27. 7. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 7. 2004

Jedna ruka netleská a Velká voda

Jsou absurdní legrácky jediným možným způsobem, jímž se mnozí čeští filmaři dokáží zmocňovat reality? Je to proto, že se v České republice "vlastně nic neděje", takže mají filmoví tvůrci možnost si nezávazně hrát a absurdně vtipkovat, anebo je to dnes "typicky český" postoj ke skutečnosti, jímž se ale filmový tvůrce snad vyhýbá vážnému zpracování reality jen zdánlivě?

V pondělí se v přehlídce nových českých filmů promítal i snímek Davida Ondříčka Jedna ruka netleská (2003), jeden z mála českých filmů z poslední doby, který jsme dosud v Britských listech nerecenzovali. Katalog LFŠ tento film charakterizuje jako "černou komedii s téměř detektivním příběhem, plnou humorných situací a absurdních dialogů". Film je to zábavný a ne úplně špatný. Je to hříčka, jejíž autoři se při psaní scénáře jistě bavili a vyžívali se v absurdnostech. Ty přece jen, svým způsobem, svědčí o současné české skutečnosti, o určité variantě oné směsice "naivnosti a brutality", jak ji vynikajícím způsobem zachytil v své nejnovější prozaické knížce O létajících objektech Emil Hakl.

Film Jedna ruka netleská cituje v názvu tento vážný filozoficko-náboženský koncept vlastně jen provokativně. Celý film je sérií syžetových provokací, které jsou zdrojem humoru, jinak je vlastně jen variací na známé téma "boy gets girl". Hlavní hrdina, poněkud nemožný a naivní mladý muž Standa, se zaplete na začátku filmu do ilegálního převozu mláďat orlů přes české hranice. Za - zcela nerealistický - příslib, že ho organizátor pašování po propuštění z vězení finančně odškodní, vezme Standa hrdinně veškerou vinu na sebe a je tedy - po zásluze? - potrestán vězeňským trestem, a pak málem i vraždou.

Film se většinou odehrává po jeho propuštění z vězení, kdy se Standa marně domáhá finančního odškodnění. Seznámí se s jiným mladým mužem, Ondrou, který Standovou "zásluhou" rychle a nespravedlivě přijde o zaměstnání strážce v supermarketu. Oba se pak málem stávají obětí mafiánských praktik - nechybí málo a Standa mohl skončit mrtvý na dně přehrady. Jenže nic v tomto filmu nemá - alespoň prvoplánově - vážný význam. Všechno je karikatura, někdy docela přesvědčivá a závažná - jako například televizní hvězda-otec jedné ze dvou dívek, s nimiž se oba mladí muži vbrzku seznámí, který v televizi uvádí bezostyšně voyeuristický pořad Načapám tě!, založený na pronikání do soukromí namátkově vybraných občanů, a odhalující neohroženě i určitou "erotickou praxi" jeho vlastní dcery. Jinou zábavně vážnou karikaturou je v tomto filmu ekologicky uvědomělá, politicky korektní a neurotická manželka hlavní záporné mafiánské postavy, která se snaží své děti uchránit před škodlivým vlivem současného světa, včetně televize. Vyučuje je proto i sama doma a vyvolává v nich svou upjatostí poněkud zvláštní reakce i chování.

