Pohádka o volbách i po 2010 letech

28. 5. 2010 / Wenzel Lischka

Marii se narodil syn člověka a syn boží, Ježíš. Tím synem člověka byl po Marii, a synem božím po bůhvíkom. Tvrdí se, že se jednalo o umělé oplodnění. Narozením Ježíše začalo nové daňové období, které se táhne až do dnešních dob, a které má být zakončeno konečnou uzávěrkou nazývanou nezávislým Posledním soudem. Když jej někdo přežije, může začít počítat nový letopočet, vybírat nové daně a vést nové podvodné podvojné účetnictví.

Jinak to nelze, neboť nahromaděné dluhy (hříchy) lidstva jsou tak grandiózní, že staré účetnictví je potřeba úplně zničit. Kdejaký stát, archiv svazků konfidentů, firma, úřad nebo živnostník radostně vítá živelnou pohromu, neboť lze zamést pod stůl podvodné účetnictví a kompromitující materiály. Hodí se to do krámu i našemu Velkému Ekonomu, tenkrát nazývanému Hospodářem (Hospodinem).

Ačkoliv se současné daňové období odvozuje od narození Ježíše, on samotný nikomu ze svých současníků moc radost neudělal. Počínal si jako extrémista, pobuřoval, nechodil k volbám, a zvolil si za svého poslance a zástupce boha.

Tehdejší občanská společnost byla tak svázána zákony, že se v ní nedalo vůbec ani dýchat. Nemohli jste se ani uprdnout, abyste neporušili nějaký z tisíců vykutálených zákonů, kterými farizejové a zákoníci, tehdejší zkorumpovaní politikové a legislativci, vysávali svobodnou demokratickou společnost.

Například se nesmělo pracovat o víkendu, který tenkrát tvořila jenom volná sobota, aby si plémě ještěrčí a demokratičtí radní, tj. výkonná moc, politikové, úředníci a zastupitelé, mohli trochu odpočinout od vykořisťování lidových mas. Krást, podvádět a lhát (ovlivňovat veřejné mínění) se však mohlo všech sedm dní v týdnu.

Mizera Ježíš přišel s nebezpečným podvratným nápadem, který podrýval tehdejší socialistické a lidově demokratické zřízení, a omezoval svobody a práva předvoje dělníků a rolníků, bohatých a mocných občanů. Ne, nepřišel s žádnou krvavou revolucí, terorismem, defenestrací nebo vražděním VIP, celebrit a vrchnosti. Měl mnohem nebezpečnější myšlenku, která byla schopna položit na lopatky celé tehdejší světové hospodářství. Kudy chodil, tam ji kázal. Zneužíval svobody slova, podobně jako to dnes činí někteří, kvůli kterým i tenkrát byla zavedena cenzura.

Ježíš například pravil: "Dejte císaři, co je císařovo, a bohu, co je božího." Mínil takovými výroky to, aby se obyčejní občané spolu sdružovali a pěstovali výměnný obchod, aby se spolu dělili o zboží a služby, které produkují, a kašlali na císaře. Ať si vláda vládne, vydává zákony a peníze, ale když tyto instituce nebude "nikdo" poslouchat, tak nejsou k ničemu. Vždyť ti, kteří je zavádějí druhým, je sami nectí, ale slouží jim pouze k okrádání poslušného stáda ovcí. (Tehdy se občané nazývali ovcemi, zřejmě podle Ovčanského fóra.)

Něco takového nemohl připustit tehdejší režim, který se slibně rozvíjel k trvale udržitelnému růstu ekonomiky, prosperity, blahobytu, svobody, demokracie a dluhů. Ježíš napadl Satana, kterého stejně jako dnes občané považují za nejvyššího boha. Režim se s ní vypořádal tak, že jej učinil definitivně imobilním na kříži, a domníval se, že zároveň s tím zabije i myšlenku, kterou Ježíš reprodukoval. Přítel Longinus ukončil životní krizi Ježíše euthanasií, takže vrazil kopí do jeho boku. Od té doby trvá světová krize, a kdekdo z falešných proroků tvrdí, že zná cestu z kříže.

Ježíšova radostná zvěst, že si totiž lze docela dobře žít jako v nebi (království nebeském) i bez státního očistce a demokratického pekla se však uchytila v širokých masách. Nové revoluční hnutí mas a nadšení pracovních sil nešlo potlačit. Bylo však možné jej využít k novému budování blahobytu a světlých zítřků. Bylo ovšem nutné kvůli tomu změnit názvy, zbourat sochy starého náboženství, změnit stranickou příslušnost, poopravit učení popraveného disidenta Ježíše, provést reformu vlastnictví (kolektivizací a privatizací) a tak dále, a především znovu okrást okradené, potrestat nevinné a odměnit viníky.

Nastalo opět mohutné uctívání nových zákonů, které si s těmi starými nijak nezadaly. Nejvíce ovšem ctí pro sebe výhodné zákony a vlastnictví opět farizejové a zákoníci, neboť jim to ve jménu božím, dějin, blaha lidu, svobody a demokracie přináší ten největší osobní prospěch. Bodejť by si potom podle střídání ročních a daňových období vždy nepochvalovali své momentální zřízení a své staré nepomlouvali. A tak střídavě oslavují feudalizmus, kapitalizmus, protektorát, kapitalizmus, socializmus, komunizmus, kapitalismus, ekonomiku, svobodu a demokracii...dokud nezazvoní zvonec, a nebude pohádky konec.

Vytisknout