Zločinec Reza utekl z vězení v iránském hlavním městě Teheránu v přestrojení za muslimského klerika díky tomu, že se zmocnil charakteristického hábitu i turbanu. Ke svému velkému překvapení ale na ulicích města zjistil, že ho lidé pro jeho náboženský oděv nenáviděli víc, než ho nenáviděli jakožto zločince. Neutekl tedy "na svobodu" a stal se opravdovým nepřítelem lidu.

Toto není skutečná historka nýbrž zápletka z filmu Ještěr, který byl nedávno uveden do iránských kin. Diváci řičeli smíchy a další lidé stáli na vstupenky ve frontách, které byly několik domovních bloků dlouhé.

Přestože má Írán volenou vládu, je islámskou republikou, řízenou všemocnou klikou - 12 členným Strážním výborem složeným ze starých duchovních. Když se ajatolláhové dověděli o filmu Ještěr, nebyli nijak potěšeni. Tajemník Výboru, ajatolláh Ahmad Jannati prohlásil, že má film špatný vliv na občany, a zakázal jeho promítání.

Velká část obyvatelstva je nespokojena a opovrhuje puritánskými a zkorumpovanými kleriky, kteří stojí v čele země již 25 roků. Revoluce postupuje velice pomalu tak, jak se reformní parlamentní politici snaží omezit moc kleriků a jejich brutálního bezpečnostního aparátu.

Toto je ale jen součástí vývoje, který v Íránu probíhá a získává stále více na důležitosti v souvislosti s americkou invazí do dvou sousedních zemí, Afghánistánu a Iráku. Je dosti paradoxní, že se americké invazi podařilo sjednotit iránské nacionalisty a posílit regionální postavení Íránu.

Jonathan Manthorpe, který je autorem tohoto článku v kanadských novinách Vancouver Sun, upozornil, že je sice v Íránu velká nespokojenost s tamním režimem, ale když se začne mluvit o jaderných zbraních, které Írán vyvíjí, nebo o dalekonosných raketách, které už má, veřejné mínění je pozoruhodně homogenní. I ti lidé, jako jsou reformní politici, kteří jsou nepřátelští vůči ajatolláhům, souhlasí s programem výroby nukleárních zbraní, aby země odradila Američany od zasahování do svých záležitostí. Současně mohou tyto zbraně sloužit Iránu jako důležitá pomůcka při snaze o zvyšování vlivu na Středním východě.

Íránští ajatolláhové byli pobouřeni tím, že je George W. Bush zařadil spolu s Irákem a Severní Koreou do tak zvané "osy zla". Podobně jako Severní Korea také Írán si uvědomil, že byl Irák zranitelný právě proto, že neměl zbraně hromadného ničení. Z toho vyplynulo ponaučení, že je zapotřebí opatřit si nukleární zbraně co možná nejdříve. Nyní má k tomu Írán blízko. Současně vyvinul rakety s doletem 1700 km, čímž se dostala americká vojska v Iráku i v Afganistánu na dostřel podobně jako spojenci Američanů - Izrael a Turecko. íránské opoziční skupiny uvádějí, že má vláda prý už skutečné interkontinentální rakety s doletem až 4000 km.

Tento zbrojní program a již dosažené vojenské schopnosti jsou součástí širších cílů íránské zahraniční politiky na Středním východě nazývané "deterrence defence" čili "obrana pomocí zastrašování". Je založena na ohromné příležitosti, kterou Íránu poskytnula americká intervence v Iráku. Až do té doby se hledělo v této oblasti na Írán nevraživě především proto, že v něm vládli islámští šiité na rozdíl od sunnitů, jejichž vliv je rozšířen ve všech okolních státech.

Odstranění Saddama Husajna a jeho sunnitské menšiny v Iráku bylo v Íránu přijato s velkým potěšením. Írán totiž vedl s Irákem dlouhou válku v 80. letech minulého století a po válce byla mezi oběma státy napjatá situace. Odstranění Husajna také otevírá cestu k tomu, aby se iráčtí šiité dostali k moci. Teherán proto tiše podporuje jejich agresivitu.

Letos na jaře uzavřel Írán velice důležitou vojenskou obrannou smlouvu se Sýrií, podle níž by jí Irán poskytl pomoc, kdyby byla napadena Spojenými státy nebo Izraelem. Írán ale hledí i směrem na sever, kde nabízí regionální dohody o vzájemné bezpečnosti kavkazským státům Gruzii, Arménii a Ázerbajdžánu. Zintenzívnil také svoje styky s Ruskem a Čínou.

Mnoho zemí na Středním východě ale hledí na Írán s podezřením. Proto nasazuje vláda v Teheránu úsměv a snaží se přesvědčit okolní státy, že dovede být dobrým a spolehlivým sousedem. Již po dobu několika měsíců vede iránský prezident částé telefonické rozhovory s egyptským prezidentem Hosnim Mubarakem.

Irán také ukázal, že dovede jemně využívat diplomatických příležitostí, například poněkud rozjitřených vztahů mezi Saúdskou Arábií a Spojenými státy. Před několika dny si Irán vysloužil vděčnost Saúdské Arábie, když poslal do Rijádu zatčeného duchovního vůdce al-Kajdy Khaleda Al Kharbiho.