Některá témata jsou v tom dnešním Brockhausu mnohem kratší, jako by se autoři styděli o nich podrobněji referovat: například Protektorát. Je třeba ale zrovna o tomhle říci, že se názory dnešních autorů od názorů autorů z r. 1941 diametriálně liší, dnes je Protektorát popsán jako porušení mezinárodního práva nacisty.

Ve slovníku najdete ve srovnání třeba s francouzskými či italskými (s Itálií Německo ani nesousedí) nebo holandskými atd. tématy jen málo témat týkajících se České republiky.

Jako vědec jsem samozřejmě vše chtěl vyjádřit nějak přehledně a graficky, tak jsem těch pár hesel srovnal podle délky textu, to je poměrně objektivní měřítko toho, jak důležité bylo dané téma pro redakci. Moje nejnovější vydání Brockhausu je charakterizováno jako "dějiny od předvečera první světové války až po současnost", to je i u nás období, z kterého se najdou spíše chaoticky srovnané jednotlivé zprávy, ale ucelený přehled se ještě nikomu nepodařilo sestavit.

V připojeném diagramu jsou všechna hesla, týkající se českých dějin, není jich vůbec mnoho (asi 15). Nevybíral jsem třeba témata jako mnichovská dohoda (27 cm), sudetská krize, o té se stejně píše velmi okrajově.

Pro srovnání: německé téma č. 1, Konrád Adenauer, nedávno v anketě zvolen nejvýznamnějším Němcem všech časů, text o něm je dlouhý 34 centimetrů. Proto jsou některá hesla, jako Pražské jaro 1968 překvapivě podrobná, české osobnosti, které o svém významu samy nikdy nepochybovaly, jako třeba pan Kavan nebo pan Špidla, v německých dějinách současnosti nevystupují vůbec.

Mnohé organizace a osoby budou zklamány svým hodnocením . O Chartě 77 je zmínka na pouze 4 cm textu, útěchou nám však může být skutečnost, že po Amnesty International nebo jiných z bombastické reklamy známých hnutí tam není ani stopy. Překvapí nás také, že Dubčekovi encyklopedie věnuje stejně místa jako Masarykovi, snad je to tím menším časovým odstupem. Gottwald, Husák a Havel se musí spokojit pouhými 7 centimetry. Václav Klaus se nám smrštil na pouhé 2,5 cm textu, ani v zahraničí moc neboduje.

Jediná žena českého původu, Madeleine Albrightová, žije sice v USA, její funkční období už skončilo, přesto stála redakci za 2 cm textu.

Byl Eduard Beneš opravdu pro Němce tak důležitý, že o něm píší na skoro dvojnásobném prostoru? O jeho dekretech se zmiňuje text na pouhých 1,5 cm, jakékoliv subjektivní hodnocení zde chybí, jinak se ale podrobně popisují na osobě presidenta Beneše události z Mnichova, exil v Londýně a návrat do osvobozené vlasti, Košický program a další události, vedoucí ke ztrátě čs. nezávislosti.

Vcelku je to dobrá příležitost, popřemýšlet o tom, co se děje v sousedství České republiky. Kolik toho víme my o událostech hned za našimi humny? Je zřejmé, že máme před sebou ještě dlouhou cestu. Naše přítomnost v Německu je zcela evidentní, na ulicích Mnichova slyšíte každou chvíli češtinu, polštinu, slovenštinu. Ale žijeme nějak vedle sebe, moc se s našimi sousedy nestýkáme, oni nás ještě neberou jako bezprostřední sousedy, spíše patříme za ty kopečky. Nějaké to české vystoupení třeba v divadle nebo koncerty jsou tu na tu blízkost vlastně ještě velmi vzácné. O českých hudebnících nebo bavičích tu nikdo nemá ani potuchy, pokud nemáme na mysli zrovna Karla Gotta.

Spíše čeští řidiči, ti jsou už věhlasní jako kamikadze a srovnatelní s tak zvanými "Ossis", to jsou bývalí řidiči trabantů, dnes tam převažuje BMW a Opel.

V bavorském pohraničí začíná vývoj nabírat reálnějších forem. Čeští zákazníci nakupují v bavorských supermarketech a zjišťují, že mnohé pořídí levněji. Bavoráci zase v českých filiálkách Penny, Kauflandu a Lidla nacházejí také některé zajímavé nabídky. Němečtí obchodníci už přišli na to, že se jim vyplatí dělat reklamu v češtině. Až zmizí celníci, bude možná někdy fronta u pasových kontrol, ale už dnes lze říci, že provoz podstatně vzroste. Na nejnižší úrovni se tedy už něco hnulo. Musí být politika poháněna tlakem zdola, nebo se zmůže na nějakou koncepci a akci?

Autor žije v Mnichově