Je ale také určitá skupina lidí, kterým je to buřt. Hodně mladí lidé, z nichž někteří nemají rádi dějepis a minulé století je pro ně minulé století, a moc je to nezajímá. A PRÁVĚ A POUZE kvůli nim si myslím, že bizarní Edíkova glorifikace jednovětným zákonem je škodlivá. Zasloužil se o stát? Jistě ano, nejsem historik, ale určitě to některý z historiků v diskusi u článku nebo spíše v nějakém jiném článku blíže vysvětlí.

Pokud ovšem někomu historie neznalému o utkví v paměti o Edíkovi pouze tato věta, tak až se ho jeho děti za 20 let budou ptát, kdo že to byl Éda Beneš, odpoví jim třeba takhle: "to byl asi ňákej hrdina z minulýho století, protože vo něm udělali snad i zákon, nebo dokonce veřejně vystavili jeho vycpanou mrtvolu, jak jim pak postupně pod šatama snad uhnívala -- á počkej mámo, ta vystavená mrtvola to byl vlastně zase Kléma, tak vo hrdinovi Edovi byl jen ten zákon, na vystavení mrtvoly to zase nebylo... ". A ten hrdina Éda bude přežívat přes další generace...

A jen a právě jen kvůli těmto lidem, kteří jsou o dějepise ochotni číst pouze výjimečně, píšu tenhle článek. Snad si ho od buřiče Kahouna přečtou, protože je to jen málo o dějepisu, ale o to více o Edíkově připos(trašenosti). Lidé historie a Edíka znalí, nečtěte tento článek, je pro vás zbytečný a Edíkomilům z něj navíc stoupne tlak.

Bylo nebylo, k válce se schylovalo. Pan Hitler prohlásil, že chce část Československa a pak už nic. Edík byl zrovna prezidentem našeho státu, zda to bylo před tím nebo po tom, co se o něj zasloužil, nevím, myslím ale, že spíše po tom. Pravda, měli jsme spojence a pravda, vykašlali se na nás, Mnichovský diktát se tomu říkalo.

Co je ale také pravda, měli jsme armádu, která držela (zčásti nedobudované) pohraniční pevnosti. Armádu sice malou, ale zato výborně vyzbrojenou a silně motivovanou. Armádu, která chtěla bojovat a zemi bránit. Tady vím, o čem mluvím, můj děda (už je dlouho mrtev) byl prvorepublikový vojenský důstojník a jako malý chlapec s typickým chlapeckým obdivem ke všemu vojenskému jsem to s ním často probíral.

Tedy, jsme sice bez spojenců, ale přece jen velmi dobře vyzbrojeni a stále odhodláni se tvrdě bránit. Ani nálada v zázemí nebyla nejhorší. Edík prezident mohl tedy vyhovět přání většiny svého lidu, od kterého měl (možná přeneseně přes parlament) mandát k tomu, jednat tak, jak si lid přál a bránit zemi. A ten státozásluhce Edík se po...(strašil) a armádě bylo nařízeno stáhnout se a vydat pevnosti bez boje. Byly z toho i potíže, některé jednotky se odmítly podřídit přímému rozkazu a nestáhly se. Pak se muselo jet je přesvědčovat, naštěstí se to obešlo bez střílení, i to vím z první ruky.

Edík to prostě zachránil. Zabránil otevřené válce a zachránil Prahu před rozbombardováním. I když, pokud vím, Pražanů se tehdy neptal, které ze dvou zel by si oni sami raději zvolili. Tak prima, přímá válka nevypukla a Edík zachránil hodně českých životů. A já tvrdím, že je nezachránil. Tvrdím, že je pouze VYMĚNIL za mnoho jiných životů, které kvůli nám, pro nás, a dokonce stojíce proti českým tankům s hákovými kříži na pancířích, o to více museli později položit jiní.

