Otevřený dopis voličům

28. 5. 2010 / Bohumil Kartous

Drobek k drobku dává dohromady někdy i pořádnou skývu a ta se pak dá rozdrobit na menší či větší sousta, jak na to přijde chuť. A proto jsi, milá voličko a milý voliči, už několik měsíců přesvědčován o tom, že svůj drobek máš věnovat tu té, tu oné straně, protože právě ta (nebo ona) strana s ním naloží jak nejlépe dovede. Nejlépe se to přitom daří, když se drobků sejde skutečně hodně. To se pak dobře přerozdrobuje.

Nu a proto jsi, milá voličko a milý voliči, v centru dění. Jsi bezkonkurenčně největší mediální celebritou posledních týdnů. Média horečnatě komentují děj, v němž hraješ hlavní roli, a zároveň ti píší scénář. Zároveň jim nic nebrání přisuzovat ti skutečně velkou (byť pochopitelně rozdrobenou) moc, protože právě ty prý rozhodneš, kam tato země bude směřovat. Stojíme prý na křižovatce, řekl kterýsi, a je třeba se rozhodnout, kam dál se vydat. A tím kormidelním kolem bys měla a měl, milá voličko a milý voliči, rukou společnou a nerozdílnou otočit právě ty.

Jsem přesvědčen, že pozornost, která je ti ze strany médií a politických stran věnována, může jednomu stoupnout do hlavy. Jeden pak zvážní a začne se do hloubky zaobírat politickými tématy, která, kde se vzala, tu se vzala, okupují mediální scénu, drží hlídku u silnic a dálnic, vkrádají se do schránek a e-mailů, oslovují na ulicích. Pramení z toho často vyhraněné pozice člověka, který si z mála vytvořil uspokojující politické univerzum a ochota nechat se strhnout k nejnejapnějším politickým akcím či postojům, které jsou produktem mediálního obrazu skutečnosti a ze kterého tak úspěšně dělají grotesku. Pokud už jsi, voličko a voliči, došla či došel do takové fáze, že sebevětší demagogie přeposílaná hromadně na kontakty v adresáři e-mailu tě nadchne svým neotřelým vtipem, pokud tě oslovuje dojemná virtuální guerillizace a rád se staneš členem nějakého facebookovského partizánského oddílu nebo pokud ti prostě stačí televize, abys pochopil/a, oč tu běží, pak je nejvyšší čas uvědomit, si, že celý ten zvláštní předvolební spektákl je vlastně mediální mozaika zvláštních, politickým marketingem vypointovaných výkřiků, které ti (při tvé vrozené skromnosti) bohatě postačují k tomu, abys určila a určil kurz.

Je relativně jedno, milá voličko a milý voliči, zda je tvá realita více odvislá od autorit, blízkého sociálního okolí, oidipovského komplexu, oblíbené televizní či rozhlasové stanice, novin, časopisů, informačních serverů, facebooku nebo od virálních mailů, které tě nepřestávají překvapovat a které s pocitem důležitosti přeposíláš ostatním, neboť máš dojem, že by tak zásadní argument neměl při odpovědném rozhodování nikomu chybět. Je relativně jedno, jsi-li mladá popkulturní celebrita z Prahy, nebo bezejmenný a celebritou opovrhovaný starší člověk z venkova. Můžeš být třeba i akademicky titulovaný intelektuál, na nezpochybnitelné mytologické omezenosti tvého postoje to nic nezmění. Možná jsi dokázal rozšířit svůj gnozeologický záběr více než průměrná celebrita nebo průměrná bába, ale pokud to tak skutečně je, tak sám dobře víš, že nic nevíš.

Je to do značné míry dáno tím, že tvůj osobní vklad do politiky má superjepičí život: po čtyřech letech poklidné hibernace začne i skončí v okamžiku, kdy vložíš volební lístek do urny ve volební místnosti. Jinými slovy, tvůj vklad, názor, rozhodnutí a volba začíná a končí na dojmech, které vyvolává dobře nasvícená, leč povrchní mediální scéna, a velké plochy polepené obrovskými, leč obsažně velmi sporými sděleními. Není nic lepšího než to otevřeně přiznat, a tak jedna strana, respektive někdo z příznivců, vytvořil velmi prosté schéma, podle kterého "rozumný" člověk dojde k rozhodnutí volit právě ji. Svým obsahem je to lehká směsice ideologie a propagandy, v níž se rozumný člověk rozhoduje zcela nerozumně, ale svou formou je to varovná demonstrace prostoty, která k politickému rozhodování motivuje.

Vážená voličko, vážený voliči,

nevnímej prosím tento otevřený dopis jako snahu odradit tě jít a dát svůj mocenský drobek tomu, kdo si myslíš, že by ho měl spravovat. Jediným motivem tohoto dopisu je výzva k pohledu zpět, na vývoj tvého politického rozhodnutí, na to, jak se toto rozhodnutí utvářelo, kolik billboardů, strategických her zvaných televizní debata, kolik předvolebních témat formulovaných na tvé přání, kolik e-mailů, přátel, kolegů a autorit tě k němu přivedlo, a zkus si skutečně upřímně odpovědět, zda lze toto rozhodnutí považovat za racionální. Pokud dojdeš k názoru, že tvé rozhodnutí je skutečně racionální a že je motivováno objektivním zvážením politické, ekonomické a kulturní situace, tedy něčím jiným než domněnkami a materiálními pohnutkami, pak prosím přijmi mou upřímnou soustrast. Pokud ale sebekriticky usoudíš, že jsi rozhodnutí učinil převážně na základě dojmů, pak prosím zkus ještě jednou velmi dobře zvážit, zda tvé dojmy zformovaly tvé rozhodnutí skutečně tím správným způsobem. Možná, že když se vrátíš o pár billboardů, vtipů a let zpátky, zjistíš, že kritéria rozhodnutí mohou být zcela odlišná a že bys vlastně chtěl úplně něco jiného, než pro co jsi byl ještě včera tak pevně rozhodnut. Přiznej si intuitivnost, kterou obaluješ do racionálního tvaru a pak si znovu polož otázku, koho volit.

S přáním dobré volby

Bohumil Kartous

Vytisknout