Zápletka se dál rozvíjí docela zábavně, i když nikoliv přespříliš přesvědčivě. Hlavní mafián je majitelem vegetariánské restaurace, která, jak se posléze ukáže, je jen zástěrkou pro tajné seance jeho nacistických stoupenců, kteří se scházejí na recepcích, na nichž tento "záporák" vystupuje jako Hitler. Když se to všechno hrozí provalit, mafián svou podzemní hodovní síň zapálí a vyhodí do povětří: policisté za to shodou okolností zatknou právě nešťastníka Stanislava. Film spěje k jakémusi více či méně uspokojivému konci: Upjatá manželka povolí ztraumatizovaným dětem televizi, voyeurista moderátor učiní vůči své dceři vstřícné gesto a ve svém pořadu se rozhodne odvysílat videokazetu, na niž údajně natočil "její" Standa podzemní hitlerovské orgie nacistického mafiána. Jenže v tomto filmu se nikdy nepodaří nic a na videokazetě nejsou usvědčující důkazy, na jejichž základě by mohl být Stanislav propuštěn z vězení, zůstal tam jen záznam vystoupení Standova otce - stárnoucího herce (Jan Tříska), přestrojeného za zpěvačku (byla to totiž jeho kamera) - herce, který v jedné části filmu recituje zkoprnělému Standovi a Ondrovi slavné pasáže ze shakespearovských her, které Jan Tříska kdysi, snad ve vážnější době, hrál v českých divadlech.

Film končí tradičním happyendem - oba mladí muži nakonec získají svou dívku. Konec konců, proč ne... Film probíhá až do závěru relativně zábavně a do určité míry je tato komedie i určitým - nadsazeným - svědectvím o potrhlosti současné české společnosti, balancující na hranici vážnosti a nezávazné zábavy.

Velká voda

Zahraniční filmy jsou i zde v Hradišti jako obvykle daleko hlubší a vážnější. Takový byl i značně drastický, ale velmi dobře natočený makedonsko-český film režiséra Ivo Trajkova Velká voda, o drsných poměrech, přátelství a zradě v politickém sirotčinci pro děti "nepřátel revoluce" v Titově stalinské Jugoslávii. Film se v Uherském Hradišti promítal neoficiálně, protože jím byla obeslána v zahraničí jedna významná mezinárodní soutěž, kde se musí hrát jako bezpodmínečná premiéra. Nevím, zda bylo rozumné tuto podmínku porušit a riskovat diskvalifikaci filmu jeho uvedením na LFŠ. Zdá se mi to neseriozní vůči pořadatelům oné mezinárodní soutěže: pokud jednou podepíšu její podmínky, měl bych je snad dodržet. Nebo psané slovo neplatí? Zvlášť je trochu podivné, když režisér Ivo Trajkov hovořil při promítání v Hradišti výmluvně o morálce...

Velká voda je však nicméně velmi dobrý film: brutální stalinský útlak v makedonském dětském koncentračním táboře je obecným rámcem pro zkoumání zásadních lidských témat. Trajkovův film je zpracováním klasického románu makedonského autora ze sedmdesátých let dvacátého století, který bohužel prý není mimo Makedonii skoro vůbec znám. Režisér se vyjádřil, že se svůj film snaží prosadit v Americe i proto, aby si americká veřejnost uvědomila, že země jako Makedonie vůbec existuje.

