Řešení krize krizí

17. 9. 2009 / Sandra Wain

Mimoto ovšem musíme snížit nepříjmové položky státního rozpočtu, týkající se důchodců, zdravotnictví, školství, veřejných služeb a projektů, atd. Poctivě pracující budou ovšem muset ještě více poctivěji pracovat, za ještě méně peněz. Slušní občané budou muset být ještě slušnější a jejich životní náklady budou samozřejmě ještě dražší.

Konečně se "naši" politici odvážili naznačit v čem spočívá "naše" ekonomika -- totiž v exploataci a devastaci lidského a přírodního materiálu.

Potřebujeme se "všichni" zajistit před tím hrozným světem, který vytváříme. Potřebujeme ohromná drahá auta, luxusní vily s vysokými zdmi a bezpečnostním zařízením. Abychom tomu peklu unikli, musíme mít chalupu na Šumavě, v Portugalsku nebo na Floridě. Abychom si odpočinuli, musíme jezdit na exotické dovolené. Také se musíme občas ukázat na banketech v lepší společnosti, abychom netrpěli samotou a méněcenností. Potřebujeme ovšem také lukrativní zaměstnání, peníze, a zase jenom peníze a peníze.

Nejen to, potřebujeme také adrenalin, zbraně, drahé motorky, maskáče, tlusté svaly, zadky a mozky. To vše musíme mít, abychom se uchránili pekla moderní industriální společnosti, kterou nazýváme demokracií. Musíme totiž před ní především uchránit svoji osobnost, egoizmus, omezenost a nevědomost. Samec (pud) v nás se z tolik vychvalovaného cukru a biče úplně zbláznil. Již ani netouží po samici, která jej hloupě následuje.

Chudý vždy platí bohatému, malý egoista velkému. Oba si chtějí uchovat svůj soukromý či rodinný pidiživůtek, to mizerné živoření a louskání skutečných nebo zlatých švábů. Ony okázalé atrapy zámků ani pozlátková konzumní dekorace našich sídlištních domovů však nezakryjí hnilobný rozklad v hrobce, do které navíc proniká hřbitovní smog zvenčí. Ještě, že se můžeme alespoň dívat na lepší život v televizi -- na zářivé barvy reklam, na spotřební zboží, sex, násilí, sobectví a hloupost.

Většina občanů trpí přemírou náhražkovitého, nekvalitního a laciného materiálního blahobytu. To proto, aby malá menšina si mohla užívat blahobytu kvalitního, drahého a nevkusného. Pán horší podruha.

Jediným řešením, které jsme schopni akceptovat, je pouze další vytváření a rozšiřování těchto rozporů. Situace se nám již dávno zcela vymkla z kontroly. Hledáme pouze ještě lstivější řešení, jak obelstít nepříjemně dotírající následky, které jsme sami lstivě vytvořili.

Společnost založená na hazardu (vědecké tržní ekonomice), nenávisti (konkurenci) a sebebestrukci může jenom vytloukat klín klínem, dokud se klenba kolosu na hliněných nohách nezhroutí. Nějak jsme zapomněli na pohádky O rybářce v octové láhvi, O žábě, která se nafukovala, až praskla, O čertově mlýnu a mnohé jiné.

Nejsme schopni čelit době. Naším otcem, matkou, bratrem, sestrou, manželem, manželkou, milencem, milenkou, přítelem a vůbec bližním se stal jenom nepřítel stát, ovládaný bůh dobře ví kým. To on rozhoduje, jak budeme žít, jestli dva-tři-čtyři či více pospolu, nebo zda budeme opuštěni čekat ve své hrobce na vraha převlečeného za výběrčího poplatků za elektřinu.

Krize vytváří tlak na naši morální a intelektuální kondici. Pokud nedochází k jejímu zlepšení, tlak bude muset být přirozeně větší a mnohem a mnohem větší.

Vytisknout