Obamovy cíle a Obamovy prostředky

20. 9. 2009 / Oskar Krejčí

reakce na poznámku Jana Čulíka "Proboha, kde nechal Oskar Krejčí soudnost?" jako reakci na analýzu Oskara Krejčího "Obamo, děkujeme"

Na rozdíl od Jana Čulíka si myslím, že komentátor může cokoliv, když se to pokusí dokázat a je to v mezích slušnosti. Může i poděkovat politikům, když se domnívá, že si to zaslouží -- nebo, když si myslí, že potřebují podporu. Politik není a priori zlá entita s neomezenou mocí, není a neměl by být apriorní terč nevybíravých žurnalistických útoků jen proto, že je politik. Moc má státník, a to i on zpravidla omezenou. I když většina státníků s mocí nezachází moudře a ve prospěch těch, kdo jim moc zapůjčili nebo potřebují péči, jsou i příklady hodné následování. A ty je třeba vyzvednout. Obama začal pohřbívat nemoudrou konfrontační politiku svého předchůdce. To není důvod k bujaré oslavě, k souhlasu ano. Titulek v každém článku má dvě funkce: naznačit obsah a přitáhnout pozornost. Což titulek "Obamo děkujeme!" činí. Zdá se, že úspěšně. Skončila jedna "radarová" etepa a je vhodné bilancovat.

Snad se dá jen dodat, že ve dnech, kdy se na Washington vrhají ze střední Evropy žebraví mniši s prosbami, „Tak nám sem dejte alespoň něco“ a spekulují nadále o vojenských základnách, stovkách anti-raket omezeného doletu, vhodných pouze proti pomalejším raketám krátkého a středního doletu (čili proti neexistujícímu nepříteli v okruhu doletu těchto raket), je třeba říci, že si rozhodnutí o stacionárním mikrovlnném zařízení neuvěřitelného výkonu a děsivých možností alespoň někdo váží. Za nic jiného článek neděkuje. Že budou další problémy, nová kola sporů o rakety SM-3 a rakety Patriot, jejich doletu a ne-schopnosti zajistit Evropě bezpečnost či pocit bezpečnosti; že půjde o americkou vojenskou přítomnost ve střední a východní Evropě; že půjde i o rozbití jednotné zahraniční a obranné politiky EU ale i o americkou schopnost ufinancovat globální síť vojenských základen a mohutný arzenál v globální ekonomické krizi, kterou si americká ekonomika sama způsobila; že půjde i o ropnou bezpečnost a geopolitický vliv Ruska v Evropě a hlavně o zbrojení v kosmu,... - o tom nikdo nepochybuje.

Nadchází podzimní etapa rusko-amerického dohadování o strategickém balíku jaderných i konvenčních odzbrojovacích smluv, jehož jednou z dominant bude i Evropa. K dohodě by teoreticky mělo dojít do prosince 2009. Obama přitom není ani Clintonová, ani Gates. Jeho úvahy s CFR I zájmy amerického zbrojního průmyslu počítají, nejsou ale pro něj dogmatem. Jako první prezident po mnoha desítkách let s těmito lobbistickými strukturami není svázán - narozdíl od Clintonové a Gatese. Nutností je změna, pro USA zlepšení vztahů a odchod od politiky nevyhnutelnosti konfliktů. Pokud bude chtít jako státník, odlišující se od svého předchůdce, uspět, musí jednat otevřeně, vstřícně, empaticky, rychle, racionálně a efektivně. Yes, we can.

Určitě bude o čem i nadále diskutovat, ale i s čím nesouhlasit. A bez vzájemného osočování a urážení.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.9. 2009