Pomluvy a difamace se ve vyspělých demokraciích trestají civilními soudními spory. Západní státy mívají vypracované velmi efektivní nástroje pro občanské spory o odškodné za pomluvu: například ve Velké Británii jsou paragrafy občanského zákoníku o pomluvě nesmírně přísné - poškozená osoba může vysoudit i miliony liber.

Jenže ve vyspělých demokraciích stát prostě nestíhá své občany za difamační výroky či vyjadřování názorů. Proč? Trestní stíhání za pomluvu se považuje za pozůstatek totalitního zákonodárství. Hrozí totiž nebezpečí, že paragrafů, stíhajících verbální trestné činy, může státní moc zneužít k potlačování kritiky vlády a k omezování svobody slova. Musejí existovat právní záruky, aby k tomu nedocházelo.

V žádném případě nechceme obhajovat fotografa Jiřího Janouška a jeho švagrovou za to, že způsobili, že nyní už zaniklý bulvární deník Super publikoval o herečce Libuši Šafránkové nepravdivé informace. Případ se však měl řešit civilním soudním sporem. To, že oba byli odsouzeni k podmíněným vězeňským trestům, může mít na atmosféru veřejné debaty v České republice zmrazující dopad.

Ani v současnosti nejsou čeští novináři vůči státní moci zrovna výbojní: přitom většina mezinárodních teoretiků sdělovacích prostředků zdůrazňuje, že má-li demokracie řádně fungovat, musejí novináři efektivně a důrazně vykonávat roli neúplatného, nezávislého a kritického "hlídacího psa demokracie". V ČR se to moc nenosí. Uvažme: o co méně budou nyní čeští novináři odvážní, když si uvědomí, že za to, co napíší, mohou být odsouzeni do vězení.

V rozvinutých demokraciích byly trestní paragrafy, postihující verbální výroky, jako je pomluva, většinou buď už úplně zrušeny, anebo se v soudní praxi nepoužívají.

Začátkem letošního roku kritizoval Helsinský výbor amerického Kongresu ve své zprávě o situaci v oblasti svobody projevu v České republice trestní stíhání osob za vyjadřování názoru a za pomluvu. Je politováníhodné, že do českých sdělovacích prostředků se tato informace skoro vůbec nedostala, a pokud ano, jen ve značně zkreslené verzi. Americký Helsinský výbor doufal, že svou argumentací vyvolá o trestním stíhání za názory či za pomluvu v České republice veřejnou debatu. Nestalo se tak.

Vzhledem k tomu, že se trestní paragrafy za pomluvu dále v ČR užívají beze změny, viz případ Janoušek - Šafránková, je aktuální připomenout, co chce od České republiky americký Kongres a další mezinárodní organizace.

Helsinský výbor amerického Kongresu vydal zprávu o České republice, v níž požadoval zrušení kriminalizace názorů i verbálních výroků. V dokumentu se praví:

Zákony o trestní difamaci a zákony o "urážce" jsou často obhajovány jako nezbytné, má-li se zamezit údajnému zneužívání svobody projevu. Takové zákony však nejsou v souladu s normami OBSE a jejich užívání je porušením základního práva na svobodu projevu. Všechny osoby, včetně veřejných činitelů, mají legitimní právo chránit svou pověst, jestliže jsou o nich činěna nepravdivá tvrzení. Přitom však Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že veřejní činitelé musejí snášet vyšší míru kritiky než soukromé osoby. Osoby, odsouzené za difamaci trestním stíháním k podmíněným trestům, se mohou stávat obětí hrozby okamžitého uvěznění, například pokud poruší příkaz nepublikovat své texty.

Někdy se argumentuje, že jsou zákony o trestní difamaci nutné k dosažení legitimního cíle, totiž poskytnout obětem difamace nápravu. Avšak příležitost k nápravě za difamaci, včetně odškodného, poskytují všeobecné zákony o pomluvě, které jsou součástí občanského práva. V takových případech stojí u soudu žalobce a obžalovaný jako rovný s rovným. Proto není zapotřebí specifických trestních zákonů, zakazujících difamaci.

Využívání trestních sankcí proti difamaci ochromuje svobodný projev a je to zneužíváno (často trestními orgány) a je to neslučitelné s mezinárodními normami. Využívání zákona o urážce, ať už je součástí občanského anebo trestního zákoníku, je také neslučitelné s mezinárodními normami.

V určitou dobu měly téměř všechny země OBSE zákony, trestně stíhající difamaci, a zákony o urážce. Během času byly tyto zákony zrušeny, soudy je zneplatnily anebo se v mnoha zemích, podílejících se na procesu OBSE, tyto zákony už nepoužívají. V komunistických zemích a v jiných protidemokratických režimech se často takové zákony využívají proti politickým odpůrcům vlády.

Četné nevládní organizace zaujaly velmi energické postavení proti zákonům, trestně stíhajícím difamaci, a proti zákonům o urážce. Mezi tyto organizace patří Amnesty International, Article 19, Výbor na ochranu novinářů, jednotlivé národní Helsinské výbory jako je Bulharský helsinský výbor, Chorvatský helsinský výbor, Řecký helsinský výbor, Rumunský helsinský výbor a Slovenský helsinský výbor, Mezinárodní helsinská federace, Světový výbor pro svobodu tisku, Norské fórum pro svobodu projevu, jednotlivé národní organizace PEN klubu a organizace Reporters sans Frontiers.

Kromě toho, Zvláštní zpravodaj OSN pro otázky svobody projevu a výrazu, Zástupce OBSE pro svobodu sdělovacích prostředků a Zvláštní zpravodaj Organizace amerických států pro svobodu projevu vydali v únoru 2000 společné prohlášení, které obsahuje tyto závěry, založené na relevantních mezinárodních normách:

"Svoboda projevu nesmí být kriminalizována, pokud nevzniká jasné riziko vážných škod. ... Příkladem jsou zákony zakazující zveřejňování falešných zpráv a zákony proti pobuřování. ...Tyto zákony by měly být zrušeny." "Zákony, trestně stíhající difamaci, by měly být zrušeny."

Helsinský výbor amerického Kongresu ve své zprávě posléze podrobně vyjmenovává četné případy trestního stíhání českých občanů za pouhé výroky a argumentuje, že trestní paragrafy, umožňující odsuzování verbálních trestných činů, by měly být zrušeny. Výslovně doporučuje zrušení těchto paragrafů:

Paragraf 49 (1) Zákona o přestupcích, podle něhož může být osoba, která urazí jinou osobu anebo ji zesměšňuje, potrestána pokutou, paragraf 154 (2) trestního zákona, který zakazuje hrubé urážky či difamaci orgánu státní správy při výkonu jeho funkce či v souvislosti s jeho funkcí a paragraf 206 trestního zákona, který zakazuje šíření falešných a diskreditujících informací o jiné osobě.

Jiné paragrafy českého trestního zákona, které Helsinský výbor amerického Kongresu označuje za "znepokojující".