Víte, ona bojující armáda má ve zvyku své zbraně používat, munici spotřebovávat a pokud se musí stáhnout, tak těžké zbraně, které nemůže vzít s sebou, občas ničí. Ustupující armáda má také někdy snahu odvézt nebo zničit, pokud by nebylo odvážet kam, zbrojní výrobu. Nicméně u nás, díky Edíkově pos(trašenosti), byly později předány prakticky všechny zbraně a kompletní munice panu Hitlerovi.

No, moc se to panu Hitlerovi líbilo. Zvláště naše lehké tanky měl moc rád, když později bojoval proti jiným státům, které neměly své Edíky a bez boje se nevzdaly. ... ano, měli jsme své hrdiny a bylo jich hodně a poslední, co bych v tomto článku chtěl, by bylo znevažovat jejich oběti. Přímému střetu naší tehdy moderní a výborně vyzbrojené armády s nepřítelem ale Edík proti přání svých vojáků a spousty lidí v zázemí zabránil a v konečném důsledku způsobil, (Háchu přeskočme, ten už neměl moc na vybranou), že země byla bez boje vydána na milost Hitlerovi se všemi sklady zbraní, nepoškozenými zbrojními továrnami a dokonce s kompletní nevystřílenou municí.

Opakuji, že je pravdou, že jsme měli silný odboj a mnoho hrdinů. To, o čemž se už ale moc nemluví je, že náš, tou neuskutečněnou přímou válkou nepostižený, průmysl více méně bez problémů dodával Hitlerovi další zbraně k těm, co už díky Edíkovi od nás Hitler měl. Zvláště lehké tanky, respektive jejich podvozky, které se osvědčily např. v kombinaci s protileteckou nástavbou. A tak jistě mnoho vdov po zahraničních válečných letcích, co jim manžela palbou z toho tanku sundali, by bylo ze zákona o glorifikaci Edíka nadšeno, že to tak pěkně celé zaonačil, našemu národu krvavou oběť přímého válečného střetu navzdory bojovému odhodlání vojáků ušetřil a Hitlera pomohl i československými zbraněmi vyzbrojit.

Bosí Habešané se bránili proti Mussoliniho vojákům luky a oštěpy. Řekové s Albánci dokonce nakopali Mussolinimu zadek a udrželi ho v defenzívě až do té doby, kdy mu musel přispěchat na pomoc pan Hitler (ano, to je ten pán, co má tak rád Edíka za ty naše výborné lehké tanky...) Nikdo, kdo měl moderní vycvičenou armádu, se tehdy bez boje nevzdal a nepředal dobrovolně nepoškozené zbraně a zbrojní průmysl nepříteli, jen ten státotvorce Edík to vyjednal u nás.

Mluvíme česky, jsme neponěmčení Češi a žijeme v Česku! Je tomu tak pouze proto, že OSTATNÍ ZEMĚ NEMĚLY SVÉ EDÍKY! Být Edíci všude, tak teď podle plánu pana Hitlera jako "podlidé průměrného řádu" honíme do práce v dolech za Uralem "podlidi ještě nižšího řádu" a ten stát, co se nám o něj Eda tak zasloužil, bychom stejně neměli...

... jo a Edík? Co bylo dál s Edíkem? Odstoupil, emigroval, dobře řídil zahraniční odboj (opravdu, bez ironie) a zase byl prezidentem, nyní prezidentem v exilu, kterého po jeho abdikaci obratem znovu zvolil, kterého po jeho abdikaci znovu zvolil....... ááá, nějak si nemohu vzpomenout kdo a kdy!

... tak tě dědo zdravím a ať jsi kde jsi, vím, že ti článek udělal radost.

Post scriptum:

... historici nebijte mě, tohle mělo být pro nejlaičtější čtenáře, napsáno co nejjednoduššeji a navíc to původně nemělo vyjít ani v tak "vážných" novinách jako jsou Britské listy. Přiznávám, článek je jednostranný. Je prostě psán vnukem prvorepublikového důstojníka (později vězněného gestapem). Pokud to z historického hlediska vysvětlíte podrobněji, budu moc rád. Nicméně za Edíkem, jako hlavním a prvotním připos(trašeným) viníkem konečné faktické kapitulace, si stojím...