27. 7. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
ruský režisér Andrej Zvjagincev
27. 7. 2004

Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus

Jedním z nejzajímavějších filmů promítaných na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti je film ruského režiséra Andreje Zvjaginceva Návrat (Vozvraščenije) (2003).

Formálně a stylisticky byl Zvjagincev bezpochyby ovlivněn mystikem-klasikem moderní ruské kinematografie Andrejem Tarkovským, i když Zvjagincevova poetika je, zdá se, navzdory obrazům a motivům ovlivněným Tarkovským, na první pohled jiná, přístupnější, méně záhadná. Zdání však klame.

Návrat je příběhem dvou bratrů, jednoho asi třináctiletého a jednoho asi patnáctiletého, kteří žijí na malém ruském městě s matkou a babičkou. Život se jim vykolejí, když jednoho dne přijdou odpoledne domů a zjistí, že "nahoře v ložnici spí otec," jak jim sdělí matka. "Kde se tady vzal?" -- "Přijel," odpoví matka. Otec byl nepřítomen po dobu dvanácti let. Chová se, jako kdyby nikdy nezmizel. Navrhne synům, že je vezme automobilem na několikadenní rybářský výlet. Cestou opakovaně telefonuje a výlet se velmi výrazně pozmění. Nakonec jedou do přímořské, severské pustiny na vzdálený ostrov (natáčeno mj. v opuštěných, vojenských prostorách nedaleko finských hranic), kde otec posléze vykopá ze země jakousi skříňku.

Zdá se, že po pádu komunismu natáčejí filmaři v zemích bývalého sovětského bloku většinou filmy o mezilidských vztazích (taky o čem jiném) -- a hlavním tématem ve Zvjagincevově filmu jsou právě vztahy mezi oběma syny a jejich navrátivším se otcem. Dvanáctiletá odloučenost je obrovskou emocionální překážkou. Zejména mladší chlapec Ivan se potácí mezi touhou tohoto neznámého muže milovat a vzdornými reakcemi na jeho strohé, vojensky tvrdé, patriarchální zacházení se svými syny. Mezi oběma chlapci a otcem dochází k řadě konfliktů, jejichž podtextem je láska a frustrace, že mezi sebou nemohou nalézt porozumění. Nakonec otec na ostrově zahyne. Zahyne právě proto, protože o své syny stojí, i když si mohli po celou dobu myslet, že je má v úmyslu jen trápit a podrobovat nesmyslnému vojenskému drilu. Otec se syny řádně nekomunikuje. Neřekne jim v podstatě nic. Nevíme proč. Ve filmu to není vysvětleno. Nikdo neví, proč se určité věci dějí. Stejně tak, jak asi muselo být pro šestiletého Zvjaginceva nevysvětlitelné, proč mu ze života zmizel otec.

Zvjagincev přiznává, že je ve své tvorbě ovlivněn Antonionim a Davidem Lynchem. Snad právě z těchto důvodů zůstává v Návratu celá řada jeho motivů nevysvětlena. Nevíme, proč byl otec pryč, nikdy se to nedozvíme, ani netušíme, proč se vůči synům chová tak patriarchálně a vojensky drsně. Zvjagincev řekl v Hradišti divákům, že ho to ani nezajímá.

Po tragédii, při níž otec zemře, se pak chlapci v sérii dramatických scén snaží dopravit otcovu mrtvolu na pevninu, poslední a důraznou metaforou otcovy nedosažitelnosti je to, že se jim loďka s otcovou mrtvolou na moři potopí. K otci prostě pro ně nebyla cesta. O rodiče vždycky nakonec přicházíme -- ukradne nám je stáří, smrt. Film má intenzivní atmosféru, která kulminuje v silné napětí. K atmosféře přispívá i velmi dobrá kamera, jejíž práce v severské pustině bez lidí evokuje vizuální styl Andreje Tarkovského.

