|
25. 4. 2003
Dlouholetý náměstek prezidenta Saddáma Husajna a irácký ministr zahraničních věcí Tariq Aziz se po vyjednávání skrze prostředníka s Američany v Bagdádu vzdal americkým jednotkám. Je to pro nový americký režim v Iráku velké symbolické vítězství. Americké výzvědné zdroje však míní že Tariq Aziz nebude mít žádné informace o zbraních hromadného ničení. Tariq Aziz byl dlouhá léta loajálním stoupencem Saddáma Husajna a strany Baa'th, i když neměl ve vedení státu příliš velký vliv: nebyl členem Saddámovy rodinné mafie z města Tikrit a není muslim, ale křesťan. To, že se vzdal naživu, podle některých pozorovatelů znamená pravděpodobnost, že jsou asi naživu i Saddám Husajn i jeho synové.
Podrobnosti v angličtině viz ZDE
|
Musím se přiznat, že já s Rumsfeldem v podstatě souhlasím, když vymýšlí, jak svrhnout vražedný komunistický režim v Severní Koreji... :) Ne, je to samozřejmě složitější:
Komentátoři nyní častěji poukazují na to, že údajně "pravicová" americká vláda George Bushe projevuje silně levicové, trockistické tendence svým úsilím "měnit svět" a vnutit mu svou morální, náboženskou a fundamentalistickou revoluci. Pozorovatelé poukazují na to, že skuteční konzervativci na světě revoluce neprovádějí: zastávají názor, že svět byl, je a vždy bude nedokonalý,a že to je prostě "normálním lidským údělem", člověk ve společenské sféře nikdy nic nezmůže. Tak se starají sami o sebe a o své podnikání. Pro ně potřebují zákonnost a stabilitu, alespoň ve vlastní zemi.
Toto je konzervatismus, který jsem poznal od roku 1979 v Británii po nástupu Margaret Thatcherové k moci - která sice verbálně kritizovala komunismus, ale nebyla absolutně ochotna proti němu bojovat - něco takového bylo úplně mimo konzervativní ideologii. Mimo jiné rušila Thatcherová začátkem osmdesátých let v Británii univerzitní katedry, které se věnovaly analýze politických poměrů v komunistických zemích střední a východní Evropy (co je nám do toho, že v komunistických zemích žijí lidé v útlaku) - tak zlikvidovala např. vynikající čechoslovakistické a jugoslavistické středisko na Lancaster University.
Jako člověku, který vyrostl v období komunistického útlaku, a byl zejména svědkem likvidace neúspěšných liberalizačních pokusů šedesátých let bezostyšně agresivní ofenzívou druhořadých a třetiřadých hoštaplerů s příchodem normalizace sedmdesátých let (sprostota tohoto estébáckého étosu v ozvěnách a variacích přežívá v postkomunistické české skutečnosti dodneška, povšimli si toho mnozí, například i spisovatel Jaroslav Vejvoda ve své nové knížce Noční jezdci, k ní se vrátím) mi vždycky vadil princip "mezinárodního práva", podle něhož může v libovolné zemi uchvátit moc diktátor, zotročit a tyranizovat její obyvatele a ti nešťastníci pak nemají nikde zastání, protože přece platí "státní suverenita" a jakmile se nějakému Saddámu Husajnovi, Kim Jong Ilovi či Gustávu Husákovi podaří zmocnit se vlády, je to, ejhle, najednou z mezinárodního hlediska zcela legitimní politický představitel.
Stejně tak mě štvalo, když mě v Čechách navštěvovali v sedmdesátých letech osvícení liberální Američané a vysvětlovali mi, že se s komunistickým útlakem v Československu nedá nic dělat, je to přece charakteristický rys etnického prostředí této oblasti, které nemá nikdo zvnějšku právo upírat nárok na sebeurčení. Tyto politicky korektní argumenty se paradoxně velmi shodovaly s postkomunistickým, údajně "pravicovým" českým relativismem, jaký jsem slyšel v Glasgow v devadesátých letech od jednoho mladého pražského novináře. Zněly, že lidé v arabských zemích na Blízkém východě jsou zvyklí na jinou kulturu a jiné zacházení, a tak pro ně není trest amputace končetiny za krádež tak drastický jako by byl v Evropě - i ženy se tam lehce smiřují s ženskou obřízkou. Argument se zastavil těsně před tvrzením, že v těchto "jiných kulturách" lidé mučení a utrpení necítí tak intenzivně jako Evropané, protože je na to právě připravila tato jejich kultura.
Tento relativismus je pro mě absolutně nepřijatelný. Bez ohledu na kulturní a etnické zázemí, argumentuji, je lidem po celém světě vlastní tatáž LIDSKOST, tytéž základní lidské rysy a mají nárok na tytéž základní lidská práva.
Proto kvituji s povděkem, že se v posledních letech začalo měnit mezinárodní právo a začalo pomalu přijímat princip mezinárodní nedělitelnosti lidských práv, zejména ustavením mezinárodního trestního tribunálu pro válečné zločiny. Proto souhlasím s Rumsfeldem, že by severokorejský režim měl být svržen.
Vadí mi, když lidé protestují proti invazi do Iráku a ignorují skutečnost, že likvidace režimu Saddáma Husajna bylo pro Iráčany osvobozením, a to přesto, že hrozí nebezpečí, že na troskách jeho režimu vznikne nikoliv demokracie amerického typu, ale autoritářský fundamentalistický šiitský režim.
Jiná věc je, zda měl být tento režim svržen vojensky. Jak konstatoval ve středu dopoledne v britském rozhlase jeden činitel jedné humanitární organizace OSN, angloamerický útok proti Iráku si vyžádal obrovské škody na lidských životech.
V principu je ale správné, aby mezinárodní společenství netolerovalo vražedné a diktátorské režimy. Velkou otázkou však je, jakým způsobem však tento princip realizovat. Potíž je, že hrubě vojenský, protizákonný, agresivní a diktátorský způsob, jímž proti režimu Saddáma Husajna tak kontroverzně zasáhly Spojené státy, je kontraproduktivní. Princip mezinárodní odpovědnosti za vražedné režimy to může v dlouhodobé perspektivě jen zdiskreditovat. Motivem Spojených států pro svržení režimu Saddáma Husajna totiž nebylo znepokojení nad porušováním lidských práv, ale potřeba rozšířit americkou hegemonii na Blízký východ.
