Levice: bez reflexe vlastních chyb to nepůjde

30. 5. 2010 / Milan Daniel

Sociální demokracie nedokázala přinést před volbami moderní téma blízké společenskému středu. Operovala jednoduchými hesly, o nichž se nemuselo mnoho přemýšlet, jež se však daly pravicí a jí ovládanými médii snadno shrnout na hromádku označovanou jako lži a plané sliby, "na jejichž realizaci prostě nemáme". Hlavní argument pravice -- zadlužování -- odháněla levice jako dotěrnou mouchu, aniž by jej dokázala hodnověrně otočit. K nízké míře důvěry přispěl svým vystupováním i Jiří Paroubek. Zatímco Kalousek přesvědčil nezkušené voliče svým mimikry starostlivého hospodáře, zošklivovaný předseda ČSSD hrál roli špatného furianta a nesympatického plejtváka.

Na kandidátkách sociální demokracie i komunistů bylo jen minimum mladých lidí -- většinou tam figurovala jména zasloužilých bafuňářů, kteří jen zřídka dokázali voliče oslovit. Když jsem studoval výsledky ze svého volebního kraje, našel jsem v této souvislosti dva příklady toho, koho preferují i jejich voliči -- na kandidátce ČSSD se díky preferenčním hlasům prosadil devětadvacetiletý právník Jiří Chvojka z devatenáctého (!) místa, na kandidátce KSČM pětadvacetiletá Květa Končická ze čtvrtého místa. Její starší soudruzi sítem zcela propadli. Ale i na kandidátce ODS se na základě voličských preferencí proti partajním matadorům prosadil pětatřicetiletý chrudimský starosta Jan Čechlovský z devátého místa či devětatřicetiletý Radim Jirout z místa šestnáctého.

Levice nedokázala skutečně zvednout ani ekologická témata, jež by měla šanci oslovit mladé voliče politického středu. A nejde přitom jen o ekologii přírody, ale i ekologii člověka a další příbuzné disciplíny, jež přispívají k určování té kvality života, již si jako základní cíl svého programu kdysi vytkla nyní zmizevší -- protože nedůvěryhodná -- Strana zelených.

Podobných témat by se dala najít celá řada, namátkou zmíním třeba mně osobně blízké téma přistěhovalectví. Společenské, potažmo volební téma, z nich však musí udělat politická síla.

Zahraniční politika ČSSD byla sice proevropská, ale pokud jde o kontroverzní témata, jakými jsou např. přítomnost českých vojáků v Afghánistánu, válka v Iráku či uznání Kosova, nevyhraněná. Sociální demokraté nedokázali své postoje formulovat nekompromisně a s použitím obecně dostupných argumentů, jakoby se otevřeně vystoupit proti zjevným lžím, plýtvání a zlu báli.

Levice bude mít nyní čtyři roky na to, aby před dalšími parlamentními volbami nejen těžila z nepopulární politiky zejména Kalouskem reprezentované pravice, ale aby především provedla hlubokou reflexi vlastní politiky. To platí jak pro ČSSD, tak - s mnoha poznámkami pod čarou -- i pro biologicky se vytrácející KSČM. Má-li levice jako celek uspět, musí především voliče z politického středu přesvědčit o tom, že dělá politiku moderní, promyšlenou a společensky perspektivní, že hodlá veřejné prostředky užívat jako dobrý hospodář, a že si nenechá vnucovat postoje, jež jsou formulovány partnery, jimž se ostýchá zásadně odporovat. Levice neuspěje, nevrátí-li se k pevným zásadám a jisté míře radikalismu a nedostane-li na své kandidátky mladé lidi s jasným názorem, kteří mají šanci oslovit své generační vrstevníky.

Samotná negace předpokládaných pravicových kroků k úspěchu stačit nebude. Politický protivník pravice by měl kromě jiného být schopen uznat i platnost pozitivních opatření, současně však ostře kritizovat jejich negativní dopady a navrhovat jejich modifikaci. V parlamentě k tomu bude mít osmdesát dva mandátů. K prosazení změn to stačit nebude, k otevřené konstruktivní kritice to však není tak málo.

S kampaní pro příští parlamentní volby může začít hned, protože supervolební rok přechází k přípravě komunálních voleb a voleb do Senátu. V globalizované společnosti, na niž tíživě doléhají důsledky ekonomické krize, jsou komunální volby skvělou příležitostí k prezentaci a prosazování lokálně orientovaných ekonomických systémů. Téma pro levici jako stvořené.

Vytisknout