Andrej Zvjagincev byl odpovídal před promítáním svého filmu v Uherském Hradišti i po něm na otázky diváků, avšak velmi obezřetně. Na dotaz jednoho diváka, jaký měl vztah k otci, se zmínil o tom, že když mu bylo šest let, otec rodinu opustil. S tímto traumatem se Zvjagincev zjevně dodneška nevyrovnal. Odmítl o věci podrobněji hovořit, avšak přiznal, že si až při práci na filmu Návrat uvědomil, že ho jeho osobní zkušenost a vztah k nepřítomnému otci ovlivnil daleko více, než si původně myslel. Problém s hrubými otci je možná častější, než si myslíme: Zvjagincev přiznal, že scéna, v níž otec staršího syna fackuje a hrozí mu sekerou, byla založena na skutečné události, která se odehrála v životě jednoho ze scénáristů.

I když je na první pohled Zvjagincovův Návrat srozumitelnou studií psychologicky problematických vztahů mezi třemi blízkými osobami, jimž ve sblížení zabraňují zásadní, traumatické překážky, Zvjagincovova příbuznost Tarkovskému je větší, než by se člověk mohl na první pohled domnívat. Zvjagincev na otázku k této věci uvedl, že každý ruský režisér se musí vyrovnávat s obrovským Tarkovského dědictvím.

Při diskusi o filmu Návrat řekl Zvjagincev jednu zajímavou věc. Svým dílem usiluje o vytváření mýtu. Nechce činit jakékoliv soudy. Mýtus je pro něho nástrojem k porozumění skutečnosti, která není jinak poznatelná. Toto romantické pojetí není nové, ale je možná charakteristické, že se k němu přiklání Rus jako představitel kultury, která měla vždycky blízko k mystice. Vracejí se takovíto Rusové ke kořenům? Jako nástroj k porozumění skutečnosti využívá Zvjagincev přirozeně i svou osobní životní zkušenost. Avšak prvotním účelem jeho filmu není vypovídat o své životní zkušenosti a asi ani řešit si trauma chybějícího otce. Film Návrat vysvětlil Zvjagincev divákům jako metaforu neschopnosti mezilidské komunikace, nemožnosti předat zkušenost staršího člověka nové, mladší generaci, protože to, co starší člověk zakusil, nezažila.

Chtěl jsem se ho na tyto věci ptát dál. Mám však pocit, že se otázky o tom, jak rozumí roli mýtu a mezilidských vztahů při snaze porozumět skutečnosti, trochu zalekl. K domluvenému rozhovoru se nedostavil a později se omluvil, že o těchto záležitostech nechce hovořit. I v rozhovoru pro festivalový deník se vyhnul veškerým otázkám, týkající se významu jeho filmu. Nechtěl jsem, aby mi své dílo sám interpretoval, taková věc je vždycky ošidná: dílo musí hovořit samo. Chtěl jsem, aby pohovořil o svém postoji k mýtu, který se snaží tvořit. Zvjagincev má však zřejmě právem názor, že i o tom dostatečně výmluvně hovoří jeho film a on sám k tomu už nemusí dodávat nic.

Zdá se mi, že má Zvjagincev pocit, že jeho dílo je důsledkem boží milosti a k ní se smí tvůrce stavět jen s pokorou. Jak řekl včera Vojtěch Jasný: "Jsem jenom houslemi, na něž někdo hraje." Tento pocit ve Zvjagincevovi zjevně posiluje i skutečnost, že starší z obou chlapců, hrajících v Návratu přišel loni v červnu tragicky o život, shodou okolností to bylo přesně v den prvního výročí od chvíle, kdy začali o rok předtím Návrat natáčet. Jako by to bylo důkazem, že se svým filmem Zvjagincev dotkl skutečně něčeho tajemného a zásadního a bylo nutno za to přinést oběť. Nebo to skutečně byla jen nešťastná náhoda? Zvjagincev tedy mlčí. Promlouvá za něho jeho film.

