Kritikům to pořád nedochází

18. 9. 2009 / Jan Čulík

Zhrzené maily od stoupenců protiradarových aktivistů jsou k ničemu. Je nesmyslné poukazovat na to, že "Angličané jsou stejně pitomci" a "hlupáci jsou i zahraniční novináři". Není tomu tak. Anglosaský mediální diskurs je mezinárodně určující a je určující i pro Českou republiku. Proradaroví aktivisté jako Saša Vondra to vědí dobře. Argumentace "na Západě nám nezáleží, jsou to stejně všichni divní blázni, a my jsme všichni tady jedničky" je absurdní.

Účelem mých článků v dnešních BL je upozornit, že by měla v alternativním hnutí v ČR (prosazujícím cokoliv mimo vládní struktury) vzniknout debata o tom, jak se efektivně prezentovat na mezinárodním fóru a že se to dá dělat jinak.

Mimo jiné, západní média reagují na zjevné známky demokratické aktivity. Kdyby se například v Praze konaly opakované protiradarové demonstrace ve velkém počtu, dostalo by se to do médií všude. Jak na to upozornil Karel Košťál, vycházejí-li Francouzi demonstrovat do ulic v desetitisících pro každou prkotinu, nedá-li hnutí Ne základnám dohromady na demonstraci ani tisíc lidí, novinář právem usoudí, že Čechům žádný radar nevadí.

Nebo kdyby aspoň bývali protiradaroví aktivisté trvale a ve velkém počtu bombardovali svými emaily zahraničněpolitické editory velkých západoevropských a amerických deníků, způsob, jak by média psala o této tematice, by byl úplně jiný. Na to se ovšem protiradaroví aktivisté nezmohli. Proč?

Vytisknout