|
16. 3. 2009
Historický fatalismus, aneb Češi vám vždycky vysvětlí, že nic nejde a o nic nemá cenu se snažitDocela hodně mě zaujaly reakce na - možná poněkud idealistický (ačkoliv, uvidíme!) článek Andrease Whittama Smithe o tom, že by mělo být možné pokusit se zlikvidovat hegemonii zkostnatělých politických stran, ovládajících k jeho škodě dnešní demokratický proces, využitím přímé komunikace s voliči prostřednictvím digitálních technologií. Okamžitě reagovala řada komentátorů, kteří - jako často v českém prostředí - vysvětlili přesvědčivě, proč by to nešlo. Milan Daniel píše, že v českém parlamentu vůbec nezávislí kandidáti nemají právo se ucházet o zvolení do poslaneckých křesel, Václav Drbohlav, že i kdyby vznikla politická strana, jejímž programem by bylo dát prostor ke kandidatuře zcela nezávislých, inteligentních a schopných lidí, "určitě by se hned na ustavující schůzi objevili provokatéři, kteří by stranu unesli ve prospěch mafiánského zájmu", Karel Dolejší se obává voličů (lidé v ČR takto často odmítají demokracii, protože si myslí, že voliči jsou blbci, kterým se nemůže dát moc) a varuje, že by došlo k bulvarizaci a primitivizaci politiky, Štěpán Kotrba se svou znalostí současného českého parlamentu takovou iniciativu označuje za "naivní" a poukazuje na to, že se nic podobného v minulosti nemohlo povést, a tedy že se to nepovede ani v budoucnosti. Všichni tito komentátoři mají zřejmě pravdu. Je fakt, že česká společnost je atomizovaná, není schopná občanské aktivity v zájmu celku, je demoralizovaná a poraženecká a kromě toho - daleko více než jiné společnosti podléhá manipulaci establishmentových sdělovacích prostředků. Které jí v podstatě diktují co se má dělat - diktují ji její pasivitu, demoralizaci a nečinnost. Je pravda, že kdokoliv, kdo se v české společnosti pokusí o něco nového, stane se okamžitě terčem posměchu jako snílek, romantik a "blázen". Je otázkou, jestli si takovýmto postojem prostě nezavíráme dveře před možnými šancemi. |
|
Nikdo neříká, že tato "iniciativa nezávislých" neselže na celé čáře ani v Británii. Jenže tam se to aspoň lidé pokusí vyzkoušet. Navzdory všem předloženým argumentům i apatii českého občanstva nebylo dosud dokázáno v praxi, že by takovýto projekt byl nerealizovatelný. "Snílci" by ovšem museli založit politickou stranu, jejímž programem by byla - zcela provokativně - naprostá nezávislost jejích kandidátů na jakékoliv stranické disciplíně a na stranickém programu. Aby stranu neovládli hned na první ustavující schůzi mafiáni z "nějaké organizace", jak předpovídá Václav Drbohlav, muselo by veškeré jednání - prostě všechno - být transparentní a přístupné na internetu. Zakladatelé "strany nezávislých" by si myseli být vědomi, že jakmile vznikne jen náznak jakékoliv manipulace či přiklánění se k programu nějakého už existujícího politického uskupení, je to diskreditace a konec. Argumentace, že "nezávislí" senátoři jako Mejstřík a Štětina nejsou příliš úspěšní, není moc přesvědčivá - tito senátoři nejsou nezávislí a jsou jen karikaturou. Totéž samozřejmě platilo i o Václavu Fišerovi. Nové hnutí by muselo zajistit angažmá skutečně kvalitních lidí. Jejich kvality by se probíraly ve veřejné internetové diskusi před internetovými volbami, jimiž by se vybírali kandidáti pro všeobecné volby. Nepovažuji za přesvědčivý argument Karla Dolejšího, že internet je jen médiem primitivismu a debata o kandidátech a jejich volba na internetu by vedla k bulvarizaci české politiky. Na internetu je mnoho primitivních serverů, vycházejí tam ale i Britské listy. Navzdory jejich náročnosti mají 200 000 čtenářů měsíčně. Štěpán Kotrba argumentuje, že na takovýto projekt by bylo potřeba peněz, a ty nikdo nedá. Britské listy také vycházejí už 15 let v podstatě bez rozpočtu. Odmítám názor, že je česká společnost pitomá a že dát lidem do ruky demokracii by bylo nebezpečné. A že se Češi nezajímají o nic. Za posledních dvacet let, co studuju postkomunistickou Českou republiku, jsem se v českém prostředí setkal s velkým množstvím schopných, kvalitních a profesionálně efektivních lidí. Zajímavé ovšem je, že tito lidé nepracují v českých médiích a nejsou činní v politice. Česká společnost je ovšem ztraumatizovaná, zklamaná a otrávená a lehce jí média manipulují do pasivity. Už tradičně se daleko příjemněji nadává po hospodách než vymýšlí inteligentní struktura projektu, který by mohl vést ke skutečnému zdemokratičtění politiky i k tomu, že by ji převzali schopní lidé. Obávám se, že v důsledku atomizace společnosti projekt, jaký doporučuje Andreas Whittam Smith, v ČR asi průkopnicky nevznikne. Lidé to zkusí jinde, možná v Británii, možná v jiných zemích. Třeba se jim to nepovede. Ukáže se možná, že model byl chybný. Anebo se to neukáže. Ale ti lidi to aspoň zkusí. |