Pokud by totiž Spojené státy skutečně jednaly v zájmu lidských práv zotročených Iráčanů, proč předtím Saddáma Husajna podporovaly a vyzbrojily ho, jak o tom přinesl svědectví např. americký deník Washington Post, ZDE, přestože američtí vládní činitelé už tehdy věděli, že Saddám tvrdě potlačuje lidská práva.
Arogantní šíření americké moci vojenskou silou může mít v dlouhodobě perspektivě nepředvídané destabilizační důsledky. Žádné impérium neudrží dlouhodobě vládu nad světem, a jak před nedávnem napsal americký komentátor William Pfaff, nynější agresivní vojenské akce americké vlády ve prospěch americké zahraničněpolitické linie mohou paradoxně vést k oslabení amerického vlivu ve světě, protože se proti Spojeným státem vytvořila celosvětová opozice.
Abych to shrnul: Souhlasím s Donaldem Rumsfeldem, že by měl být severokorejský režim svržen, anebo donucen liberalizovat. K tomu však by mělo mezinárodní společenství vytvořit řádné, legální procedury a struktury. Pro mezinárodní pořádek má neblahé důsledky, pokud se ho Spojené státy rozhodnou ignorovat a dělat si po světě, jako rozmazlený, arogantní fracek, bez ohledu na ostatní jen to, co samy uznají za vhodné. V dlouhodobém důsledku to povede k anarchii - a České republice nepomůže ani to, přikloní-li se k tomuto novému "dubisku". Už proto, že Američané budou oceňovat českou podlézavost jen tak dlouho, jak dlouho se jim samotným bude hodit do krámu, pak i Čechy v zemi, kde prvotní roli hraje sobecký národní zájem, nikoliv mezinárodní právo či lidská práva - hodí přes palubu.
Trvejme tedy na globálním dodržování lidských práv, avšak vypracujme pro to účinné mezinárodní struktury.
(Jak známo, stejný názor - na nepřijatelnost vražedných režimů i hegemonie nad světem od jediné supervelmoci - zastává autor neměnně odjakživa, viz např. tento text z 11. února 2003, ZDE či tento text z března 1990 viz ZDE i nesčetné další články, publikované v BL i jinde.)
|
25. 4. 2003
Generální tajemník OSN Kofi Annan ve čtvrtek vyvolal kontroverzi tím, že apeloval na Spojené státy, aby respektovaly mezinárodní právo jako "okupační mocnost" v Iráku. Slova Kofiho Annana vyvolala okamžitě hněv od představitelů americké vlády, kteří odmítají označování, že jsou "okupanti" a tvrdí, že americké jednotky respektují veškerá pravidla. Kofi Annan řekl komisi OSN pro lidská práva: "Doufám, že [angloamerická] koalice dá [světu] příklad a dá najevo, že si zamýšlí jednat striktně v rámci předpisů [týkajících se okupace podrobených národů]". Američtí činitelé však reagovali hněvivě a poukázali na to, že dosud "nezjistili, zda 'koalice', která svrhla Saddáma Husajna je podle mezinárodního práva okupační mocností, ale že americké jednotky nicméně dodržují mezinárodní dohody. Annan citoval Ženevské konvence od roku 1949 a Haagskou konvenci z roku 1907. To jsou mezinárodní dohody, které definují odpovědnosti okupačních mocností.
Podrobnosti v angličtině viz ZDE
|
|
25. 4. 2003
Generál Jay Garner oznámil, že proces vytváření nové irácké vlády začne příští týden. Dodal, že pokud to bude možné, všechna ministerstva budou mít v čele Iráčany. Garner to uvedl na tiskové konferenci v Bagdádu poté, co jednal s iráckými technokraty a akademiky ve snaze vytvořit demokracii a stabilitu v zemi bez vlády. Garner uvedl, že má koordinátora pro všechna irácká ministerstva a zajistí, aby ministerstva měla kde fungovat. Garner se vyjádřil, že prý byly nedávné demonstrace v Iráku proti americké přítomnosti v této zemi "důsledkem vlivu sousedního Íránu". Podle jeho slov jsou "dobře organizované." Myslím, že zjistíte, že podstatná část těchto demonstrací je důsledkem vlivu Íránu," řekl Garner. Bez ohledu na jeho názory je však zjevné, že iráčtí šiité, kteří tvoří přibližně 60 procent obyvatelstva Iráku, rychle vyplňují mocenské vakuum, které vzniklo po svržení Saddáma Husajna.Někteří pozorovatelé se obávají, že dominance šiitů v poválečné irácké politice by mohla vést ke vzniku islámské teokracie, jaká vládne v sousedním Íránu. Velké části Bagdádu byly ve čtvrtek stále ještě bez elektřiny, vody a bez telefonního spojení. Americkému generálu Jay Garnerovi se dostalo zdvořilého, avšak chladného přijetí, když v pondělí přicestoval do Bagdádu. Strávil následující dva dny v kurdském regionu na severu Iráku, kde je obdivován za to, že tam v roce 1991 podnikl akce na ochranu Kurdů. Podrobnosti - v angličtině ZDE
|
|
25. 4. 2003
Velkou pozornost britských médií vyvolalo, hlavně uprostřed toho týdne, tvrzení konzervativního deníku Daily Telegraph, že je možné, že britský extremně levicový labouristický poslanec George Galloway přijal 375000 liber od Saddáma Husajna, poprvé jsme o tom psali ZDE. Dokumenty, které to tvrdí, nalezl reportér Daily Telegraphu v jinak vypálených úřadovnách Saddámovy vlády v Bagdádu, kde jakýmsi zázrakem nalezl dvě místnosti neporušené a v nich právě dokumenty, údajně inkriminující George Gallowaye. Galloway se systematicky staví už dlouhá léta proti západním sankcím, uvaleným na Irák. Podnikl za vlády Saddáma Husajna četné cesty do Iráku, při nichž jednal i s iráckými politiky. Podle svědectví západních novinářů, kteří se cest účastnili s ním, se i Galloway sám vyjadřoval značně skepticky o samotném iráckém režimu. Podle své argumentace "měl vždy v úmyslu vystupovat ve prospěch iráckého lidu, nikoliv režimu". Galloway vytvořil humanitární organizaci Mariam Appeal pro nemocné irácké děti, postižené