Host, nebo přistěhovalec?

28. 5. 2010 / Fabiano Golgo

Mnozí čtenáři Britských listů mě přesvědčují, že si musím nechat své názory či svůj způsob chování pro sebe, pokud přijdu do nové země jako "host".

Pozn. JČ: Žiji v Británii 33 let. Od samého začátku, když jsem tam přišel, jsem se vždy zásadně choval tak, jak jsem já chtěl, a kritizoval veřejně, otevřeně a důrazně všechno, co se mi nelíbilo. Představa, že by si mi někdo jen dovolil naznačit, "ať táhnu", je neuvěřitelná. S velmi zlou by se potázali. Neodcházel jsem z komunismu proto, abych musel nějakému prostředí musel lézt do zadku. Dal bych jim to velice rychle najevo a velmi rychle by se omluvili. Vždyť je takové očekávání nesmírně urážlivé pro to prostředí samo! )

Zaprvé považuju představu, že jsem v ČR "hostem", za velmi podivnou, protože tu žiju už třináct let.

Takže podle vás jsem tu v ČR hostem? Nejsem snad přistěhovalcem? Získat české občanství podle vás neznamená stát se oficiálně součástí této společnosti? Osoba, která v ČR platí daně, tam nemá plná práva?

Celá diskuse je značně absurdní a může k ní docházet jen v prostředí, kde většina diskutérů hovoří o nějakých "pravidlech", o nichž se oni sami jaksi rozhodli, že "existují" - která jim poskytla téměř legislativní moc na tím, co je v ČR údajně cizincům dovoleno a co ne...

No, faktem je, že pokud společnost pociťuje, že nějaká pravidla jsou pro ni "nutná", vytvoří v tom smyslu zákon. Pokud by to bylo považováno za potřebné a spravedlivé, existovaly by v ČR zákony, upravující speciálně chování cizinců. Například v Saúdské Arábii či v Dubaji cizinec nesmí na ulici políbit svou partnerku, jinak skončí ve vězení, jak to připomenul nedávný případ britských návštěvníků. V jiném případě v Dubaji byla zatčena homosexuální dvojice za své chování doma v soukromí, při němž je přistihla policie. Takže pokud má nějaká společnost silnou touhu regulovat chování cizinců, zákon zajistí, aby ta touha byla splněna. Některé společnosti - jako je většina evropských zemí - rozumějí, že jediné věci, které se požadují od cizince - ať je to dočasný návštěvník, nebo přistěhovalec - je, aby měl určitou konkrétní dokumentaci. A co se týče dodržování zákona, ten přece platí pro všechny, není to nějaký zvláštní požadavek pro cizince!

A právě tak, jak zákony nemohou diskriminovat proti rase, pohlaví či náboženství, nemohou diskriminovat mě za to, jak ty zákony budu plnit či jak se budu chovat odlišně než místní lidi. Od žádného českého občana se dnes nepožaduje, aby věřil, že Rusové byli spasitelé jeho národa, anebo tvrdit, že místní hygienické zvyklosti jsou dokonalé. Takže to nemusejí dělat ani cizinci!

To, co píše Kotrba a někteří čtenáři, je založeno čistě na jejich osobních preferencích. Pletou si zákon s etiketou.

Nedovedu si představit, že by vzdělaný Skot někdy řekl Janu Čulíkovi, že by neměl říkat, že Alžběta I. udělala správně, když uvěznila Mary. Možná by je to urazilo, ale Čulíkovi nebudou říkat, ať táhne. Takže on se může chovat v Glasgow nediplomaticky. Možná budou někteří lidé očekávat, že se bude chovat diplomaticky, ale pokud se rozhodne chovat vulgárně, má stejné právo se tak chovat jako každý Skot.

Neexistují jiná pravidla pro mě jako cizince a pro Čecha, pokud jde o vyjadřování názorů.

Rodina z Indie, která žije v Británie, nemá povinnost nevěřit v Krišnu či nepoužívat kadidla. Není na ně činěn nátlak, aby změnili svou kulturu, ani se to od nich neočekává, pokud tím neporušují zákon. Takže někteří cizinci musejí přizpůsobit svou kulturu tomu, že nesmějí v Británii praktikovat mnohoženství, anebo fyzicky trestat své děti. To jsou činy, jichž se týká zákon.

Mimochodem, právo cizinců vyjadřovat své názory na historii či na místní lidi a jejich zvyklosti je zákonem omezeno jen v zemích, jako je Barma, Čína, Severní Korea, súdán, Jemen, Kuba a zimbabwe.

Mnoho Čechů stále ještě žije s myšlenkovými zvyklostmi, které jim vnutila sovětská kulturní kolonizace, která tu trvala dlouhá desetiletí. Skutečností ale je, že ČR je součástí Evropy, takže se od cizinců nepožaduje nic jiného než dokumenty a určité procedury. Všechno ostatní je pozůstatkem fašistických impulsů z minulosti. Provinčnost a xenofobie.

Tak mi přestaňte říkat host. Česká republika je mým domovem - a podobně jako jsem odmítal modlit se u babičky před jídlem, protože to nevyžaduje zákon, odmítám omezovat svou svobodu jménem etikety.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 28.5. 2010