Před týdnem došlo k "mediálnímu" výbuchu. Tlaky se střádaly delší dobu. Předseda vlády Zeman ostře kritizoval za šíření nepravd dva zahraniční deníky, tištěné česky, Mf-Dnes a Lidové noviny (LN); ty nazval "nejhloupějším deníkem", zatímco týdeník Respekt (donedávna v rukou Vl. Mlynáře) označil za "novinářskou žumpu". Podle M. Zemana velká část novinářů inteligencí ani profesionalitou a u části nelze dokonce vyloučit zkorumpování.

Při četbě těchto tvrdých, ale výstižných slov jsme vzpomněli řady debat s členy našeho Svazu. Už dávno tvrdili to, co nyní M. Zeman. Už dávno psali do redakcí a protestovali proti hanopisům nám odcizených novin, urážejícím národní cítění. Kritizovali cynismus a nadutost jejich redakcí a řady redaktorů, to, jak ochotně nabízejí své stránky autorům, jimž je národní cítění čímsi prehistorickým. Před časem přišel s kritikou i V. Klaus. Ten dokonce nazval novináře "největšími nepřáteli lidstva".

Není divu, že po svých zkušenostech si mnozí odbojáři povzdechli: "Jo, mít tak u nás vskutku české noviny! Leccos by pak vypadalo jinak..." Národní osvobození tu má čisté svědomí. Nejednou upozorňovalo na nebezpečí výprodeje českých novin cizím, hlavně německým tiskovým magnátům. Připomněli jsme, že za 1. republiky bylo nepsaným zákonem, že český deník vydává český vydavatel. Ten, přes tzv. odpovědného redaktora, ze zákona odpovídal za obsah i formu novin. A dnes? Nenajdete českého vydavatele, s jedinou výjimkou - Práva.

Všechny vlády po r. 1990, včetně Klausovy, otevřely dveře cizím magnátům dokořán. Na naše kritické dopisy byrokraté odpovídali stereotypně: "Vždyť o nic nejde. I noviny jsou přece zbožím!" A tak nezodpovědně se vlády zbavily "sedmé velmoci", všude na světě nesmírně citlivého nástroje k utváření veřejného mínění a dnes sklízejí hořké plody tehdejší slepoty a tuposti.

Jen letmo se podívejme, "čí chleba jedí" čeští novináři, abychom pochopili, proč mnozí tak zpívají. Začneme Lidovými novinami, kdysi pýchou české žurnalistiky. Donedávna je vlastnila švýcarsko-německá firma Ringier-Springer. Ta je teď zase prodala Pressinvestu. Ten na Moravě vlastní Rovnost a Svobodu, a celostátní Mf-Dnes. Aby ale bylo jasno: Pressinvest je jen zástěrka. Za ní se skrývá "Rheinsh-Bergische Verlagsgesllschaft".

Kšefty s českými deníky nemají konce. Od Chemapolu koupila společnost "N-tisk" starý melantrišský deník Slovo (zal. 1907 jako "České slovo"). I zde je název "N-tisk" jen tajenkou. Vlastníkem je "Mittelrhein Verlag Bohemia". Ten už dříve koupil Zemské noviny (ZN). Cizí majitel teď obě redakce, Slova i ZN, sloučil a několik desítek redaktorů "dostalo kopačky". Později mají prý oba deníky splynout.

Žádná země EU nerozprodala takto vlastní tisk. Zejména ne Němci. Když se SRN sloučila s býv. NDR, ihned přiklusali němečtí vydavatelé, aby obsadili nový terén před konkurencí. A tak dejme tu naši koláž dohromady: jih, západ, sever a východ Čech (z části i Prahu) drží pasovský Hirtreiter (na 30 deníků). Moravu ovládá spol. Rheinisch-Bergische. Slovo a ZN má v rukou Mittelrhein Verlag, Deník Blesk si ponechali Ringier-Springer. Dokonáno jest. Pak prý neumíme privatizovat!

Po kritice premiéra se ozvala předsedkyně Syndikátu novinářů ČR Válová. Bude si prý stěžovat u Evropské federace novinářů.

Jaká ironie! Ani jedenkrát Syndikát neprotestoval, když české noviny padaly jako zralé hrušky do náruče cizích vydavatelů. Asi proto, že cizí výkupčí nešetřili markami a nabídli platy u nás nevídané. Samostatnou studii by si zasloužil brněnský protikartelový úřad ("pro hospodářskou soutěž") s panem Bělehrádkem v čele. Dodnes mu asi nedošlo, jak kolosální tiskový monopol vznikl v ČR.

Co k tomu nakonec dodat? Snad především to, že tisk cizích magnátů v ČR je a zůstane cizím elementem v národním životě. Navíc - nebýt jeho, kam by asi psali své nenávistné články ti autoři, které jednou historie otevřeně a po právu označí za odrodilce a škůdce národních zájmů ČR.

Vyšlo v Národním osvobození 10. listopadu 1998