západními sankcemi, a získal pro tuto akci peníze především z různých arabských států. Za poslední čtyři roky obdržel Mariam Appeal přibližně 800 000 liber především ze Sjednocených arabských emirátů a ze Saúdské Arábie. Galloway dosud tvrdil, že on sám neobdržel od Saddáma Husajna osobně ani korunu a za materiály, publikované v listě Daily Telegraph, tento konzervativní deník zažaloval. Jak napsal ve čtvrtek v deníku Independent: "List Daily Telegraph argumentuje, že jsem obchodoval s ropou a s potravinami v rámci programu 'ropu za potraviny'. Komu jsem jako měl prodávat tuto ropu (prodej ropy v rámci tohoto programu se mimochodem realizuje prostřednictvím Sankčního výboru OSN a je podrobován detailnímu forenznímu zkoumání)? A co se stalo s výtěžkem těchto údajných prodejů? Jinými slovy, kde jsou ty peníze? Od koho jsem kupoval potraviny, které jsem údajně prodával do Iráku? Jaké potraviny? Kdy? Kde? Jsem upřímně překvapen, že se právníci, pracující pro čelný celostátní britský deník prostě neptali na tyto zcela základní otázky." Ještě se samozřejmě může prokázat, že George Galloway byl skutečně "osobně placen Saddámem Husajnem" jak insinuoval Daily Telegraph. Nicméně z celého skandálu vyplývá, že je zřejmě obtížnější v Británii skandalizovat veřejné osoby, než by to bylo v Česku, jen v důsledku jejich - pro mainstream nepřijatelných a pro mnoho lidí docela extremistických postojů a názorů. V této souvislosti mi připadá docela pikantní, jak opatrné jsou v těchto dnech komentáře Daily Telegraphu. List ví, že ho George Galloway zažaloval. Z formulací jeho redakčních komentářů tedy vyplývá, že je - zcela zjevně - schvalují pro publikaci právníci. :) Pozoruhodně opatrní byly redakční komentáře Daily Telegraphu v angličtině viz např. ZDE - list dál publikuje údajná obvinění proti Gallowayovi, ale dává si pozor, aby napsal, že jsou to obvinění jen údajná a že publikace nalezených dokumentů nemusí znamenat, že ty dokumenty jsou pravé. Redakční komentář Daily Telegraphu z 23. 4. 2003 začíná (finanční tresty za tiskovou pomluvu dosahují v Británii mnoha milionů lliber): "George Galloway reagoval s charakteristickým sebevědomím na důkazy, publikované ve včerejším Daily Telegraphu, že obdržel alespoň 375 000 liber od režimu Saddáma Husajna. Tento labouristický poslanec se zjevně domnívá, že útok je nejlepší formou obrany. Obviňuje náš list, že proti němu vede "diskreditační kampaň", že jsme buď hlupáci, anebo podvodníci, že jsme se nechali podvést západními rozvědkami, anebo jsme aktivně vstoupili ve spiknutí Gallowaye zdiskreditovat- (...) Zveřejnění určitého dokumentu ten dokument neautentizuje, ale podvrhy bývají rychle odhaleny, jakmile jsou podrobeny zkoumání veřejnosti. Tyto dokumenty, nalezené mezi tisíci jiných dokumentů, ověřených osobami, zmíněnými v nich, nepřipadají jako podvrhy nikomu jinému než panu Gallowayovi. (...) Ať už spáchal či nespáchal trestný čin, vážně poškodil nejen svou vlastní pověst, ale i pověst britského parlamentu." Labouristická strana se rozhodla celý případ vyšetřit. Pokud by bylo shledáno, že jsou obvinění vznesená proti Gallowayovi důvodná, labouristé už by se postarali, aby byla jeho politická kariéra zlikvidována. Galloway sám argumentuje, že je skandalizován, protože se údajně postavil ostře kriticky proti proválečné politické dnešní britské vlády. Ta ho samozřejmě za jeho útoky proti Tonymu Blairovi nemiluje. Uvidíme, co z celé věci nakonec zůstane. Možná, že je to skandál a la Srba v britském provedení - jinými slovy, bouře ve sklenici vody, která má jen málo konkrétního opodstatnění. Ale počkejme si na důkazy. |
|
25. 4. 2003
sobota 24.00: V pátek a v sobotu se konala v Příbrami mediální konference o stavu české žurnalistiky na začátku třetího tisíciletí, které se zúčastnili někteří čeští novináři a mediální analytici.
|
|
25. 4. 2003
Evropou nekráčí strašidlo komunismu, ale hrozba nezaměstnanosti. Téměř každý desátý občan v produktivním věku je zde bez práce. Jedná se zhruba o 18 milionů osob, což samo o sobě představuje závažný sociální a ekonomický problém. Evropská strategie zaměstnanosti má přinést radikální zlepšení situace. Cílem programu je napomáhat zvyšování kvalifikace uchazečů o pracovní zařazení a zabraňovat tomu, aby lidé mnohdy i bezdůvodně byli vylučováni z pracovní činnosti a tím i ze společnosti jako celku. Snadnější přístup k práci má usnadnit úprava dávek a daní, snižování administrativních překážek při hledání vhodného zaměstnání a rozšíření nabídky dalších smysluplných činností. Na čtyřech pilířích spočívá nová evropská pracovní strategie: na průběžném zvyšovaní schopností být zaměstnán, na podpoře podnikání, na přizpůsobivosti a větší pružnosti podniků v oblasti modernizace pracovních postupů a v sociální oblasti a na rovném přístupu všech občanů k pracovním příležitostem.
|
|
23. 4. 2003
Aktualizace, čtvrtek 14.00: Mezi osobami, zadržovanými Američany na základně v zálivu Guantánamo, jsou tři chlapci ve věku od 13 do 15 let, sdělil britskému deníku Guardian jeden činitel americké armády pod podmínkou, že zůstane nejmenován. List ve čtvrtečním tištěném vydání také připomíná, že minulý měsíc rozhodl americký odvolací soud, že americká vláda má právo odepřít zadrženým osobám v zálivu Guantánamo normální právní procedury, protože tábor není na americkém území a zadržované osoby nejsou americkými občany. Zdroj - v angličtině - viz ZDE.
