Je-li do politické hry nějak zapletena také policie, tím líp. Odposlechy, i kdyby byly sebe legálnější a právně "ošetřenější", automaticky vrhají divné světlo na obecně pojatá občanská práva, osobní integritu, demokracii ve státě, atd. Klidně by se pak mohlo ocitnout úplně mimo zorné pole, zda policie jednala náležitě nebo zda byl někdo dostatečně věrohodný, anebo někdo jiný věrohodnější. V té aféře "K." pouze nechápu, že pan poslanec místo okamžitého kontaktu s policií ve věci možného úplatku a místo získání dalších věrohodných a zcela pádných důkazů v tom pokusu o úplatek volil jen cestu do redakce jedněch novin.

Raději si připomeňme něco podstatnějšího. Když byli voleni poslední dva noví senátoři, jen každý sedmý oprávněný volič se obtěžoval jít k urně. Je to vina jen samotných voličů, že nejsou dost uvědomělí? Kde pramení ten nedostatek "politické vůle" spolurozhodovat aspoň o těch, kteří pak budou autoritativně rozhodovat bez nás?

Ve starém Římě se jako zásada žádoucí politiky uvádělo heslo "chléb a hry". Dík televizi má prakticky kdekdo ty hry u nosu. Chce-li se někdo navíc gladiátorsky poprat, může jít někam na fotbal. Pokud jde o ten chléb, možná že se chceme ve mzdách a platech nějak pomalu dostat na relace, jaké jsou v Evropské unii. Když se ale jen někde rozevře až příliš štědrá ruka, naruší to "sociální smír" a díky tlakům nespokojených kategorií zaměstnanců na obdobné zvýšení odměny za práci to pak rozhoupe celý nevyvážený systém, což při pokusu ucpat díry navodí taky inflaci.

Odměny právníků v majetkových přích nejsou odvislé od jejich námahy a vynaloženého času, ale jsou dány v procentech za vysouzené majetky. Jen některé kategorie činností jsou spojeny s výsluhou, s penzemi na úrovni výše průměrného platu nebo se zlatými padáky. Zatím málo bylo přitom zhodnoceno, jaká rizika a nervové i fyzické napětí na sebe každodenně berou lékaři a zdravotnický personál. O významu vzdělání, o ohodnocování učitelů, ale také o nekorupčním prostředí by nám mohli něco poučného říci třeba Finové.

Jestliže se pak začne ve velkém stavět nepovolená komunikace, je dost divné, že se takové počínání nedá okamžitě zastavit. A občanu-spotřebiteli přece nemůže vadit, pokud někdo podřeže stromy bránící ve výhledu na nějaký supermarket. Každou chvíli se navíc dovídáme, že se prodává zboží nemající deklarovanou kvalitu; kdysi musel mít obchodník nějakou kvalifikaci ve zbožíznalství, aby obstál. Je pak úplně jedno, máte-li ve svých představách o spravedlivém a žádoucím uspořádání ve státě vizi maximálního nebo minimálního státu, v praxi to vyjde zajedno. Za tu půl druhou desítku let jsme stačili přijít o své zainteresované občanství.

Totam je nejen sociální zakotvení individuálního našeho života, ale i sociálně odpovědné zakotvení politiky. Ještě že máme ty aféry. Aspoň nemusí politikové zodpovědně přemýšlet o nějakých konkrétních programech pro občany. Stačí pak, že voličům předestřou jako jejich kandidáti svou deklarovanou upřímnost a pohodu, v níž žijí jejich rodiny...