                 
Obsah vydání       27. 7. 2004
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
26. 7. 2004 Návrh koaliční smlouvy
27. 7. 2004 Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Britský "imperiální zájem" na Letní filmové škole Jan  Čulík
27. 7. 2004 Firmy v EU: Očakávanie zvýšenej spolupráce v programe americkej raketovej obrany
27. 7. 2004 Brutální spinning České televize a "bezpečnostních" expertů Petr  Baubín
27. 7. 2004 Lidský život je neustálá konfrontace s měnící se realitou Bohumil  Kartous
27. 7. 2004 9. thermidor druhého roku první Francouzské republiky Jiří  Nezval
27. 7. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 11. - 18. července 2004
27. 7. 2004 Hrubý domácí produkt Josef  Vít
27. 7. 2004 Nookracia Ladislav  Kováč
27. 7. 2004 USA: Demokraté rozhodují o možném prezidentovi Radek  Vogl
27. 7. 2004 Vzorec palestinské odmítavosti Yossi Klein Halevi
27. 7. 2004 K soužití Izraele a Palestiny je potřeba nových, umírněných vůdčích osobností Jana  Malá
27. 7. 2004 Athény 2004 -- Marathón a jak to vlastně bylo Jiří  Bakala
27. 7. 2004 Špidla: Nakupení nejrůznějších a spolu nesouvisejících myšlenek Richard  Vavřík
27. 7. 2004 Slovensko: Povinné náboženstvo porušuje ľudské práva Alexander  Rehák
27. 7. 2004 Kdo si na plánované stavbě Lidlu na Pražáku v Táboře vydělal?
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba
24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Jsou neexistující "zemanovci" vlivní nebo bezvýznamní ? Ivan  David
26. 7. 2004 Eurovolby nebyly zelené Ondřej  Slačálek
27. 7. 2004 Írán cení na Středním východě zuby Miloš  Kaláb
1. 7. 2004 Hospodaření OSBL za červen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
27. 7. 2004 9. thermidor druhého roku první Francouzské republiky Jiří  Nezval
27. 7. 2004 Athény 2004 -- Marathón a jak to vlastně bylo Jiří  Bakala
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Lidský život je neustálá konfrontace s měnící se realitou Bohumil  Kartous
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík
26. 7. 2004 Eurovolby nebyly zelené Ondřej  Slačálek
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Jsou neexistující "zemanovci" vlivní nebo bezvýznamní ? Ivan  David
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba
23. 7. 2004 USA a Kanada: Atmosféra strachu nás drží přikrčené při zemi Miloš  Kaláb
23. 7. 2004 Politika - nevstupovat Václav  Dušek

Letní filmová škola, Uherské Hradiště RSS 2.0      Historie >
27. 7. 2004 Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Britský "imperiální zájem" na Letní filmové škole Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík
26. 7. 2004 Zdánlivá dvojjazyčnost Letní filmové školy a seznam dalších závad Jan  Čulík
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
24. 7. 2004 Česká byrokracie zabránila známému íránskému režiséru, aby přijel do Uherského Hradiště Jan  Čulík
18. 8. 2003 Letná filmová škola 2003: O spacákoch a akreditácii Peter  Konečný
5. 8. 2003 LFŠ závěrem: Letošní Filmovka ve srovnání s loňskou Jan  Čulík
4. 8. 2003 Letní filmová škola: Lesní chodci a Nevěrné hry Jan  Čulík
1. 8. 2003 Letní filmová škola: natáčejí teď čeští dokumentaristé hlavně filmy "o samorostech"? Jan  Čulík
31. 7. 2003 Letní filmová škola: Remundová velmi příjemně překvapila Jan  Čulík
25. 7. 2003 ČT "mediálním partnerem" Letní filmové školy v Uherském Hradišti   
5. 8. 2002 Naposledy z Uherského Hradiště: zamyšlení nad českými filmy Jan  Čulík

Český film RSS 2.0      Historie >
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
25. 7. 2004 Český sen o českém snu Zdeněk  Bárta
14. 7. 2004 Český sen žaluje ODS a supermarket Julius Meinl za porušení autorských práv   
12. 7. 2004 Uhýbají čeští filmaři před skutečností? Jan  Čulík
12. 7. 2004 Brabcův Krysař není úplně špatný film Jan  Čulík
9. 7. 2004 Správce statku: "Užívat si života, než uplyne, je důležitější než podnikat" Jan  Čulík
9. 7. 2004 Český sen a reklama na něj Štefan  Švec
9. 7. 2004 Český sen je úžasný projekt...   
8. 7. 2004 Pánská jízda: křečovitý pokus o komedii Jan  Čulík
8. 7. 2004 Český sen: zábavný průvodce zemí, kde se neřežou hlavy Ondřej  Čapek
7. 7. 2004 Film Český sen: zklamání Jan  Čulík
21. 6. 2004 Konec kritiků v Čechách Jan  Lipšanský
3. 6. 2004 Český film a skrytá reklama Jan  Petrov