Americká armáda přiznala, že v táboře v zálivu Guantánamo na Kubě zadržuje a vyslýchá děti ve věku 16 a méně let. Barry Johnson, mluvčí americké armády, v úterý konstatoval, že tito adolescenti "byli zatčeni jako aktivní bojovníci proti USA" a charakterizoval je jako "nepřátelské bojovníky". Tyto děti, některé z nichž jsou zadržovány v zálivu Guantánamo už déle než rok, jsou vězněny v jiných celách než dospělí. Armádní mluvčí Johnson konstatoval, že těchto adolescentů je v táboře "jen velmi málo", ale odmítl sdělit, kolik let je nejmladší zadržované osobě. Americká armáda potvrdila, že v zálivu Guantánamo zadržuje děti, poté, co tuto informaci přinesla australská televize ABC. Zpráva vyvolala zuřivou reakci od organizací na ochranu lidských práv, které bojují proti tamějšímu věznění přibližně 660 mužů ze 42 zemí světa. Americké úřady je tam zadržují na dobu neurčitou na základě podezření, že měli styky s organizací al Qaeda anebo svrženým režimem Talibanu v Afghánistánu. Proti těmto mužům nebylo zahájeno žádné trestní stíhání, ani jim není dovoleno, aby je zastupovali právníci. Mluvčí Johnson konstatoval, že nezletilé osoby jsou zadržovány v zálivu Guantánamo, protože "mají potenciál poskytnout důležité informace pro probíhající válku proti terorismu. Propuštěni by byli až pod podmínkou, že už nebudou pro Spojené státy hrozbou a že už nebudou mít žádnou výzvědnou hodnotu." Mluvčí potvrdil, že bylo zjištěno, že při příjezdu na Kubu byly některé zadržené osoby mladší 16 let. Z jeho informací vyplynulo, že některých chlapcům bylo patnáct anebo méně, když byli původně zatčeni. V září 2002 konstatovala kanadská vláda, že 27. července toho roku byl zajat po přestřelce ve východním Afghánistánu vážně zraněný patnáctiletý Kanaďan, který je nyní také zadržován v zálivu Guantánamo. Kanadský premiér Jean Chrétien požadoval k chlapci konzulární přístup, ale ten mu byl odmítnut. Podle anonymních zdrojů kanadského tisku chlapec prý usmrtil granátem jednoho amerického vojáka. Některé osoby zadržované v zálivu Guantánamo od ledna 2001 se pokoušejí o sebevraždu. Celkem došlo v táboře zatím k 25 pokusům o sebevraždu, k 15 z nich v roce 2003. Podrobnosti - v angličtině ZDE
|
|
25. 4. 2003
Je nepopiratelné, že americká armáda v Iráku předvedla brilantní operaci, ať se nám to líbí nebo ne. Během tří týdnů na hlavu porazila armádu, která byla (podle dostupných informací) nominálně desetkrát silnější. Tím také převrátila na hlavu všechny dosud platné poučky o nutné početní a materiální převaze útočníka.
"Vedlejším účinkem" a jistě "nechtěným efektem" této operace je, že Američané takto vyvrátili své vlastní tvrzení o nebezpečnosti irácké armády. Prakticky se potvrdilo, že jakkoli silná armáda nemá proti US Army šanci, pokud disponuje výzbrojí o dvě až tři generace starší. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že i současné "moderní" evropské armády jsou nejméně o jednu generaci za USA. Měli bychom začít mít obavy... Spojené Státy se staly světovým vojenským hegemonem počátku 21. století. S tímto faktem můžeme polemizovat, můžeme ho popírat, ale nic na něm nejsme schopni změnit. Přinejmenším nejbližší dekádu budeme moci charakterizovat jako Pax Americana. Válka skončila. Otázky o její oprávněnosti a o americké upřímnosti při jejím zdůvodňování patří minulosti. Ti, které pravdivé odpovědi zajímají, nerozhodují a ty kteří rozhodují, pravda nezajímá. Podstatné je, co bude dál? |
|
25. 4. 2003
Prvořadým hodnoticím měřítkem kvality zahraniční politiky byla a je její účelnost při sledování konkrétních cílů země; nikoliv její "správnost" ve vztahu k abstraktním principům. V zahraniční politice je "správné" a "pravdivé" to, co funguje dnes a tady. Úlohou a měřítkem úspěšnosti zahraniční politiky není služba obecným principům, nýbrž její příspěvek při dosahování aktuálních cílů většiny společnosti. Úlohou zahraničněpolitické elity je chladně kalkulovat nejenom důležitost, ale i dosažitelnost konkrétních zahraničněpolitických cílů. Geopoliticky důsledně promyšlená zahraniční politika malého státu soustřeďuje své skromné síly pouze na region, v němž leží a na cíle, které může skutečně ovlivnit. Zahraniční politika by neměla být konečná a principiální, ale vždy pouze předběžná a striktně orientovaná na aktuální situaci a potřeby České republiky. Šance pro malý stát tedy nespočívá v síle vyvolat komplexní dlouhodobé procesy, nýbrž ve schopnosti rozpoznat a využít ve svůj prospěch jejich dovršování. Jedním z neměnných cílů účinné zahraniční politiky malého státu by mělo být intenzivní vyhledávání konstelací, které umožnují podílet se na výhodách aktivit, jejichž náklady v nejširším slova smyslu nesou převážně jiní. To tvrdí alespoň hamburský analytik českého původu Petr Robejšek ve své nejnovější studii Výzvy a úkoly české ekonomické diplomacie. Autor se studii ve velmi zhutněné formě pustil do návrhu odvážné koncepce do značné