KLÍČOVÝ KONCEPČNÍ DOKUMENT:

Protiraketová obrana Evropy: Čtyřfázová postupná adaptace

18. 9. 2009

S budováním této architektury protiraketové obrany se započne zhruba v roce 2011 a zahrne rozmístění účinnějších námořních a pozemních antiraket, primárně pokročilých verzí střely Standard Missile-3 (SM-3), a řady senzorů, za účelem obrany proti rostoucí hrozbě balistických raket z Íránu. Přístup postupné fázované adaptace rozvíjí kapacity vylepšující současnou obranu kontinentálních USA proti hrozbě balistických raket dlouhého doletu a nabízí účinnější obranu proti raketové hrozbě, která je v blízké budoucnosti reálná. Zmíněný plán poskytuje obranu rozmístěným americkým jednotkám, jejich rodinám a našim spojencům v Evropě dříve a komplexněji než předchozí program, a zahrnuje také flexibilnější a odolnější systémy.

Ministr obrany a Sbor náčelníků štábů doporučili prezidentovi revizi plánu protiraketové obrany Evropy předloženého předchozí administrativou v roce 2007, a to jako součást probíhající důkladné revize protiraketové obrany schválené Kongresem. K této jednomyslně doporučené změně vedly dvě hlavní okolnosti:

• 1. Nové vyhodnocení hrozeb: Zpravodajská komunita nyní odhaduje, že hrozba balistických raket středního a kratšího doletu z Íránu se rozvíjí rychleji, než se dříve předpokládalo, zatímco hrozba potenciální íranských mezikontinentálních balistických raket se oproti původním předpokladům rozvíjí pomaleji. V krátkodobé perspektivě budou íránskou raketovou hrozbou nejvíce ohroženi naši spojenci a partneři, stejně jako americký vojenský a civilní personál a jeho rodiny nacházející se na Středním Východě a v Evropě.
• 2. Pokrok v rozvoji obranných kapacit a technologií: V několika posledních letech se kapacity a technologie americké protiraketové obrany významně rozvinuly. Očekáváme, že tento trend bude pokračovat. Zlepšené antirakety, jako pokročilé verze SM-3, nabízejí flexibilnější, účinnou a cenově výhodnou architekturu. Zlepšené technologie senzorů nabízejí řadu možností, jak detekovat a sledovat nepřátelské rakety.

Tyto změny hrozeb, ale i kapacit a technologií, podtrhují potřebu adaptabilní architektury. Taková architektura odpovídá nynější hrozbě, ale může též zahrnout relevantní technologie rychle a cenově výhodně odpovídající na rozvíjející se hrozby. Ministerstvo obrany vypracovalo čtyřfázový adaptivní přístup k protiraketové obraně Evropy. I když budoucí technologický pokrok nebo budoucí změny v oblasti hrozeb mohou modifikovat detaily nebo načasování pozdějších fází, nynější plán vypadá následovně:

• První fáze (do roku 2011) - Rozmístit stávající a vyzkoušené protiraketové systémy dostupné během následujících dvou let, včetně námořního zbraňového systému Aegis, antiraket SM-3 verze Block IA a senzorů jako předsunutý radar Army Navy/Transportable Radar Surveillance system (AN/TPY-2), abychom čelili regionálním hrozbám balistických raket ohrožujících Evropu, náš rozmístěný personál a jeho rodiny;
• Druhá fáze (do roku 2015) - Po náležitém testování rozmístit účinnější verzi antirakety SM-3 Block IB v námořní i pozemní konfiguraci a pokročilejší senzory, aby bylo rozšířeno území bráněné před hrozbou raket krátkého a středního doletu;
• Třetí fáze (do roku 2018) - Po dokončení vývoje a testování rozmístit pokročilejší variantu SM-3 Block IIA, která je nyní ve vývoji, a čelit tak hrozbám raket krátkého, středního, ale i delšího (intermediate) doletu;
• Čtvrtá fáze (do roku 2020) - Po dokončení vývoje a testování rozmístit variantu SM-3 Block IIB, která pomůže lépe zvládat hrozby raket středního a delšího (intermediate) doletu, jakož i potenciální budoucí hrozbu raket mezikontinentálních směrovanou na Spojené státy.

Během všech čtyř fází budou Spojené státy rovněž testovat a vylepšovat řadu přístupů k vylepšování našich protiraketových senzorů. Nová architektura antiraket a senzorů také nevyžaduje jediný, velký, statický evropský radar, který měl být umístěn v České republice; a tento přístup také používá jinou technologii antiraket než předchozí program, což odstraňuje potřebu jediné základny pro deset pozemních antiraket v Polsku. Proto ministr obrany doporučil, aby Spojené státy už původně plánovanou architekturu dále nerozvíjely.

