v úřadě a vybízení jí k tomu, aby jednala proti známým pravidlům čestnosti a integrity. Spadá "nabízení kariér" politikům jiných stran pod britskou definici úplatku? Řekl bych, že ano. Integrita politika přece souvisí s loajalitou své straně, nebo ne?

Zde máme první příklad, jak "rozmazaně" vnímáme v naší společnosti korupční jednání. Ovšem další jsou podstatně děsivější. Dr. Václav Vlk publikoval 7. října v Lidových novinách článek, v němž natvrdo prohlásil, že cpát prachy do politiků není korupce! Totéž v bleděmodrém tvrdil v neděli 17. října v diskusním pořadu na ČR6 i první předseda Občanské demokratické strany Pavel Bratinka. Prý mu není jasné, co je na té kauze trestného. Ovlivnění poslance penězi je něco normálního, přece by jinak by musely být trestné i sponzorské dary i kšeftování s pozměňovacími návrhy v parlamentu. Vlk tvrdil, že by politici KDU-ČSL museli sedět v base, protože v koaličních jednáních kšeftovali o ministerstva.

Pozoruhodná logika. Ve Spolkové republice Německo propukla na začátku sedmdesátých let kauza Steiner. CDU měla poprvé v dějinách SRN šanci svrhnout sociálně-demokratického kancléře Willyho Brandta tzv. konstruktivním vyslovením nedůvěry, tedy zvolením nového kancléře. CDU měla v parlamentu domluvenou těsnou většinu, jenomže její poslanec Julius Steiner hlasoval proti svržení Brandta. Vypukl skandál, aféra se vyšetřovala. Mnoho lidí bylo přesvědčeno, že Steiner dostal za hlasování 50 000 marek od šéfa poslaneckého klubu SPD. V roce 1997, po zpracování akt v Gauckově úřadě v Berlíně, se ukázalo, že 50 000 marek skutečně dostal -- ale od východoněmecké tajné policie.

Faktem je, že v sedmdesátých letech by ve Spolkové republice za přijetí úplatku poslanec Steiner potrestán nebyl. Paragraf 108 e německého trestního zákona, který postihuje přijímání úplatku poslanci, se do trestního zákona dostal až v roce 1994. Ale agent, který poslance uplácel, by pochopitelně potrestaný byl.

Podle pánů Bratinky a Vlka by však potrestaný být neměl! Šlo přece jen o politické jednání! Konzervativec Bratinka chce zabránit tomu, aby se policie mohla vměšovat do politiky -- a rázem se saltem ocitá v anarchismu. V systému, v němž by se poslanci mohli prodávat, by před volbami asi nemluvili o programech, které chtějí obhajovat, spíš by voliče přesvědčovali, jak levně se nechají koupit. Asi jako ta slavná italská prostitutka Cicollina, která voličům říkala: "se mnou víte, na čem jste". Který šašek by ale v takovém případě chodil k volbám?

Máme zde názorný příklad absolutního nepochopení demokracie. Navíc ignorance -- vždyť republika je vázána mezinárodními smlouvami, které ji ukládají korupci trestat. V únoru 2000 parlament přijal Trestněprávní úmluvu Rady Evropy o potírání korupce. Zdá se, že někteří čeští právníci, politici i novináři o tom zřejmě vůbec nic nevědí.

Jak se však může policie a státní zastupitelství spoléhat na veřejnou podporu, budou-li se snažit rozplétat citlivé korupční kauzy, mají-li experti a intelektuálové takové názory? Nevyplatí se jim spíš je zametat pod koberec? Není konec konců zásah ostravské krajské prokurátorky právě názornou ukázkou zametání? Jen to mohla udělat bez zbytečného humbuku.

Chtěl bych přitom zdůraznit, že trestní právo a politika se skutečně mají spíš míjet než objímat, máme přece dost zkušeností se zneužíváním justice na politickou objednávku. Národní sport, že se politická závažnost čehokoliv zdůrazní podáním trestního oznámení, je ubohý. Nakonec každý utíká do náruče tatíka státu, ač na něj neustále nadává. Je-li policie grosstapem, jaký má smysl, aby teď, když ostravská krajská zástupkyně shodila věc ze stolu, ostatní účastníci kauzy podávali trestní oznámení na Kořistku? Vždyť je to k smíchu.

