Voliči protestními hlasy pro nedůvěryhodné strany vytrestali především sami sebe

29. 5. 2010 / Karel Dolejší

Ještě než volební komise stihly spočítat všechny hlasy, nemluvě už vůbec o podrobné analýze výsledků, Boris Cvek přispěchal s rychlým, kategorickým, historicko-pedagogickým názorem na výsledek hlasování, v němž po vzoru školometských rozborů povinné četby nastínil, "co tím chtěl volič říci". Jako obvykle se prezentovaný názor autora zakládá zejména na dojmech z jeho osobních dojmů a teorii, že proces vývoje reality je nevyhnutelně tažen kamsi výše jakýmisi platonickými idejemi, takže vážit bychom ho měli podle toho.

Na většině území České republiky navzdory Paroubkově předsednictví, navzdory hysterické mediální kampani spočívající fakticky v kulturní a generační symbolické občanské válce (a kromě toho v usilovném vyhrožování řeckým scénářem v ekonomice) těsně zvítězila ČSSD. Vůbec nepochybuji a mám značně širokou evidenci o tom, že strana ve své současné podobě reprezentuje pro voliče doslova znouze ctnost, nicméně přesto získala v hostilním prostředí celkově největší počet hlasů. Pravděpodobně ovšem vládu nesestaví a odejde do zasloužené opozice, v níž bude mít spoustu času přemýšlet, zda voliči opravdu nejvíce ze všeho touží po napůl odvážných slibech cudně obcházejících nevyhnutelný střet sociálna se světem globálních financí a po toskánských lobbyistech navlečených jen v jinak obarvených kostýmech než analogické postavy z okruhu ODS, nebo zda jim náhodou nechybí cosi poněkud onačejšího...

Program TOP 09 spolu s pravicovým tvrdým jádrem ODS na rozdíl od Cveka vůbec neberu na lehkou váhu, protože považuji za dost pravděpodobné, že už během několika měsíců nyní euforizovaní voliči názorně poznají, zač je toho loket. Věci veřejné jsou jistě špatně čitelná populistická strana, avšak právě proto paradoxně není vyloučeno, že právě ona bude nakonec reprezentovat úplně poslední vazbu okupační bilderbergské koalice bývalých proponentů dvoustranného "strategického partnerství" s velmocenským patronem místního politického rybníčku na českou veřejnost.

Odchod druhého z bývalých hlavních stranických nadsamců do politického důchodu zůstává jedinou skutečně dobrou zprávou z těchto voleb; vše ostatní je přinejmenším nejisté a nepříznivé varianty dalšího vývoje se vyznačují zřetelně větší pravděpodobností než vyhlídky na nějakou bezproblémovou stabilizaci politické scény.

Ostatně soudím, že Cvekovo hlasování pro Bursíkovu Stranu zelených v minulých volbách jednoznačně vypovídá o tom, že opravdu příliš snadno podléhá mediální vábničce slibující zásadní změnu, která si ovšem pouze a jedině zahrává s touhou voličů vysmeknout se z vlastní osudové determinovanosti současnou civilizační krizí a ještě na chvíli rozehrát velkolepý sebeklam tam, kde je tvrdý náraz na neúprosnou realitu omezenosti lidské existence doslova na spadnutí.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 28.5. 2010