V téže Hlavě třetí jsou také vymezeny pravomoci vlády. Vláda je "vrcholným orgánem výkonné moci" (čl. 67,1). Přitom vláda "rozhoduje ve sboru" (čl. 76,1). Navíc lze působnost ministerstev (včetně zahraničních věcí) "stanovit pouze zákonem" (čl. 79,1).

A teď to příslovečné "babo, raď"?

Samozřejmě všichni občané právního státu mají právo na názor. Pak i prezident republiky požívá tohoto práva. Jenže prezident ČR "není z výkonu své funkce odpovědný"! Pak jeho veřejně pronesený názor na cokoli -- včetně zahraniční politiky -- není právně relevantní. Je pak zřejmě ve funkci prezidenta praktické (ne-li rozumné) být v pronášení stanovisek nanejvýš opatrný a senzitivně vnímat možný dosah jakýchkoli veřejně pronesených tvrzení. Mohou vyvolat pozitivní i negativní nálady; přitom mnohé reakce lze předvídat. Zvláště když můžeme mít před sebou nejeden precedens; dokonce z velmi nedávné doby.

Aby odpovědnosti nepodléhající výroky prezidentovy se nedostaly do rozporu s právně relevantními kroky (výroky a činy) vlády, je nanejvýš žádoucí, ne-li nutné.

Ta schůzka prezidenta ČR s ministrem zahraničních věcí ČR na Hradě (22. 4.), ač důvěrná a mezi čtyřma očima, chladným vzájemným rukou podáním mezi oběma aktéry té schůzky nepřímo dokládá, že zatím v tomto důležitém a ústavně obecně vymezeném ohledu asi ještě budeme svědky toho, že se ozve třeba z Hradu "čehý" a z Černínského paláce "hot". Ale proč?!?