Snaha nekriminalizovat politiku nemůže znamenat, že mávneme rukou nad jakýmkoliv korupčním jednáním! Pokud by se dalo prokázat, že poslanec Kořistka korupční nabídku dostal, pak jsem přesvědčen, že by ti, co mu ji učinili, potrestáni být měli. A on by měl být potrestán, kdyby ji přijal. Veřejná, kontrolovatelná politická vyjednávání o koalicích, veřejné diskuse o položkách rozpočtu, veřejně poskytované sponzorské dary jsou přece něčím jiným než tajně domlouvaným pokusem na shození vlády. Bez důsledného požadování integrity politických zástupců -- a jejího případného vynucení - se demokracie zvrhne v panoptikum. Je s podivem, kolik vážených spoluobčanů to evidentně nechápe. Na druhou stranu, pokud přesvědčivé důkazy nejsou, má jít státní zástupce od toho. Nesmí vzbudit dojem, že se někoho snaží dostat do tepláků stůj co stůj, i když si myslí, že by tam patřil.

Otázkou samozřejmě zůstává, jak na to. Dokonalé řešení neexistuje, ale prevence je klíčem. Měli bychom implementovat konvence, které v boji proti korupci navrhuje Rada Evropy, OECD, i Evropská unie. Potřebujeme omezit poslaneckou imunitu, přísnější zákony o střetu zájmů a povinnost politiků a vysokých státních úředníků zveřejňovat pravidelně svoje příjmy. I o testech integrity by se mělo uvažovat, ačkoliv jejich případné zneužití je přece jenom hrozbou.

Jenže státní orgány mohou spolehlivě pracovat pouze v takové společnosti, v níž politická odpovědnost váží víc než ta trestně-právní. U nás je to, bohužel, zatím obráceně: politik si může dovolit téměř cokoliv a před veřejností mu to projde. Viz např. demagogický útok předsedy Topolánka na Nejvyšší státní zastupitelství ve věci korupce na radnicích některých větších měst. S potěšením dodávám, že se mezi tím za něj omluvil -- ale česká společnost vůbec nezareagovala pobouřeně, i když šlo o mimořádně nebezpečný pokus destabilizovat celý systém vynucování práva. Stejně tak část české veřejnosti nevidí v pokusu o podplacení poslance něco, o čem by se orgány činné v trestním řízení měly vůbec starat. Jak pak ale mají policie a zastupitelství čelit tlakům politiků, jichž se vyšetřování týká?

Předseda ODS teď volá po tom, aby se ho zastaly osobnosti veřejného života. Nevidím pro to zatím důvod, jemu se zcela jistě nic nestalo: orgány by ho mohly vyšetřovat jen se souhlasem Senátu. Kryje ho nadměrná imunita poslanců, kterou v jiných evropských zemích omezovali právě proto, aby politici nestáli nad občany. Pokud by se ukázalo, že policie proti němu konstruuje obvinění, pak jistě on i ODS mohou počítat s veřejnou podporou. Zneužívání policie k politickým cílům skutečně nikdo nechce. Zatím ale politický tlak na policii vyvíjí právě ODS.

Chaos, který okolo kauzy Kořistka vznikl, ukazuje, že nemáme zažité normy, které bychom považovali za samozřejmé. Kde bychom je také vzali, po staletí vývoje, kdy se etické standardy měnily téměř každých dvacet let. A prudký vývoj světa v posledních patnácti letech rozkolísal politickou situaci i v historicky stabilních demokraciích. Nedá se nic dělat, je třeba zpátky ke kořenům. Česká politická i intelektuální elita by si měla vštípit usnesení britského parlamentu z roku 1695: mezi politickým a korupčním jednání existuje podstatný rozdíl.

Čeká nás tedy důkladná diskuse. Bylo by fajn, kdyby se i česká vláda odhodlala k podobnému kroku jako vláda britská: sestavila komisi, pozvala do ní zástupce opozice, vážené osobnosti a experty z Evropy, a nechala ji navrhnout, kudy má u nás vést hranice mezi politickou a trestní odpovědností. Asi nikdo z nás nechce, aby se po každém hlasování spustily odposlechy poslanců a tisícihlavý policejní aparát zjišťoval, kdo s kým a proč. Ale chceme se kvůli tomu smířit s tím, aby se u nás poslanci mohli nechat kupovat jak prostitutky u E55?

Napsáno pro ČRo 6.