V takových situacích dochází k hraní státních hymen, k vlajkoslávám a k dalším aktivitám, při nichž --- jde-li o malou zemi --- se ozřejmuje, kde vlastně ten stát přesně leží, jaké má hlavní město, jak zní jeho státní hymna, jak vypadá jeho prapor nebo státní znak, má-li nějaké slavné lidi také v dalších oborech lidské činnosti, a možná taky někoho bude zajímat, jací politikové hovoří (a jak závažně) jeho jménem.

Samotní čeští fotbalisté mají zřejmě fotbalu plno nejen v nohách, ale také v hlavě. Ty teď vynechejme. Motá se ale také kolem nich spousta --- kéž by zodpovědných --- funkcionářů. A ti si měli všimnout, že v průčelí hotelu, kde jsou zřejmě naši sportovci ubytováni, visí kolmo dolů jako prapor něco s modrým klínem, co není českým praporem! Při pohledu na vyvěšenou barevnou pruhovanou látku s klínem bylo možno opětně vidět červený pruh vlevo, místo aby byl červený pruh vpravo! Konkrétně: V neděli 20. 6., ve večerních sportovních zprávách NOVY ukázali záběr hotelu s částí symbolické výzdoby. Když už to někdo snímal jako šot, copak si nevšiml, že "něco" s tím praporem není v pořádku?! Přece nechceme po Portugalcích aby to věděli, když je to "detail", anebo když sami --- jak se zdá --- si nejsme jisti?

Součástí naší možné hrdosti nad tím, že jsme Češi, by měla rovněž být úcta k tomuto symbolu státnosti a znalost toho, jak jej vyvěšovat - ať už vodorovně nebo svisle. Jako když na zeď hrách se hází. Ta nevšímavost či neznalost je k pláči, pokud by neměla dokonce urážet. Nebo na tom opravdu nezáleží ani tehdy, kdy jsme na chvíli středem pozornosti a naznačujeme, jak málo nám záleží na státních symbolech? A také s tím vědomím vzájemné sounáležitosti to není zrovna slavné...

Je to naše choroba?

Další články Miloše Dokulila na toto téma ZDE ZDE