Podpultová agitace

27. 5. 2010 / Pavel Hewlit

Já nechci být poslem špatných zpráv, ale už teď je jasné, že ať se na téhle politické křižovatce rozhodneme jakkoli, nám obyčejným pracujícím lidem z toho do tance nebude. Radost budou mít pouze ti, kteří ví, jak využít každé situace k vlastnímu obohacení, aniž se pozastaví nad výrazy, jakými jsou morálka, spravedlnost, pravda nebo obyčejná slušnost. Těmhle lidem vlastně ani tak o volby nejde, protože jaksi tuší, že náš svět se netočí za politikou, nýbrž za příležitostí a k možnostem jejího uchopení.

Ale o tom se bavit nechci. Já jsem obyčejný člověk (tudíž mě nikdo nechce podmáznout, nikdo mě za pět českých na stole nelobbuje, málokdo, tedy nikdo, mi nabídne slušný flek za šedesát do Klánovic nebo sto dvacet do Kolína), a proto mě volby ještě částečně zajímají.

Nebojte se, že bych Vám radil, koho máte volit, jelikož to sám nevím, ale najde se mnoho jiných, ano i v mém rodném Dopravním podniku, kteří Vás jistě přemlouvají, jaké číslo do urny vhodit a ještě z volební místnosti odcházet s úsměvem a čistým svědomím vstříc zářivé budoucnosti.

Po úvaze rovněž bojkotuji nápad kroužkování posledních jmen na kandidátce. Po několika rozhovorech s lidmi, kteří tam nahoře už byli, vím, že jakákoli politická individualita je v české zemi okamžitě zamítnuta a člověk se po domluvě, většinou finanční, stává členem stáda, které bučí, když je mu povoleno bučet.

Jak říkám, volte si, koho chcete, jelikož můj názor na Vaše osobnosti se nemění číslem Vašeho volebního lístku. Vážím si Vás (nebo nevážím) pořád stejně, ať to berete zleva, zprava, z Marsu, s ptákem nebo bez, a jestli mě nebudete nudit politickými žvásty, kterým snad ani sami nevěříte, budeme spolu pořád v pohodě.

Berte to jak chcete, myslete si, co chcete, rozebírejte svobodu kapitalismem nebo socialismem, ale uvědomte si, že pořád v devadesáti osmi procentech volíte lidi, již vyrůstali v komunistické minulosti, a třebaže si v několika případech jen k tomuto systému přičichli v dětství, pořád v nich je. Názorovou minulost lze skrývat, avšak nikoli zapomenout.

Takže levice, pravice, je to fuk. Naše země si pouze částečně hraje na demokratickou společnost, jelikož v ní pořád převládají minulé manýry a v žádném případě nedošlo k těm velkým změnám, jaké nám po revoluci v devětaosmdesátém slibovali. Je asi na místě vzpomenout slova profesora Klause, (ano, přijde slavné utahování opasků), že za pět, nejdéle za deset let budeme na úrovni západního světa. Uběhlo dvacet a my jsme na úrovni jiné strany, do níž se vstup platí od pětikoruny a výš ("Papíru si panáčku namotejte, kolik jen potřebujete").

Je pravda, že nyní máme moře nabídek, věcí, čehokoli, ale musíme hodně přemýšlet, jak a za jakou cenu si tyhle věci dovolíme, a jestli vůbec.

Ideální politický systém není jednosměrná ideologie. Už od dětských let víme, že nejlepší věci jsou kombinací několika věcí. Zmrzlina -- poleva. Čokoláda -- hrozinky, oříšky. Alkohol -- sexy buchta (až si vyřídíme svoje, tak zase kamarádi). Stejně tak nikdy nemůže fungovat čistý kapitalismus či neposkvrněná forma socialismu. Ideální výsledek je politická symbióza.

Asi pochopíte, když řeknu, že nechci dobu komunismu s jeho lágry, doly, popravami, pendrekem, ale s radostí bych uvítal právo na práci, sociální jistoty a třeba i to, že se můžu ve dvě hodiny ráno bez obav projít Václavským náměstím, aniž bych dostal nabídku na několik druhů drog, případně mi trvalý turista z východu rozbil hubu.

Stejně tak asi pochopíte, jakmile naznačím, že ale třeba nechci, aby každé dítě od patnácti let a výš začalo s projevy vlastní svobody, do níž v tomto věku patří kroužky malování po zdech kdekoli, destrukce tvrdé lidské práce, případně i to, že Vám parta náctiletých na ulici zcela bezdůvodně řekne, že jste debil (v lepším případě) a nemáte tak blbě koukat. O diskotékách na soukromých loukách ani nemluvím -- tam bych rovnou té jejich svobodě v zástupu nafackoval.

Mohl bych, a Vy jistě také, pokračovat s výčtem, co je na dvou nesourodých ideologiích špatně a dobře, dlouhé hodiny, ale i tento článek má svoji předepsanou délku.

Takže na závěr řeknu toto. Běžte volit, jen běžte. Vůbec nic nezměníte, protože jsme v situaci, kdy ještě dlouhou dobu nic změnit nemůžeme. Máme pouze možnost částečně, ale skutečně jen částečně, ovlivnit, jak ona dlouhá doba čekání na sluníčko bude. Na skutečnou politiku si budeme muset ještě pár let počkat. Pak třeba někdo přijde na to, že čokoláda s oříšky může chutnat trošilinku víc než čokoláda samotná.

Záleží ovšem na chuti každého z nás.

Vytisknout