Studená válka: Plány Washingtonu na střet s Moskvou a Pekingem počítaly se 600 miliony obětí

18. 9. 2009 / Daniel Veselý

Ačkoliv k nim přišel již v roce 1969, širší veřejnost se o jejich existenci dozvěděla až o dva roky později. Sám Ellsberg projevil lítost, že je nepublikoval dříve, protože tak mohl zachránit statisíce nevinných životů. Ve stínu dokumentárního pořadu však zůstává Ellsbergem detailně vypracovaná analýza, jež hovoří o plánech Spojených států na dosažení signifikantní hrozby pro Sovětský svaz a Čínu v době studené války. A to navzdory faktu, že již tehdy byly obě "komunistické" mocnosti mezi sebou na kordy. Podle Ellsberga byl Washington kvůli tvorbě výrazné převahy nad svými ideologickými rivaly ochoten obětovat stamiliony lidských životů za použití sofistikovaného jaderného potenciálu.

Tato stať zatím představuje pouze část připravované on-line publikace The American Doomsday Machine, jež vychází z autorových memoárů o jeho šestiletém výzkumu a konzultacích pro americké ministerstvo obrany, ministerstvo zahraničí a Bílý dům, a jež se týká témat nukleární proliferace, jaderného plánování a jaderných krizí. Jde tudíž o unikátně zpracovaný pohled do polní kuchyně Pentagonu, jemuž se lesk vavřínů a pochlebování dozajista vyhnou.

Danielu Ellsbergovi se v jedné z kanceláří Bílého domu počátkem 60.let dostal do rukou dokument, jenž měl být určen výhradně tehdejšímu prezidentovi Johnu F. Kennedymu. Šlo o pouhý list papíru, na němž byla odpověď Sboru náčelníků štábů na prezidentovu otázku: "Pokud by plány na hlavní (jadernou) válku měly být realizovány, kolik lidí by bylo zabito v Sovětském svazu a v Číně?". Odpověď byla vyjádřena formou jednoduchého grafu. Na vertikální ose byly znázorněny počty mrtvých v milionech. Horizontální osa zobrazovala čas v měsících. Graf ve společném bodě obou os udával čas nula. Délka časové osy byla rozdělena na jednotlivé měsíce s celkovou dobou trvání šesti měsíců. Vertikální osa pak udávala počet obětí v čase nula, tedy dopadu jaderných hlavic na cíl, s minimálním počtem obětí činícím 275 milionů a maximálním počtem dosahujícím 375 milionů mrtvých po uplynutí půlroční lhůty od atomového úderu. "Týž den jsem zaslal sboru náčelníků podrobnější prezidentův dotaz, v němž se ptal na celkový dopad globálních jaderných útoků; tedy nikoliv jen v čínsko-sovětském bloku, ale i v přilehlých oblastech kvůli radioaktivnímu zamoření a spadu. Odpověď byla promptní. Na východní Evropu by připadlo zhruba 100 milionů obětí, pak bylo možné zahrnout dalších 100 milionů úmrtí v západní Evropě podle toho, kam by vál vítr. Nehledě na počasí se v přilehlých a neutrálních zemích jako je Finsko, Rakousko, Afghánistán, Indie, Japonsko atd. počítalo s nejméně 100 miliony lidských životů. Po prvním atomovém úderu Spojených států primárně namířenému proti SSSR a Číně docházíme k úplné sumě, k níž dospěl Sbor náčelníků štábů -- k 600 milionů obětí nukleárního holocaustu, ovšem vyjma zaručeného jaderného protiúderu," uvádí Ellsberg.

Pokud liberální ikona John F. Kennedy pokládal svým podřízeným takové otázky, pokud korigoval svůj naprosto cynický dotaz aniž by hnul brvou, může to mnohým vyrazit dech. V našich myslích zapustila hluboké kořeny obsesivní představa mírumilovného JFK umocněná nadto jeho osudem mučedníka s gloriolou. Avšak nejen Kennedyho administrativa, ale i následující vlády si tyto plány na vyrábění hrozeb pro ideologické soky předávaly jako horký nukleární brambor.

Atomové běsnění namířené proti sovětskému strašidlu v Evropě se muselo stravitelnou formou podat americkému daňovému poplatníku a voliči. Damoklův meč v podobě agresivního a po krvi lačnícího jaderného Sovětského svazu představoval v očích obyčejného Američana opravdovou existenční hrozbu, přestože realita na zemi byla poněkud odlišná. Jistěže Sovětský svaz platil za zdroj lability, nebezpečí a rizika pro řadu zemí; jeho účelová démonizace ale překročila reálné mantinely. Vojensko-průmyslový komplex, před nímž varoval a jedním dechem ho pomáhal realizovat Kennedyho prezidentský předchůdce Dwight Eisenhower, musel mít raison d'etre. Prezident Eisenhower dal podle Ellsberga záměrům k demolici čínsko-sovětského bloku zelenou. "První nukleární atak Spojených států by sloužil k vyhrocení konfliktu mezi americkými a sovětskými konvečními silami v Evropě. Konflikt by se mohl týkat rozděleného Berlína nebo povstání ve východní Evropě. Poté by Washington předešel náhlému sovětskému protiúderu. Kdyby se mu to nepodařilo, došlo by přirozeně k okamžité odvetě Moskvy. Eisenhowerovy plány zahrnovaly 151 městských a průmyslových cílů. Všechna velká sovětská a čínská města, vedle sovětských raketových a leteckých základen, obranných či velitelských stanovišť, představovala iniciální a simultánní cíl pro masivní raketové útoky," píše Ellsberg.

Ačkoliv je po studené válce a ke katastrofickému scénáři nedošlo, sdostatek prostředků ke zničení lidstva coby biologického druhu stále existuje. Jestliže dojde k radikálnímu snížení počtu operačních jaderných hlavic Spojených států a Ruska na 1 500 až 1 675 kusů do roku 2012, jak bylo oběma zeměmi nedávno avizováno a jak v Respektu potvrdil publicista Ivan Větvička, stále běží o sílu mající schopnost zničit celou planetu.

ZDE

Vytisknout