míry potírající dosavadní "tradiční" nahlížení na strukturu zahraniční služby, resp. obou jejích nedílných součástí - politické a ekonomicko-obchodní. Tato část studie zřejmě v zainteresovaných resortech vzbudí největší ohlas, včetně tvrzení "klasická zahraniční politika v tichosti zesnula". Velmi zajímavá myšlenka, která by rozhodně neměla zapadnout, ale naopak měla by být rozvíjena a po posouzení a zpracování projektu i realizována, je "branding" pro Českou republiku, což není nic jiného, než vytvoření "celostní značky" pro naši zemi, nikoliv jen pro vybrané výrobky s prokazatelnou kvalitou "Czech made". Robejškovo uchopení tématu vychází z přísného nadřazení zájmům státu, tedy České republiky, nad všechny ostatní zájmy, ač mohou být jakkoliv oprávněné nebo alespoň pevně zažité. Robejškova pragmatická a místy až machiavellistická představa prolnutí zájmů i struktur resortů zahraničí a obchodu (možná i s důslednějším zapojením regionálního rozvoje) s propojením jejich mediální prezentace, řízení takto vzniklé ekonomicko - zahraniční politiky manažerským způsobem s vysoce kvalifikovanými profesionály a externími experty je lákavá a inspirativní, potřebovala by ale vyměnit některé politické elity, jejich aparáty i jejich stávající poradenské struktury... Potřebovala by také mnohem silnější vládní koalici, než v této chvíli v České republice existuje. Potřebovala by... - ale to už se dočtete ve stostránkové knize, která opravdu stojí za přečtení a jejíž české znění vám exkluzivně přinášíme. KOŠ Petr Robejšek: Výzvy a úkoly české ekonomické diplomacie, Haus Rissen, Hamburg 2003, 105 stran v češtině - MS Word, 558 kb BL |
|
24. 4. 2003
V slušné redakci platí, že šéfredaktor má pravdu vždy (seniorita pravdy se tomu říká). Pokud ji nemá, platí prý pravidlo první. Přesto se pokusím o jiný pohled na oprávněnost zasahovat vojensky proti cizímu státu, i kdyby bylo podezření, že jeho politické zřízení není zdaleka tak demokratické, jako režim ve věznici na Guantanámu. Jan Čulík sice souhlasí s americkým "jestřábem" Donaldem Rumsfeldem podmíněně, ale souhlasí... POLEMIKA Což znamená, že pravděpodobně stejně jako on nerozlišuje mezi konzervativní teorií a konzervatvní praxí. Ta prvá hlásá "řád" a "zákon" (v podtextu ovšem s přídomkem "můj"), ta druhá vymýšlí stále dokonalejší prostředky k udržení se u moci (i cizí). Křesťanskou etikou (nezabiješ, nepokradeš,...) se zabývá pouze teorie. Businessem podpořeným dělovými čluny (v historii) a letadlovými loděmi (dnes) se pak zabývá praxe. Obé se doplňuje a jedno bez druhého není myslitelné. Teoretikové poukazují na řád v teoriích, praktici zase na finanční profit z praktické aplikace teorie... Obé je exportem hodnotových kritérií "bílého muže" do civilizací, jejichž kultura, náboženství i jazyk jsou bílému muži nesrozumitelné, a tudíž nepřátelské. Někdy právem, jindy neprávem - vyhladit je musí ale tak jako tak. Protože civilizace bílého muže potřebuje "životní prostor", laciné suroviny či lacinou pracovní sílu. Od dob Pissara se situace nezměnila ani trochu. A nálepky Jana Čulíka o "relativismu" , případně "mravním nihilismu" oponentů teorie universalismu a nedělitelnosti lidských práv na tom nic nezmění. Protože já nemám potřebu vyvážet svou víru. Kamkoliv. Ani do Koreje. |
|
24. 4. 2003
Glen Hansard (1970) se narodil v jedné z nejchudších čtvrtí irského Dublinu. Ve třinácti letech vyměnil školní lavici a dlouhá léta se živil pouličním hraním. Do povědomí široké veřejnosti se dostal díky roli v dnes již kultovním irském filmu režiséra Alana Parkera "The Commitments" (1991). Je frontmanem kapely Frames, jejíž první videoklip pořízený průmyslovou kamerou na poště během polední přestávky za celé 4 libry obdržel druhou cenu v hitparádě MTV o nejlepší evropský indie-music klip. Poslední album Frames "For the Birds" si vysloužilo v Irsku cenu za nejlepší světové rockové album roku 2001. Renomovaný hudební kritik Jiří Černý považuje Glena Hansarda za největší talent rockové muziky za posledních patnáct let. Na počátku tohoto roku byl vedle U2, Sinead O'Connor či držitele Nobelovy ceny za literaturu Seamuse Heaneyho vybrán do kulturní delegace, která má Irsko reprezentovat v Číně. Především jde však o člověka, který "tvrdohlavě" preferuje sdílení radosti a nadšení z hudby s posluchači v malých klubech před komerčním úspěchem. Můj dotaz ohledně honoráře za rozhovor ho rozesmál. Jeho druhým domovem je momentálně Valašské Meziříčí.
|
|
24. 4. 2003
Česká vláda si naplánovala pohodlný život. Naplánovala si státní dluh ve výši 50% HDP a míní zřejmě v pohodě přihlížet tomu, jak se každý rok zvyšuje státní dluh o nějakých 100 - 150 miliard Kč, až bude, nejpozději v roku 2010 zvýšen na magickou hranici 1 bilonu Kč, tedy částku srovnatelnou se situací v Argentině, situací, která vedla k hluboké ekonomické krizi a rozsáhlým nepokojům. Samozřejmě, samotný dluh nemusí vést ke katastrofě, kdyby...
