Iniciativa Ne základnám byla malá a dokázala mnoho

18. 9. 2009

Musím se trochu ohradit proti zbytečně ostré kritice Jana Čulíka (s jehož názory většinou souhlasím) na protiradarové hnutí. Samozřejmě má pravdu v tom, že iniciativa Ne základnám nebyla schopna náležitě upozornit zahraniční média o odporu české veřejnosti vůči radaru. Otázka ovšem je, kolik kapacity, práce a význačných osobností by bylo třeba, aby iniciativu v zahraničí někdo slyšel. Iniciativa měla od počátku mnohem skromnější ambice, orientované ryze na domácí politiku a to: tlak na politiky, aby bylo o věci vypsáno referendum, případně aby v poslanecké sněmovně nebyly ratifikovány radarové smlouvy, píše Jakub Minařík.

Osobně si myslím, že oznámení o ukončení dosavadního plánu protiraketové obrany sami aktivisté neberou jako své vítězství a spíše než pokřik "Hurá" zní teď v jejich řadách otázka "Co budeme dál dělat?". Hnutí Ne základnám se nechci nějak přehnaně zastávat, sám jsem se určitou chvíli podílel na jeho práci a vím, že zde existovala spousta problémů. Jedním z těchto problémů byla zjevná snaha jádra iniciativy pořádat hlavně akce typu demonstrace a petiční stolky a na tyto aktivity bylo vynakládáno neuvěřitelné množství energie. Ovšem jiné snahy jako vydávání odborného časopisu nebo častější veřejné besedy nebyly příliš podporovány, tudíž končily velmi brzy. Dalším nesporným problémem, díky kterému iniciativa nemohla oslovit více lidí, byla tvrdá levicová orientace většiny vedoucích osob. Navíc samo protiradarové hnutí bylo rozštěpené na mnoho organizací (Ne základnám je jen jedna z nich), mezi kterými často vládla nevraživost. Toto může být si symbolizováno například rozchodem iniciativy Ne základnám s Janem Tamášem.

Je třeba říci, že celá iniciativa trpěla velmi malým počtem aktivních členů - amatérů, odborníků a významnějších lidí zde bylo opravdu málo (asi by se dali spočítat na prstech jedné ruky). Někdo může jistě namítnout, že si za to iniciativa mohla sama a bude mít zčásti pravdu, ale jen zčásti. Ono to tak jednoduché taky není.

Je ale obdivuhodné, co taková malá iniciativa vlastně dokázala. Jen těch podpisů za referendum je hodně přes 100 000. Dále spousta článků, projevů, tiskových zpráv, konferencí, demonstrací, setkání s vrcholnými politiky, nátlak na poslaneckou sněmovnu a i nějaké ty zahraniční cesty proběhly. Přes všechny mediální útoky si iniciativa Ne základnám udržela pozici hlavního repezentanta názoru většiny populace. V našich poměrech je potřeba považovat za vítězství i fakt, že média věnovala iniciativě Ne základnám pravidelnou pozornost (byť negativní). Všechny opravdové problémy iniciativy zůstaly před novináři utajeny a tak si místo toho média vymýšlela pohádky o ruských agentech.

Takže, přes všechnu oprávněnou kritiku, lidé z Ne základen toho dokázali opravdu hodně a patří jim za to můj dík.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 18.9. 2009