Naprosto pominu komentář k tomu, co vymysleli, a zůstanu u pouhé fotografie. Nevěřícně jsem civěl na fotografii vůdců starého kontinentu a chvíli mi trvalo, než jsem si byl ochoten přiznat, že ti dobří lidé stojí svými vznešenými podrážkami na státních vlajkách právě těch suverénních a suverénnějších evropských států a státečků, které měli na summitu tu čest a povinnost reprezentovat. Prošel jsem několikeré noviny, než jsem uvěřil, že nejde o pseudoevropskorealistickou poťouchlost představitelů sedmé velmoci. Musím přiznat, že například PRÁVO zřejmě tušíce, že se oko bude zdráhat uvěřit tomu, co vidí, přímo napsalo pod fotografii, že potentátky a potentáti stojí "...pro snazší orientaci na značkách -- vlajkách svých zemí". A je to!

Pobavilo mne to o to více, že jsem trochu znalý politicko-organizačních úskalí podobných hromadných veselic a vím, že postavit tolik důležitých osobností na ta správná místa je věcí širokého protokolárního kompromisu a že zbloudilec by mohl napáchat prostému občanovi sice jen těžko pochopitelné, ale za to o to větší škody a ostudu v mezinárodní politice dlouho vzpomínanou. Je třeba dodat, že oč jsou důležitější podobné hříčky, o to méně záleží na tom, na čem se ti velcí vlastně dohodli. To bude číst málokdo a úředníci dokáží literu vždy ohnout k nepoznání. Fotografie, to je jiná. Tu vidí i, jak říká socdem, prostý obyčejný člověk a proto na ní chyba být nesmí. A tak všichni stáli, kde měli. Jenom ty vlajky, pošlapané vlajky zapomněl někdo sebrat.

Navíc jsem si v minulých dnech vyslechl na stanici ČRo1 - Radiožurnál Téma dne na téma, zda to náhodou není hanobení české státní vlajky, když na ni fotbaloví a jiní fanoušci píší názvy svých obcí, aby v Portugalsku i jinde ukázali, že jsme pochopili nejen Evropu regionů, ale že jsme připraveni jít až na Evropu vesnic, osad a samot. Už by se chtělo napsat heslo "Evropa lidí", ale jednak by mohlo jít o provokaci a potom: stejně žádné volby nejsou v dohledu...Beseda na Radiožurnálu mne utvrdila v tom, že nejsem žádný puritán, ale některé projevy ve vztahu ke státním symbolům bych asi vnímal jako neúctu a přijal jsem sám pro sebe odpověď, že klíčem k nápravě je určitá osvěta. Ovšem to, že by měla sahat v našem případě až do Strakovky, to mne ani nenapadlo!

Ponechání vlajek pod botami mocipaních a mocipánů je asi taková náhoda, jako to, že se rezignační dopis Karla Čermáka objevil v médiích po třech týdnech od odeslání pár hodin před otevřením volebních místností. Nebo to, že nový pan ministr z vládní strany hrozí trestním oznámením své předchůdkyni - pro jistotu celý týden před volbami. Jde o jasnou a zřetelnou záměrnou diskreditaci. Koho, čeho a proč to ponechám ve všech případech povolanějším.

A tak si dovolím pouze upozornit na to, že jsme se prostřednictvím médií stali přímými svědky toho, že poradcovsko-úřednicko-protokolární okolí dokáže špičkové politiky oblbnout natolik, že už v sobě nemají ani tolik zdravého rozumu nebo dokonce citu, který by jim řekl, že stát na státním symbolu je prohřeškem nejen ve skautu nebo pionýrské organizaci, ale všude mezi obyčejnými prostými lidmi....Píšu to nerad, ale přes veškeré méně čí více skrývané pohrdání intelektuálními schopnostmi amerického prezidenta a to právě ze strany evropských politických elit, musím konstatovat, že jeho botu bych na Old Glory asi hledal těžko...