|
|
24. 4. 2003
Vejvoda se vždycky soustřeďoval na osudy normálních lidí, citlivých, slušných, romantických jedinců s fantazií a se smyslem pro svobodu, v soukolí oficiózního, pedantského administrativního systému. Byli to lidé, kteří po sovětské invazi v roce 1968 opustili Československo, snad aby šli za svobodou: v západní, dusné, pro emigranty svázané demokracii ve Švýcarsku však s hrůzou zjišťovali, že mnozí jejich údajně svobodomyslní spoluobčané se prostituují a kolaborují se systémem v zájmu kariéry velmi obdobně tomu, jak by to jistě činili v komunistickém Československu. Zapírají své lidství a svou integritu. Toto je recenze nové knihy Jaroslava Vejvody, Jezdci noci, Jihlava, 2002, ISBN 80-86526-02-X, 265 Kč. Ukázka z této knihy je ZDE |
|
24. 4. 2003
Jaroslav Vejvoda
Vždyť jsem jako poučená demokratka nesvéprávná, jako občanka bezmocná a jako žena nedospělá. Přivandrovalá nula. Dotčená křikem maminky, nadávající holčičce do prasat, protože malá šlápla do louže. Chodník byl přitom tak rozbahněný, že ani nebylo suchou nohou kam vstoupit. A nervy mladé matky napjaté tak, že ji dcerka dráždila už dechem. Já s ní. Ale co s dítětem? Jak mu pomoci? Snad jsem to měla říci jinak. Prostě jsem žádala tu paní, aby na malou mluvila přátelštěji. Chtěla jsem říci slušně. Ale nabyla jsem dojmu, že by si oslovená všechno vyložila jako útok. Pustila se do mne v doslechu chodců, kteří nás nevšímavě míjeli. Bohužel i před dítětem, roztřeseným strachy. Tvrdila, že je to její dítě a že si s ním může dělat, co chce. Nepouštěla jsem se do sporu, protože jsem viděla, jak se holčička bojí, a pochopila, že jí přitěžuji. Tak jsem odešla a nadávka "krávo hysterická" mi sjela po zádech. Dodnes mě mučí zjevný strach dítěte a vědomí, že jsem mu vlastně ublížila. Měla jsem snad projít jako ostatní a nevměšovat se? Proč jste mě učili, že zastávat se slabých je naše občanská povinnost? Už ne? Co můžeme my, bezmocní, dělat proti zlu? Co jste mi léta vykládali o moci bezmocných? Nebo ty bylo je heslo, co neplatí, když se bezmocní stali mocnými? Publikujeme ukázku z nového románu Jaroslava Vejvody, Jezdci noci. Vydalo v roce 2002 nakladatelství Listen, Hellerova 10, 586 01 Jihlava, email: listen.docekal@tiscali.cz
Recenze této knihy od Jana Čulíka a další informace o jejím autorovi viz ZDE
|
|
24. 4. 2003
Některé události se stávají pouze předmětem zjištění. A v různých variacích se pak znovu opakují. Přitom se vždy znovu jen konstatuje, že ZAS SE TO STALO... Touto "rubrikou" bych chtěl připomenout, že mnohému bylo možno -- snad -- předejít.
V české Ústavě (Ústavní zákon ČNR z 16. 12. 1992, ve znění ÚZ 347/1997 Sb. a ÚZ 300/2000 Sb.), zcela v duchu "montesquieuovské" dělby státních mocí, je respektována zásada odlišení všech tří základních mocí (zákonodárné, výkonné a soudní). Moc prezidenta a vlády je vymezena v Hlavě třetí, týkající se cele moci výkonné. Prezident ČR je "hlavou státu" a "není z výkonu své funkce odpovědný" (čl. 54). Jeho práva jsou vymezena v článcích 62 až 65. Je teď užitečné připomenout, že "zastupuje stát navenek" a také "sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy" (čl. 63, 1a a 1b). Další v ÚZ přímo neuvedené pravomoci v zahraničně-politické sféře by prezidentovi příslušely, pokud by to stanovil zákon.
|
|
24. 4. 2003
Vstupuji do třídy a vítá mě bouřlivý potlesk a nadšený jásot studentů. Na zdi visí všudypřítomný Mao, jemuž někdo tužkou přimaloval hitlerovský knírek. Zdá se, že se Číně blýská na lepší časy. Možná, že humor by měl na změnu společenského systému lepší účinek
než všechny sankce a humanitární bombardování dohromady.
Mají radost, že vidí cizince-lektora, a taky že bude hodina volné zábavy a odreagování. Nemají totiž ze mě strach. Je jich ve třídě 80 a v ročníku 1600 a i kdybych s nimi nakrásně chtěl třeba psát písemku nebo nedejbože zkoušet, trvalo by mi to aspoň týden. |
|
24. 4. 2003
Na úvod je třeba vysvětlit že "POHLED" je sobotní inzertní příloha ČSSD na dvě celostrany v (snad) nezávislém deníku PRÁVO. Vyšly v ní tyto verše :
To co jste si výše přečetli je báseň pravděpodobně sociálnědemokratické básnířky Veselé (a zároveň -- pravděpodobně -- milující matky od plotny, jež ochable skrývá rozpaky), zveřejněná v Právu v sobotu 19. 4. 2003 na obvyklé celostátní inzertní straně vlevo dole. Ve škole nás kdysi dávno učili dělat rozbor básně. Možná, že bližší rozbor básně básnířky Veselé by vypadal takto : |
|
24. 4. 2003
Ve čtvrtek 22. listopadu v devět hodin ráno oznámila britská ministerská předsedkyně svému kabinetu, že se rozhodla odstoupit. Skončila tak pozoruhodná a v mnoha ohledech kontroverzní éra, která nemá v moderních dějinách Velké Británie obdoby. Thatcherová byla neobyčejně silnou a rozhodnou politickou osobností, díky jejímuž vlivu se za jedenáct a půl let její vlády hluboce a neodvolatelně proměnila nejen britská politická scéna, ale do značné míry i filozofie a mentalita většiny řadových Britů. Nad politickou kariérou této výjimečné ministerské předsedkyně a nad životem v thatcherovské Británii se ve skotském Glasgowě zamyslel Jan Čulík. Tento článek o pádu Margaret Thatcherové a o tom, co způsobila a co znamenala ve Velké Británii, jsem napsal pro týdeník Respekt v listopadu 1990. Vyšel tam ve zkrácené verzi. Myslím, že je zajímavé si ho připomenout, i když mezitím, uplynulo skoro třináct let a Británie je - zase - zemí úplně jinou, než jakou byla v roce 1990. Zažil jsem tu několik technologických vln - v roce 1979 jsem se přistěhoval do země, která neznala videorekordery ani počítače, psalo se stále ještě na psacích strojích. Mechanické stroje však rychle nahradily stroje elektrické, začátkem osmdesátých let zahltila Británii vlna videorekorderů, od druhé poloviny osmdesátých let se šířily počítače, s raným systémem emailů, v devadesátých letech vznikl internet, v současnosti má mobilní telefon sedmdesát procent veškerého britského obyvatelstva. Ale jak vypadalo zamyšlení nad pádem Thatcherové "v jiné zemí", v Británii před třinácti lety, těsně v tu dobu, kdy byla odstraněna z funkce? Viz níže: |
|
23. 4. 2003
Subcommandante Marcos
V nové Babylónské věži jest společným úkolem poníženost k tomu, kdo poroučí. A ten kdo poroučí poroučí jen proto, že nahrazuje nedostatek rozumu přebytkem násilí. Příkaz zní: všechny barvy přetřít šminkou a výsledek představit ve vybledlé barvě peněz anebo ukázat barevnost jen v příšeří studu. Zamaskovat a převléci. Subcomandante Marcos (indiánský podvelitel Marcos - velitelem je podle něj lid sám...) je v Mexiku jednou z nejznámějších postav médií posledních let. Pravděpodobně akademicky vzdělán odchází k Indiánům v Chiapas (oblast Mexika), kde prodělává indiánský výcvik a dosáhne hodnosti "podvelitele". Zde se účastní boje Indiánů za uznání lidských práv - ještě vcelku donedávna nebyli indiáni považováni právné za lidské bytosti. Asi jeden z nejzajímavějších Marcosových článků je "Oxymoron", brilantní text o vlastnostech a myšlení intelektuála (překlad budeme publikovat v budoucnu). píše Antonín Kosík.
