Takto asymetricky se předvolební boj vyvinul. Musíme to snášet, ačkoliv nikdo v celé zemi nepotřebuje ustavičně se dozvídat, že krom jednoho nejmoudřejšího politika jsou všichni jeho konkurenti lháři, blbci, zloději a pravděpodobně i vrazi či kamarádi vrahů! Takto ostré dělení lidí by mělo být i samotnému Hulvátovi nápadné. A ne-li jemu, tak jeho spolupracovníkům. Teorie, že moudrou nositelkou dobra je jen jedna hrstka, ta Hulvátova, zatímco všichni ostatní jsou představiteli zla, je teorie, která se hodí do revolucí. Do posledních planoucích bitev, kdy avantgardní složka lidstva potřebuje vyvraždit reakční složku.

... Když se Hulváta zeptáte, co politického chystá, vychrlí na vás seznam nepřátel, blbců, zločinců, korupčníků a tak dále. Je v tomto směru houževnatý. Chce vás přesvědčit, že nemáte volit podle svého úsudku a rozumnosti politických plánů stran, nýbrž podle Hulvátových pokynů, kdo je gauner a kdo ne.

Gauner není on a jeho lidi. Gauneři jsou všichni ostatní. Každý, kdo mu nepoklonkuje, je nepřítel. Je proti nám, kdo nejde s námi -- toto staré revoluční heslo pan Hulvát vzývá. Mediální rádci ho navedli: bij kontru po hlavě, kde se objeví, vynese to hlasy! To dělá. Jde už lidem na nervy a jediné, co voliče může utěšit, že nikdy naštěstí nebude mít tak velkou moc, aby v praxi předvedl hrubost, s níž se k moci valí.

První, koho Hulvát k hulvátství a populismu strhává, jsou konkurenční politické strany. Když to vidí, přidávají se z obavy, co když to u voličů zabere? Hulvát proti složité debatě o financování zdravotnictví nasadí umírající kojence před branami zdravotních paláců lidu nedostupných -- buch ho, má zdravotnictví vyřešeno. Na státní dluh nasadí zdanění kaviáru, buch ho, začíná blahobyt. Podobnými hloupostmi omamuje lidi, však to spolknou. Volbám vnucuje plebiscitní i válečný charakter: já, nebo oni! Vede, můj ty bože, třídní boj. Ze starých revolučních arzenálů vytahuje nejlíbivější zboží: mír chatrčím, válku palácům.