"...a vy zase bijete černochy" - tentokrát v opačném gardu

30. 5. 2010 / Karel Dolejší

Bývávalo mezi pražskými paničkami v módě vyjadřovat obdiv k Fidelu Castrovi; ta doba je ovšem dávno pryč, nyní je naopak "in" dštít na Kubu pouze oheň a síru. Je pravda, že tam panuje nedemokratický režim, který se po převládnutí raulistů dokonce dá označit za vládu vojenské junty; na druhé straně je ale také pravda, že ve srovnání s mnohými jinými latinskoamerickými zeměmi se kubánská protirežimní opozice dnes těší relativně slušnému zacházení. Amnesty International kupříkladu před pár dny publikovala kauzu zavražděného kolumbijského lidskoprávního aktivisty Alexandra Quintera. Tento muž, který vedl kampaň za vyšetření masakru třiceti a "zmizení" sedmdesáti dalších obyvatel vsi Naya spáchaného provládními polovojenskými jednotkami v roce 2001, byl po řadě výhrůžek zavražděn 23. května v Santander de Quilichao na jihozápadě země - a reprezentuje dosti typický příběh stovek podobných aktivistů ve své zemi. Středostavovská pražská mentalita je zkrátka už taková, že se spíše dojme příběhem prominentního vězně, který v cele postrádá potřebné léky, než stovkou anonymních "vidláků" zavražděných a zahrabaných kdesi v pralese jako psi.

Kolumbie je ovšem klíčovým spojencem USA v plánu na vojenské znovuovládnutí Latinské Ameriky, na jehož existenci upozornil latinskoamerický expert New York University Greg Grandin. V Kolumbii, o níž se u nás vcelku cudně mlčí, se aktuálně dějí mnohem, mnohem horší věci než na Kubě či ve Venezuele. Česká republika zde přitom ve službách USA sehrává podobně servilní a nechutnou roli jako kdysi v sovětském žoldu v kubánské kauze, včetně dodávek zbraní bezpečnostním složkám přihmuřujícím oči či dokonce se někdy přímo podílejícím na vraždách lidí, jako byl Quintero. Češi se doma pravdoláskově bijí v prsa a v režii Člověka v tísni opožděně instalují papundeklovou imitaci svědomí pliváním na dnes již relativně mírný kubánský režim, který kdysi jejich země pomáhala instalovat, ale vůbec už nevěnují pozornost roli své země v naprosto aktuálních kolumbijských událostech, jež je přinejmenším stejně hanebná jako byla kdysi podpora Castra. Poukazy na údajně demokratický mandát kolumbijské vlády přitom tváří v tvář mimosoudním popravám a "mizení" nepohodlných mají asi stejnou váhu, jako mělo konstatování, že se barbudos vzbouřili proti Batistově diktatuře, jakmile Guevara začal organizovat popravy zajatců. V obou případech se v Čechách nechce o skutečném pozadí skvělého byznysu při "podpoře spřáteleného režimu" vědět vůbec nic.

Na naše boubelatá prasata v Bogotě si přece sahat nenecháme...

Rád bych doufal, že Fabiano Golgo někdy přestane používat skutečnou lidskoprávní expertízu namísto toaletního papíru, ale nejsem tak naivní, abych si to po všech těch letech jeho vytrvalého roztrubování účelově vybraných zpráv z Latinské Ameriky myslel byť jen na pět vteřin.

Vytisknout