Česká republika a Polsko jakožto blízcí, strategičtí a stabilní spojenci Spojených států budou mít centrální místo v našich pokračujících konzultacích se spojenci v NATO věnovaných rostoucí hrozbě balistických raket.

Čtyřfázový adaptivní přístup k protiraketové obraně Evropy:

• Uchovává obranu kontinentálních USA proti hrozbě raket dlouhého doletu. Rozmístění pokročilé verze antirakety SM-3 ve čtvrté fázi nového přístupu doplní kapacitu existujících pozemních antiraket umístěných na Aljašce a v Kalifornii, která poskytuje obranu Spojených států proti potenciální hrozbě mezikontinentálních balistických raket.
• Uspíší poskytnutí ochrany rozmístěných amerických jednotek, civilního personálu a jejich rodin proti raketové hrozbě z Íránu, která je v krátkodobé perspektivě reálná. Rozmístíme soudobou a vyzkoušenou technologii zhruba v roce 2011 - přibližně o šest či sedm let dříve než podle předchozího plánu - abychom pomohli bránit ty části Evropy, které jsou hrozbou íránských raket krátkého a středního doletu nejvíce zranitelné.
• Zajištuje a zlepšuje obranu území a obyvatelstva všech spojenců v NATO proti současné a rostoucí hrozbě balistických raket, a to ve spolupráci s vlastními obrannými kapacitami spojeneckých zemí. Od roku 2011 bude čtyřfázový adaptivní přístup systematicky zvětšovat bráněné území, neboť se očekává, že hrozba poroste. Do roku 2018 by měla být celá Evropa chráněna kolektivní protiraketovou architekturou.
• Rozmisťuje vyzkoušené kapacity a technologie, aby čelil stávajícím hrozbám. Antirakety SM-3 (Block IA) jsou dnes rozmístěny na bojových lodích systému Aegis a pokročilejší verze se nacházejí v různých stádiích vývoje. Během posledních čtyř let jsme provedli řadu testů systému SM-3 IA a právě touto antiraketou jsme v únoru 2008 zničili zanikající satelit. Testování v roce 2008 ukázalo, že senzory, které plánujeme rozmístit, přinášejí podstatné zvýšení kapacity této architektury, a dodatečný, plánovaný výzkum a vývoj během příštích let nabízí potenciál pro diverzifikovanější a účinnější senzory.
• Poskytuje flexibilitu pro modernizaci a přizpůsobování této architektury rozvíjejícím se hrozbám, a činí tak za cenově výhodných podmínek. Díky menším jednotkovým nákladům antirakety a díky mobilitě klíčových součástí architektury budeme lépe připraveni adaptovat tuto obranu na jakékoliv změny hrozeb.

Budeme spolupracovat s našimi spojenci na integraci této architektury s protiraketovou obranou členských zemí NATO, stejně jako se sítí řízení a velení NATO, která je nyní vyvíjena. Jednou z výhod čtyřfázového adaptivního přístupu je velký stupeň flexibility - kromě námořních platforem existuje mnoho potenciálních lokací pro pozemní prvky této architektury, z nichž některé mohou být opětovně přemisťovány. Plánujeme rozmístit prvky v severní a jižní Evropě a konkrétní možnosti rozmístění budeme úzce konzultovat se spojenci v NATO.

Vítáme také ruskou spolupráci spočívající v připojení jejich protiraketových kapacit k širší obraně našich společných strategických zájmů. Opakovaně jsme objasňovali, že protiraketová obrana Evropy neznamená žádnou hrozbu pro ruské kapacity strategického odstrašení. Spíše je účelem posílit obranu proti rostoucí hrozbě íránských raket. Neexistuje náhrada za Írán dodržující mezinárodní závazky v oblasti jaderného programu. Ale protiraketová obrana čelí hrozbě íránského programu vývoje a stavby balistických raket, a snižuje donucující vliv, který Írán doufá získat pokračujícím vývojem těchto destabilizujících kapacit.

Během probíhající revize protiraketové obrany na ministerstvu obrany budou ministr a velitel Sboru náčelníků štábů pokračovat v poskytování dalších doporučení prezidentovi, tak aby postihli další aspekty našich protiraketových kapacit.

Celý článek v angličtině:ZDE

Vytisknout