Ne, nejsem blázen, ani čínský učitel, který sice učí 17-18 hodin týdně, ale ve škole musí být od 7 ráno do půl osmé večer, takže má na opravy dost času. Za 200 juanů měsíčně (asi 700 Kč), neber to.

Děti se mě tedy nebojí a je jim to vidět v očích. Takže je musím zaujmout a rozesmát, jinak mě rozcupují na cucky, jako se to tady stalo mému předchůdci, Američanovi. Tvrdá konfuciánská výchova zřejmě bere za své a dnešní mladí Číňané, vychovaní v divokém komunistickém kapitalismu, už agresi tolik nepovažují za ztrátu tváře.

"Co chcete dělat, až odmaturujete?" ptám se, i když vím, že většina z nich skončí na ulici a ti šťastnější jako uklízečky, prodavači, číšnice. Rodiče na ně vyvíjejí neuvěřitelný tlak, aby v konkurenci tisíců vrstevníků obstáli. Ještě se trochu stydí za to, že se jejich třída dostala do zájmu ředitelky po té, co jejich spolužačka vyskočila z okna třídy a pádem se zabila. Ano, stydí. Je zde 60% nezaměstnanost a o nějaké státní podpoře si mohou nechat jenom zdát. Inu, socialismus.

"Chci zabít prezidenta Bushe", vykřikuje jeden rozčepýřený patnáctiletý divous, kterému, jako mnoha dalším, předčasně zešedly vlasy, zřejmě díky kombinaci špatné výživy a obrovského stresu. Po vteřině nerozhodného ticha v nich zvítězí mládí a propukne bouře smíchu, v níž jsou tu a tam slyšet velice sprostá slova.

Dělám, že nerozumím. Potom si uvědomí, že právě já jsem tam jako zástupce západní kultury, a že by mě tím mohli urazit a v čele s mladým starcem na mě upřou svůj tázavý pohled. Ne tak docela, pomyslím si něco v tom smyslu, že já jsem přece Čech. Ale to je nezajímá a stejně si o nás myslí, že jsme jenom překabátění bývalí soudruzi.

Zabít Bushe. Je to s podivem, protože Bush v lesklém hedvábném oblečku ještě vloni při diskusi s univerzitními studenty v Pekingu tvrdil, jaká je Čína úžasná země s úžasnými lidmi a úžasnou kulturou, s níž chce americký lid uzavřít trvalé úžasné přátelství. Až z toho úžasu o týden později prohlásil, že se kvůli lidským právům dostane do osy zla.

Stále na mě hledí 160 černých očí, a tak z toho tedy trapně vybruslím tvrzením, že není správné nikoho zabíjet, i kdyby to byl třeba zločinec, a že trest smrti je v civilizovaných zemích zakázán. To jsem se zase do toho zamotal. To se mi to mluví.

Možná, kdyby mi unesli ženu do nějaké tisíce kilometrů vzdálené středověké vesnice, znásilnili ji, zohavili tvář kyselinou, či přeřezali šlachy, aby se už nemohla vrátit a musela do konce života otročit pro nějakého místního funkcionáře, který za ni zaplatil najatému gangu 2000 juanů, možná bych se na věc díval jinak.

Šel jsem minulý týden kolem stadiónu, na kterém popravili 6 členů gangu, který unesl a znásilnil 128 žen (těch, které se podařilo najít). Násilníci museli obejít stadión plný lidí s cedulkou na krku, která popisovala jejich zločin. Pak je střelili do hlavy. Ano, Čína porušuje lidská práva. Co na to čínská vláda? "Kolik máš žen?", ptám se jednoho, podle mého názoru, třídního playboye, abych trochu uvolnil atmosféru, neboť jak každý učitel ví, narážky na různé sexuální aspekty lidského života adolescenty nejsnáze zaujmou, nehledě na kulturu. Zabralo to. Vždycky to totiž zabere.