Nářek nad politikou

18. 9. 2009 / Michal Kuklík

Prezident Obama se rozhodl ze sobeckých a čistě amerických zájmů nechtít už stavět radar v Česku. Íránská hrozba, před kterou měl radar varovat, není skutečná. Technologie není dobrá. Radar by byl moc drahý. Místo něho plánuje Obama jinou obranu -- proti skutečné hrozbě, s dobrou technologií, levnější a dřívější.

Zaráží mě, jak si všichni hned jeho rozhodnutí přisvojují a cupují ho na cucky.

Filosof Ladislav Klíma psával "Byl to vůl a dobrý sociální demokrat." Strýc Paroubek hned vyhlásil, že "Obamovo rozhodnutí je velkým vítězstvím českého lidu." Tuším, že vůle českého lidu nehrála v Obamově rozhodnutí ani tu nejmenší roli. Analogicky podle jiných rozhodnutí US prezidentů. Proč to Paroubek říká? Doufá, že všichni jeho příznivci jsou pitomci?

Iniciativa "Ne základnám" se bije v prsa, že tento všelidový odpor iniciovala. Nemýlí se? Do jaké míry byl ten odpor pozdní nemístnou pomstou Rusům za jejich okupaci?

Nicotný český poslanec Jan Slyším je "znechucen zbabělostí pana Obamy." Obama prý "zrazuje spojence." Slyším si jeho rozhodnutí přisvojuje tím, že ho tak suverénně hodnotí.

Kníže Schwarzenberg div o radar nežebral a teď patlá "Já šem ši tu kouli v Brdech nevymyšlel." Kam vítr, tam Schwarzenberg.

Karel Dolejší vyčítá Obamovi, že zklamal Poláky, když jim necitlivě upřel dříve slíbenou raketovou základnu USA v den sedmdesátého výročí napadení Polska Sovětským Ruskem. Implicitně tím říká, že Poláci si rakety přáli, a že je vlastně nějak měly chránit i před Rusy.

Polsko je divná země. Skáče po mapě vpravo vlevo, a nejméně čtyřikrát byla rozdělena svými sousedy tak, že nezbylo nic.

Rusové si Obamovo rozhodnutí přisvojují tím, že v něm vidí plod svých velmocenských snah.

Nevím, co říkají Íránci, ale jako bych je slyšel: "Velký Satan slábne, hurá!"

Teď zbývá, aby se nějaký český pravicový hejhola proslovil "Rozhodnutí prezidenta Obamy je zradou českých národních zájmů."

Jak by mohl být na světě klid, když se všichni chovají takhle? Všichni upírají Obamovi právo rozhodnout se za sebe.

Může Česko žít v nepřátelství s Ruskem? Neuvalili tu duchovní bídu za ruské okupace na sebe Češi sami?

Stačilo, aby všichni prostí lidé vystoupili z KSČ. Aby všichni lidé vyhodili rozhlasy a televize a nekupovali noviny. Aby nikdo nekoupil ani jednu knihu. Aby se nikdo nehlásil k policii a k vojsku za "furťáka". Jenže to nebylo možné, v zemi bylo příliš mnoho přátel Sovětského Ruska.

Teď jsou rozlezlí všude v politice jako švábi ve špajzu. Ti chytřejší z nich jsou boháči.

Nevím, kolik Iráčanů a Afghánců miluje USA. Kolik jich cítí, že s podporou Američanů se vydrápou na hrb ostatním a ovládnou je.

Komunisty od moci zahnali Češi se státnickou rozvahou sobě vlastní teprve tehdy, když Berlínská zeď byla rozvalená -- i hlupákovi muselo být jasné, že vláda Ruska ve východní Evropě skončila.

Když se dívám na politickou mapu Evropy, nepřestává mě udivovat, že Češi se drží při životě v srdci od věků germánského území.

Jak píše Egon Bondy, "Bez paměti žilo by se lépe." Evropa je tak nasycená a prosáklá dějinami, že se jí nikdy nepovede spojit se tak, jak se to povedlo USA na panenském území. Pět a půl indiána nepočítaje.

Já bych neměl nic proti pravé Evropské federaci. Aspoň by mohla zahovořit k Rusku vyžranému boháči, ožralému a vymírajícímu, jinak než kapesní zemičky na východě.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.9. 2009