Průmyslová výroba potravin ohrožuje podmínky přežití

17. 9. 2009

V červnu se objevila studie dokazující, že takzvaně inertní ingredience herbicidu Roundup firmy Monsanto mohou zabíjet lidské buňky dokonce i ve velmi malých koncentracích --- "zejména zárodečné, placentální a pupečníkové buňky," informoval časopis Scientific American. Jde přitom o herbicid aplikovaný prakticky na veškerou americkou produkci kukuřice a sóji pěstovanou na desítkách milionů akrů orné půdy. (Jde také o prostředek široce využívaný při péči o zeleň a v domácnostech.)

A pak tu byl nedávný spor o atrazin. Environmental Protection Agency (v zásadě americká obdoba našeho ministerstva životního prostředí - KD) po léta ujišťovala veřejnost, že vysoce toxický herbicid široce využívaný v "Kukuřičném pásu" se v pitné vodě vyskytuje pouze v nevýznamných koncentracích. Ukazuje se, že to byla lež, kterou odhalila reportáž financovaná nadací Huffington Post Investigative Fund. Exposice atrazinu byla silně asociována s reprodukčními chorobami, včetně nárůstu hermafroditismu žab. Pěstování kukuřice a sóji, tak jak je dnes praktikováno, přitom plně závisí na zmíněných dvou širokospektrálních herbicidech.

Nyní navíc přicházejí zprávy a rizicích spojených s jiným kriticky důležitým vstupem průmyslového zemědělství: Se syntetickým dusíkatým hnojivem. Když zemědělci hnojí pole těmito přípravky, určité množství se uvolňuje do atmosféry v podobě oxidu dusného (lidově "rajský plyn"). Podle studie provedené výzkumníky National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) a zveřejněné v časopise Science představují lidmi produkované emise dusíku v současnosti hlavní faktor přispívající k likvidaci ozónosféry.

Tato studie se vůbec poprvé blíže zabývá rolí oxidu dusného při ničení ozónové vrstvy. A výsledky jsou alarmující. Ve shrnutí na stránce NOAA se uvádí:

Zeslabování ozónové vrstvy, které bylo Montrealským protokolem z roku 1997 zpomaleno, ne však zastaveno, přitom není triviální záležitostí. Jak tvrdí shrnutí NOAA:

A co více, Montrealský protokol emise oxidu dusného nijak nereguluje.

Oxid dusný pocházející ze zemědělství samozřejmě neškodí pouze ozónosféře. Je také skleníkovým plynem třistakrát účinějším než oxid uhličitý.

Takže implikace závislosti zemědělství na syntetických dusíkatých hnojivech jsou doslova otřásající: Způsob, jakým si obstaráváme obživu, dramaticky přispívá hned ke dvěma destruktivním procesům --- ke změně klimatu a k ničení ozónosféry --- jež mohou planetu učinit pro lidi doslova neobyvatelnou.

A co je ještě horší, je možné, že emise oxidu dusného z průmyslového zemědělství jsme dosud hrubě podceňovali. Vědci si dosud mysleli, že do atmosféry v podobě oxidu dusného uniká jen asi 1% dusíkatých hnojiv aplikovaných zemědělci. EPA pracuje s tímto předpokladem, ale stejně tak z něj vychází i Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC). Skutečné údaje však mohou být podstatně vyšší. Studie nositele Nobelovy ceny a chemika atmosféry Paula Crutzena z roku 2008 [PDF] zjistila, v oxid dusný se ve skutečnosti mění až 5% aplikovaných dusíkatých hnojiv --- a to znamená, že zemědělství se podílí na změnách klimatu (a ničení ozónosféry) mnohem významněji, než se dosud myslelo.

Dusík unikající ze zemědělství má navíc silnou souvislost se vznikem pobřežních mrtvých zón --- tedy s ohromným rozvojem mořských řas, které spotřebovávají ve vodě obsažený kyslík a dusí tak mořský život.

To vše poukazuje na potřebu zapojit do zemědělství také ekologické zřetele. A ve skutečnosti také dochází k rozvoji agroekologie. Tato disciplína je však v akademickém prostředí dosud považována za okrajovou; a zatímco veřejné zdroje na univerzitní výzkum vysychají, velký agrobyznys jako firma Monsanto ve stále větší míře financují --- a také kontrolují --- výzkumnou agendu. O ekologii projevují jen malý zájem, ale za to mají ohromný zájem prosazovat své vlastní produkty.

Celý článek v angličtině ZDE