Otevřený dopis sympatickému cizákovi Golgovi

28. 5. 2010 / Filip Mahďák

Solidárně se k Vám připojuji a zvracím na ně. Za to bolení břicha nám, ale stejně nestojí. Užijme si relativní svobody, než noví náckové začnou zase pochodovat pod okny. Ono se to táhne již hezky dlouho s tou xenofobií. S tím co se smí a nesmí dělat v chrámě.

Kristus asi pěkně bláznil, když kopal do směnárenských stolečků. Můžeme se vážně ptát s panem Kotrbou, jakou že to měl tu úctu k místnímu prostředí. Kdyby nebyl žid asi by se o tom už ani nevědělo.

Zkrátka do těch stolečků mají výsadu kopat jen ti místní a cizinec ať utře nos, ani pes po něm neštěkne - v nejlepším případě ať táhne.

Chudák pan proletář Kotrba. Zase nám na chvíli zapoměl, že už mu ta krásná "Česká země" znovu nepatří. Zapomněl (nebo zatlouká) že aby mohl někoho, nebo něco z "domova můj" svými vysokými botami vykopat, musí dnes pomalu dát požadavek do Německa.

Možná je to jen mindrák z toho že německy neumí a ta zpropadená ruština, kterou tak dobře ovládá a co mu pomáhá létat vrchem spodem po ruském internetu, je mu v současné situaci. Asi bych mu poradil v tom jeho sportovně rvavém duchu, ať se přestěhuje na Slovensko.

Tam se xenofobní mindráky dají už vylévat plnými sudy po Maďarech, rusky, česky se v pohodě domluví a bratia Slováci ho budou ještě možná i oslavovat. No kšeft jako Brno pardon Brünn a pardon k nám zase zavlekli ti Frantíci, kromě jiného sprostého slova.

Jidáši stříbrní pracujíce pro pilné německé včeličky, mu do německých novin přispívat nedovolují. Už mu zbyly jen ty britské, žádné české nevycházejí. Tam si může ten srp a kladivo, co tak bůhví proč stále po tolika letech miluje, ještě vesele propagovat, aniž by kdokoliv věděl, jak to k čertu ten Kotrba vlastně myslí. No máme tu svobodu, ale jen pro někoho.

Pane Golgo kdybych neměl dojem že vás to tak nějak baví tahat české kostlivce na Čechy, zase zpátky ven ze skříně, asi vám to budu rozmlouvat, neboť nemáte představu kolik jich ještě na vás vypadne.

(Některé ještě smrdí novotou). Mě málem zabili celé moje dětství. Ona ta česká kotlinka je takový dobrý mikrokosmos ke studiu lidského druhu. Petriho miska plná izolovaných mravenců, budujících vlastní svět ve světě. Výběr všeho genetického materiálu co tu zbyl, když jeden odtáhl a druhý přitáhl. Pěkně zakvašená a letitá usazenina a nedej bože, kdyby je chtěl někdo vytřepat na svobodu do lesa. V čem by jako pak byli pro ten širý svět důležití.

Máme tady třeba velkou českou komunitu v Texasu a vám může být hned jasné proč se zrovna v tom Texasu tak dobře chytli. Na druhou stranu je zde mnoho Čechů s otevřenýma očima a někdy i srdcem, rozprostřeno doširoka po světě. Někdy do všeho kecají a někdy ani neotevřou pusu jak se nestačí divit. Tomu se prostě říká vzájemná komunikace.

Buďme ale shovívaví, ti Češi to opravdu nemají lehké. Pořád je někdo okupuje. Hned ják se trochu po oslavě osvobození zmátoří z kocoviny, omlouvají se a vysvětlují proč si včera navzájem rozbili hubu.

Oholí se, pěkně oblečou do svátečního vyvedou děti na nedělní procházku a začnou diskutovat snahy po sebedefinicích. Bác a je to tady zase.

To se těm velkým národům tak často nestává. A co navíc udělá každý správný okupant, vytáhne si na pomoc ty nejhorší krysy z děr. Co pak těm spoutaným intelektuálům v kobce vesele okusují nožičky.

A jak vývoj pokračuje nebo spíše degenerace civilizace v přicházející vládě lidu, tedy blbokracii, se nám ty samé krysy dostaly podstatně dál a okusují už i ty mozečky.

Anebo je to vše co nás omezuje, jen pořád to stejné dokola? A není kulatá je placatá. Každopádně držte se.

Normální lidi totiž prostě berou jako fakt, že nově příchozí do skupiny bude vždycky do všeho kecat. To je jeden z přirozených mechanizmů každé dynamické společnosti. Myslím že se tomu říká "Fresh blood arrived".

Já jsem třeba velmi rád, že je tady někdo, kdo se na to může podívat z úplně jiné strany, o které já zase nemám ani páru a ještě k tomu mi to může sdělit česky. Takových komfortních služeb by si měly národy s podivnými jazyky dle mého názoru spíše vážit. To ale v Česku zatím nehrozí.

Takže vzhůru do práce. Skříň je hluboká a stále přecpaná k prasknutí. Čili s chutí do toho a půl je hotovo. A stárnoucím bratrům Čechům (co nepostřehli že nějaký Rus a bohužel i Jan Hus je mladé generaci v dalším důmyslném zmatení pojmů už úplně putna) vzkazuji Já nic já muzikant.

Jasný Sokol... Přepínám...

Ps: kotrolní otázka. Kdo to byl Leoš Janáček.

a) Český hudební skladatel

b) Hudební skladatel Moravského Slovácka

c) Hudební skladatel

d) Člověk

Vytisknout