ANDREJ ZVJAGINCEV
* 6. února 1964 v Novosibirsku, SSSR

Po vojenské prezenční službě a praxi v Novosibirském divadle studoval Andrej Zvjagincev herectví na moskevském GITIS (1986--90). Herecky se ale realizoval pouze sporadicky na nezávislých scénách a intenzivně se věnoval účinkování v reklamách i jejich natáčení. Objevil se rovněž v epizodních rolích v televizních seriálech Gorjačev a ti druzí (1992--94), Seznámíme se (1999) nebo Kamenskaja. Smrt a trochu lásky (2000) a účinkoval i ve filmech Kocourek (1996) a Širli-Myrli (1999). Od roku 2000 se Andrej Zvjagincev podílel na seriálové tvorbě pro kanál REN TV, jehož majitel, producent Dmitrij Lesněvskij, mu o tři roky později umožnil natočil celovečerní filmový debut Návrat: vícevrstevnatě utkaný příběh o nenadálém příjezdu dlouho nepřítomného otce a o jeho uzurpátorsky pojednaném výletu s dospívajícími syny k jezeru, u něhož sám zahyne. Poté, co byl snímek nejprve neúspěšně nabídnut benátskému Mezinárodnímu týdnu kritiky a z toho důvodu byl posléze zařazen do soutěže MFF v Locarnu, se nakonec přece jen objevil v soutěžní sekci MMF v Benátkách. Z něj si odvezl nejenom debutantskou Cenu Luigiho De Laurentiise, ale rovněž hlavní trofej Zlatého lva. Režisérovy oslavy v Benátkách ale kalila zpráva o tragickém úmrtí představitele jednoho z dospívajících hrdinů Vladimira Garina, který se utopil v jezeře Lagoda nedaleko místa, kde před rokem natočil své první záběry.

Nejen úspěch na benátském festivalu a označení filmu za Evropský debut roku 2003 (EFA), ale také zatvrzelé mlčení Andreje Zvjaginceva stran interpretace obsahu Návratu jsou nespornou výzvou k jeho zhlédnutí. Někomu postačí k zážitku pouze ono ???zhlédnuté": příběh s jeho tajemným, předtuchou tragédie rozvibrovaným napětím. Jako v každém vskutku autorském počinu se tu nabízí prostor k dialogu i k domýšlení, z čehož pramení jeho zvláštní magie. Zvjagincevův až úzkostlivě neangažovaný snímek lze vnímat i jako bezděčnou metaforu bezbřehosti Ruska, jako temnou reflexi jeho svobody a chaosu, ve kterém se teprve schyluje ke krystalizaci nového hodnotového systému. Mytologizace jevů a projevů protagonistů takového procesu může ledacos exponovat a napovídat, stejně jako značná frekvence tématu otců a synů v některých debutech z posledních sezón ruského filmu. V tomto kontextu se v případě Návratu přímo nabízí Freudova úvaha o otcovraždě jako zrodu společenství: utlačovaní synové se vzbouří a zabijí otce-despotu, a poté, sžíraní iracionálním strachem a vědomím viny, nastolí jeho zbožštění. Tím vzniká symbolický obraz pomstychtivého, vševidoucího a krutého boha, jenž omezuje svobodu egoistických a materiálních postojů příslušníků dané komunity.