Publikujeme ve spolupráci s revuí vulgo.net ZDE
|
|
12. 4. 2003
Děkujeme všem, kteří dále podporují provoz Britských listů finančními dary. Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.
Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu. ZMĚNA BANKY:
Prosíme ty čtenáře, kteří na provoz BL přispívají trvalým příkazem, aby ho z bývalého účtu OSBL v e-bance převedli na nový účet OSBL v Raiffeisen Bance. Číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500.
Hledáme další spolupracovníky-dobrovolníky pro mediální monitor - samostatné vyhledávání, analýza a shrnutí, překlady z jazyků: španělština, portugalština, italština, francouzština; obory: politika v daném jazykovém okruhu či zemi; problematika EU a jejích institucí; sociální vědy; makroekonomika; vizuální kultura; litaratura; technologie - přehled; armáda - technologický přehled, strategie, koncepce. Frekvence spolupráce: dle dohody, minimálně však jednou týdně. Požadovaná kvalifikace: naprosto suverénní ovládání jazyka či rodilý mluvčí, terminologický přehled v daném oboru, nezávislost na vlivových skupinách, exkluzivita.
Hledáme profesionální fotografy i fotoreportéry, vybavené vlastními digitálními fotoaparáty i vlastní konektivitou do internetu, kteří by byli schopni a ochotni přispět k rozšíření tématické pestrosti o reportáže ze zajímavých akcí či vzdálených míst, a přinášet tak prostřednictvím Britských listů aktuální zpravodajství či pohled do exotických míst. Podmínkou je pofesionalita zpracování snímků a jejich umístění v plném rozlišení ve formátu JPG na vlastní URL, jejíž odkaz nám spolu s náhledovým obrázkem a doprovodným textem zašlete.
Hledáme i nadané karikaturisty se smyslem pro komičnost politických i civilizačních souvislostí. Předpokladem spolupráce je pravidelnost, schopnost samostatné a rychlé reakce na aktuální témata. Samozřejmostí je zasílání karikatur v elektronické verzi (JPG, PNG, GIF, případně SWF) e-mailem. |
|
5. 2. 2003
Byla zrušena stará mailová adresa Jana Čulíka z roku 1995, jcu2@cableol.co.uk, prosím, pište na adresu J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk, případně na adresu redakce@blisty.cz, nebo culik@blisty.cz.
Štěpán Kotrba má svou hlavní adresu stepan@kotrba.cz. Adresa kotrba@blisty.cz je dočasně nefunkční. |
|
18. 6. 2004
Ceník reklamy na BL |
| Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 27. 4. 2003 | Knihovny a jejich lidé? Zbytkový resort státu? | Ivo V. Fencl | |
| 25. 4. 2003 | Británie má skandál: nechal labouristický poslanec částečně financovat svou charitativní organizaci Saddámem Husajnem? | Jan Čulík | |
| 24. 4. 2003 | Nelogická argumentace, totalita bílého muže a slepá víra v samospásnost lidských práv | Štěpán Kotrba | |
| 24. 4. 2003 | Pohled do historie: Konec železné lady | Jan Čulík | |
| 24. 4. 2003 | Pohlednice z Číny: "Chci zabít prezidenta Bushe!" | Radim Dvořák | |
| 24. 4. 2003 | "Jsme jako mouchy na střeše Sixtinské kaple", říká Glen Hansard | Petr Kopecký | |
| 24. 4. 2003 | Verše z pohledu POHLEDU. Aneb "jarní připravenost sestry v Karviné k hubení plevele zahrady Světa" | Jaroslav Pour | |
| 24. 4. 2003 | Memento 4. "Vykonává" český prezident zahraniční politiku? |
Miloš Dokulil | |
| 24. 4. 2003 | Lidství na skřipci | Jan Čulík | |
| 24. 4. 2003 | Zrazuji lidi, firmu nebo vlast? | Jaroslav Vejvoda | |
| Útok na USA, Afghánistán, Irák | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 27. 4. 2003 | Výzvědné agentury obvinily Bushe a Blaira ze zkreslování a z falšování důkazů | ||
| 25. 4. 2003 | Válka v Iráku skončila - proboha, zapomeňte! | Petr Baubín, Štěpán Kotrba | |
| 25. 4. 2003 | Annan vyvolal kontroverzi tím, že nazval Spojené státy "okupační mocností" | ||
| 25. 4. 2003 | Británie má skandál: nechal labouristický poslanec částečně financovat svou charitativní organizaci Saddámem Husajnem? | Jan Čulík | |
| 24. 4. 2003 | Verše z pohledu POHLEDU. Aneb "jarní připravenost sestry v Karviné k hubení plevele zahrady Světa" | Jaroslav Pour | |
| 24. 4. 2003 | Nelogická argumentace, totalita bílého muže a slepá víra v samospásnost lidských práv | Štěpán Kotrba | |
| 24. 4. 2003 | Kauza Irák: historie | Petr Schnur | |
| 23. 4. 2003 | V každém případě je to poněkud nevychované | ||
| 23. 4. 2003 | Souhlasím s Donaldem Rumsfeldem, ale... | Jan Čulík | |
| Americká strategie národní bezpečnosti | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 25. 4. 2003 | Válka v Iráku skončila - proboha, zapomeňte! | Petr Baubín, Štěpán Kotrba | |
