Elizabeth Rickeyová: Ta, co zastavila Davida Dukea

18. 9. 2009

KD│ 12. září ve věku 53 let, sama v motelovém pokoji v nevomexickém Santa Fé, po dlouhém boji s Crohnovou chorobou zemřela Elisabeth Rickeyová - víceméně neznámá žena, která ukončila politickou kariéru bývalého vůdce Ku Klux Klanu Davida Dukea. Nikdo jiný, koho jsem potkal, nebyl tak oddán boji proti nenávisti jako "Beth" Rickeyová, která počátkem 90. let zabránila tomu, aby byl Duke zvolen do federálního Senátu, napsal Kenneth Stern, ředitel American Jewish Committee pro antisemitismus a extrémismus, na serveru Forward.com.

Rickeyová byla konzervativní političkou pocházející z rodiny bílých Republikánských jižanských patricijů, takže se nezdálo moc pravděpodobné, že se postaví do čela boje proti Dukeovi. Přesto k tomu došlo a padl na to její majetek. Rickeyová byla pyšná na otce, který bojoval v 2. světové válce. Pracovala v Reaganově volební kampani a stala se vycházející hvězdou louisianské politiky, když uspěla ve volbách do Republikánského státního ústředního výboru.

V roce 1989, když došlo ke zvolení Dukea do louisianské Sněmovny reprezentantů, se Rickeyová instinktivně obracela na kolegy ve výboru s požadavkem, aby se od Dukea distancovali. To se jí ovšem nezdařilo --- někteří se k Dukeovi přidali --- a Rickeyové tato zkušenost změnila celý život.

Duke říkal, že jeho minulost v bílé kápi je už pryč, a shromažďoval lidi zřejmě ochotné věřit mu, když šikovně zaobalil své rasistické myšlenky do řeči reaganovského konzervativismu. Ale Rickeyovou tím nezmátl.

Jela za Dukem na mítink Populistické strany v Chicagu, kde si potřásal rukou s Artem Jonesem, předním americkým nacistou, a řekl tlupě skinheadů, neonacistů a členů Klanu, že křeslo ve státní Sněmovně získal "pro ně". Rickeyová informovala tisk, a když Duke popřel, že Jonese zn8, měla důkazy o opaku.

Vyslala svou přítelkyni do Dukovy kanceláře, kde objevila knihy popírající holocaust, vydání Hitlerovy knihy "Mein Kampf" z dílny nadšených příznivců diktátora a další rasisitický materiál.

Rickeyová s rostoucí vehemencí vyzývala své Republikánské kolegy, aby se od Dukea distancovali. Ti se však báli a potřebovali Dukeovy populistické voliče, takže výbor požadavek odmítl. Když Rickeyová stále trvala na svém, mnoho dobrých přátel se od ní odvrátilo.

Je zvláštní, že se Duke pokoušel Rickeyovou obměkčit. Zval ji na obědy, pravidelně jí volal a snažil se ji přesvědčit o "pravdě" ohledně černochů a zejména Židů. Během jednoho oběda jí řekl, že holocaust je mýtus, Osvětim byla továrnou na syntetickou gumu, nacista Rudolf Hess zaslouží Nobelovu cenu míru a doktor Josef Mengele byl vědecký génius. Při vypom9nce na otcovu válečnou službu se jí z těch řečí udělalo špatně a odešla.

Rickeyová si vedla pečlivé záznamy rozhovorů, nahrávala telefonáty a nakonec vše poskytla médiím. Následovalo vyhrožování zabitím, ale to ji neodstrašilo.

Když Duke oznámil kandidaturu do federálního Senátu, Rickeyová se podílela na vzniku Louisianské koalice proti rasismu a nacismu. Protože byla nespokojená s neschopností médií Dukea konfrontovat, připravila pro ně informační balíček. Takže když Duke předložil prefabrikované historky o tom, že nacismus je jen vzdálenou minulostí, média byla připravena dokumentovat jeho vlastní rasistické, eugenické a neonacistické výroky.

Duke volby prohrál a díky pokračující tvrdé práci skupiny kolem Rickeyové neuspěl ani v guvernérských volbách o rok později. V roce 2002 byl usvědčen z daňových podvodů a z toho, že podpůrný fond utratil v kasínech. Avšak na počátku 90. let existoval vážný důvod k obavám, že tento mediálně přitažlivý neonacista stane v čele státní exekutivy nebo získá křeslo jednoho ze stovky amerických federálních senátorů, a že využije některé z těchto platforem k propagaci nenávisti a bigotnosti.

Na mém stole dnes leží "Mein Kampf" získaný z Dukeovy kanceláře, a připomíná globální nebezpečí plynoucí z nenávistných myšlenek - i to, jak velký vliv může mít boj jednotlivce proti nim a proti jejich šiřitelům.

Celý článek v angličtině:ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.9. 2009