Galina Kopaněva

Filmografie (pouze režie):

2000: epizody Vybor (Volba), Zagadkovij (Záhadný) a Busido (Busido) v sérii Čjornaja komnata (Černý pokoj; + zvuk, prod.; TV)

2003: Návrat (Vozvraščenije)

Zdroj: LFŠ

                 
Obsah vydání       27. 7. 2004
27. 7. 2004 Zamyšlení nad filmem Fahrenheit 9/11 Jiří  Jírovec
26. 7. 2004 Návrh koaliční smlouvy
27. 7. 2004 Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Britský "imperiální zájem" na Letní filmové škole Jan  Čulík
27. 7. 2004 Firmy v EU: Očakávanie zvýšenej spolupráce v programe americkej raketovej obrany
27. 7. 2004 Brutální spinning České televize a "bezpečnostních" expertů Petr  Baubín
27. 7. 2004 Lidský život je neustálá konfrontace s měnící se realitou Bohumil  Kartous
27. 7. 2004 9. thermidor druhého roku první Francouzské republiky Jiří  Nezval
27. 7. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 11. - 18. července 2004
27. 7. 2004 Hrubý domácí produkt Josef  Vít
27. 7. 2004 Nookracia Ladislav  Kováč
27. 7. 2004 USA: Demokraté rozhodují o možném prezidentovi Radek  Vogl
27. 7. 2004 Vzorec palestinské odmítavosti Yossi Klein Halevi
27. 7. 2004 K soužití Izraele a Palestiny je potřeba nových, umírněných vůdčích osobností Jana  Malá
27. 7. 2004 Athény 2004 -- Marathón a jak to vlastně bylo Jiří  Bakala
27. 7. 2004 Špidla: Nakupení nejrůznějších a spolu nesouvisejících myšlenek Richard  Vavřík
27. 7. 2004 Slovensko: Povinné náboženstvo porušuje ľudské práva Alexander  Rehák
27. 7. 2004 Kdo si na plánované stavbě Lidlu na Pražáku v Táboře vydělal?
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
24. 7. 2004 Vrah anebo hrdina, bohužel jsme jedna rodina Štěpán  Kotrba
24. 7. 2004 Lex Mašín? Jan  Sýkora
26. 7. 2004 Je nejsvobodnějším médiem Internet? Pro koho? Štěpán  Kotrba
26. 7. 2004 Jsou neexistující "zemanovci" vlivní nebo bezvýznamní ? Ivan  David
26. 7. 2004 Eurovolby nebyly zelené Ondřej  Slačálek
27. 7. 2004 Írán cení na Středním východě zuby Miloš  Kaláb
1. 7. 2004 Hospodaření OSBL za červen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík

Letní filmová škola, Uherské Hradiště RSS 2.0      Historie >
27. 7. 2004 Andrej Zvjagincev: Mlčení nad traumatem pater absconditus Jan  Čulík
27. 7. 2004 Britský "imperiální zájem" na Letní filmové škole Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jedna ruka netleská a Velká voda Jan  Čulík
27. 7. 2004 Jak obtížné je uniknout z prostředí jediného jazyka Jan  Čulík
26. 7. 2004 Zdánlivá dvojjazyčnost Letní filmové školy a seznam dalších závad Jan  Čulík
26. 7. 2004 Vojtěch Jasný: Dítě, dobrodruh a filmař Jan  Čulík
26. 7. 2004 Börkur Gunnarsson: Každé dílo je "cizí". Každá osoba je "cizinec" Jan  Čulík
24. 7. 2004 Česká byrokracie zabránila známému íránskému režiséru, aby přijel do Uherského Hradiště Jan  Čulík
18. 8. 2003 Letná filmová škola 2003: O spacákoch a akreditácii Peter  Konečný
5. 8. 2003 LFŠ závěrem: Letošní Filmovka ve srovnání s loňskou Jan  Čulík
4. 8. 2003 Letní filmová škola: Lesní chodci a Nevěrné hry Jan  Čulík
1. 8. 2003 Letní filmová škola: natáčejí teď čeští dokumentaristé hlavně filmy "o samorostech"? Jan  Čulík
31. 7. 2003 Letní filmová škola: Remundová velmi příjemně překvapila Jan  Čulík
25. 7. 2003 ČT "mediálním partnerem" Letní filmové školy v Uherském Hradišti   
5. 8. 2002 Naposledy z Uherského Hradiště: zamyšlení nad českými filmy Jan  Čulík