| 4. 4. 2003 | Jsou britští vojáci "civilizovanější" než Američané? | ||
| 28. 3. 2003 | Ropa je príčinou, ekológia alternatívou | Martin Nevada | |
| 25. 3. 2003 | Blesková válka s.r.o. | Oskar Krejčí | |
| 12. 3. 2003 | Irák a invaze: Nevěrný manžel Hussein, euro a ropa | Petr Baubín | |
| 12. 3. 2003 | USA chtějí okupací Iráku dokončit svůj projekt globální nadvlády | ||
| 24. 2. 2003 | Americká strategie národní bezpečnosti a Projekt pro nové americké století | ||
| 21. 2. 2003 | DOKUMENT: Strategie národní bezpečnosti USA | ||
| 17. 2. 2003 | Proč se povede válka proti Iráku | ||
| Amatérovy analýzy českých médií | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 17. 4. 2003 | Amatérova analýza: Reflex | Vladimír Bernard | |
| 11. 4. 2003 | Amatérova analýza: tentokrát Právo | Vladimír Bernard | |
| 3. 4. 2003 | Další amatérova analýza: Respekt | Vladimír Bernard | |
| 25. 3. 2003 | Amatérova analýza: Lidové noviny | Vladimír Bernard | |
| 19. 3. 2003 | Amatérova analýza: Týden | Vladimír Bernard | |
| 17. 3. 2003 | Amatérova analýza: Co je dobrého a co je špatného na Mladé frontě Dnes | Vladimír Bernard | |
| Milan Kundera | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 18. 4. 2003 | Stesk jako paměť domova | Svatava Urbanová | |
| 3. 1. 2003 | Milan Kundera a jeho Nevědomost: Láska a odpor k vlastnímu hnízdu | Jan Čulík | |
| 20. 12. 2002 | Milan Kundera jako "didaktik komiky"? | ||
| 3. 12. 2002 | O české exilové literatuře: Problém identity mezi domovem a cizinou | Martin Pilař | |
| 25. 10. 2002 | Byla éra stalinismu dobou "naivní bezstarostnosti"? | Jan Čulík | |
| 23. 10. 2002 | Neohrabaná nová Kunderova novela | ||
| 21. 10. 2002 | Kundera, Nevědomost: Nikdy nevstoupíš dvakrát do téže země | ||
| 21. 10. 2002 | Kundera zkoumá exil a návrat | ||
| Česká literatura | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 24. 4. 2003 | Zrazuji lidi, firmu nebo vlast? | Jaroslav Vejvoda | |
| 24. 4. 2003 | Lidství na skřipci | Jan Čulík | |
| 24. 4. 2003 | Verše z pohledu POHLEDU. Aneb "jarní připravenost sestry v Karviné k hubení plevele zahrady Světa" | Jaroslav Pour | |
| 18. 4. 2003 | Stesk jako paměť domova | Svatava Urbanová | |
| 7. 3. 2003 | Prague Structuralism and Fictional Worlds: In Honour of Professor Lubomír Doležel's 80th Birthday | ||
| 5. 2. 2003 | Vysvědčení | Jaroslav Hutka | |
| 28. 1. 2003 | The significance of Jan Hus for Czech history | Kathryn Murphy | |
| 28. 1. 2003 | Zemřel profesor Alexander Stich | Jan Čulík | |
| 28. 1. 2003 | Sebrané spisy básníka Miroslava Holuba | ||
| 28. 1. 2003 | České postoje: Hus i Švejk jako obrana proti útlaku | Kathryn Murphy | |
| Školství | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 7. 4. 2003 | Zákon o učitelích je naprostý paskvil | Radek Sárközi | |
| 2. 4. 2003 | Petra Buzková o problémech ve školství | Radek Sárközi | |
| 2. 4. 2003 | Jak Petra Buzková reaguje na petici "Počítejte s námi" | ||
| 12. 3. 2003 | Počítejte s námi! | Petr Bilík | |
| 12. 3. 2003 | Maturity bez "matiky" | Miloš Dokulil | |
| 10. 3. 2003 | Tabu, tabula rasa a ta buranská povaha | Ondřej Hausenblas | |
| 27. 2. 2003 | Za co se udělují zápočty na škole, kde učí Jan Sokol a Zdeněk Pinc | Jan Čulík | |
| 26. 2. 2003 | Hejtman Moravskoslezského kraje považuje slova Jaroslava Rösslera za urážlivá | Jaroslav Hlaváček | |
| 12. 2. 2003 | Nemyslím, že by byl Jan Sokol špatným prezidentem | Vojtěch Polák | |
| 1. 2. 2003 | Schůzka nespokojených pedagogů - výsledky z jednání | Radek Sárközi | |
| Názory a argumenty ze Slovenska | RSS 2.0 Historie > | ||
|---|---|---|---|
| 22. 4. 2003 | Rasizmus, ktorý antirasistom nevadí ? | Lubomír Sedláčik | |
| 11. 4. 2003 | Atómový útok zastaví slovenská horčica | Lubomír Sedláčik | |
| 10. 4. 2003 | Osobné značky a politický marketing | Tibor Kružlík | |
| 10. 4. 2003 | Science fiction a politika | Peter Abelard | |
| 10. 4. 2003 | Agresia v mene viery | Peter Greguš | |
| 10. 4. 2003 | Prítomnosť žien v politike prináša iný pohľad na svet | Jana Matúšová | |
| 10. 4. 2003 | Peniaze, ženy a EÚ | Oľga Pietruchová | |
| 10. 4. 2003 | Rozšírenie Európskej únie je konečne predo dverami: Cieľ na dosah -- a ďalej? | Lucia Waldnerová | |
| 10. 4. 2003 | Víťazní buldozéristi | Damas Gruska | |
| 10. 4. 2003 | Peniaze nesmrdia, vojna je kšeft | Martin Nevada | |