Pro české občany v českých zemích do května 1945 nebyl problém zvládnout němčinu na solidní úrovni. Zprvu celých 25 % obyvatel ČSR bylo německé národnosti (1921). Po 2. světové válce nemusel být problém slušně se domluvit rusky vzhledem k spřízněnosti obou jazyků. Problém mohl být s politizací případné výuky a jen omezené možnosti uplatnění ruštiny jako "druhého jazyka"; i když nelze podcenit laciné překlady anglických odborných publikací v ruském znění, u nás svého času snadno dostupné.

Po roce 1989 bychom skutečně masovou znalost angličtiny prokazovat nejdříve nemohli. Také zprvu chyběly vhodné učebnice. Půl století se stále v našem česko-moravském prostoru udržovala již z dřívějška ustálená tradice: a) literárně pojatý článek, nejednou pouze suplující především výčet nějakých globálně pojatých reálií (lidské tělo, roční období, město); b) slovíčka; c) gramatické jevy, které byly nějak zakomponovány přímo do textu; d) vždy obligátně překlad poměrně suchopárného textu (a); e) pochopitelně navazující série nejednou toporných cvičení, často opět především k procvičení nových gramatických jevů.

Letos už bychom měli počítat s tím, že vzhledem k angličtině už bychom měli být nejmíň 10 let z nejhoršího venku. Existuje nemalý soubor kvalitních učebnic. Ty už jsou postaveny výlučně na potřebě komunikovat a tomu podřizují strukturu textů. Gramatika je pojata funkčně a ve strukturách odpovídajících řečovým situacím. Vyšla už celá generace nových absolventů jazykově zaměřených fakult.

A zase tu je problém. Není maličkost, kdo a jak učí. Většina vyučujících mohla klidně už dávno nejednou být v Anglii nebo v USA. Bez "křtu ohněm", přímo tam, kde je angličtina mateřštinou, to nikdy nebude pro vyučujícího jednoduché. Bohužel dodnes se angličtině na některých školách I. i II. stupně učí zvláštně . Nové a kvalitní učebnice sice jsou, ale ne vždy je k dispozici ten, kdo by kvalitně učil. Nechci koketovat s poukazováním na feminizaci a nutnou vazbu žen kromě školy také na rodinu (jak se to teď objevilo v diskusi o lékařkách). Ale jak jinak je možné, že stále některý vyučující raději stereotypně zkouší slovíčka a zadává často písemné testy na "jazykové jevy" , místo toho, aby uplatňovaným cizím jazykem přímo učil jeho zvládání mezi žáky či studenty?

Byla tu zrovna před několika dny v BL další vlna diskusí na téma relativně nízké úrovně anglické gramotnosti mezi Čechy. Naštěstí nebývají kategorická zevšeobecnění hodnověrná. Uvedu-li povzbudivý protipříklad, také dokazuje málo. Ale je to ta "holubička" slibující už teď lepší časy. --- Takže: Na Masarykově univerzitě v Brně na její Přírodovědecké fakultě se konala zcela nedávno mimořádná přednáška italského profesora Fernanda de Felice z Università di Padova, a to na aktuální a obtížné téma "Úloha času v kosmických záhadách". Host přednášel anglicky. V posluchárně bylo nemálo studentů. V následné a nemálo živé diskusi bylo možno snadno poznat, že diskutující ovládali angličtinu vskutku na úrovni "druhého komunikativního jazyka", bez trapných pauz a spásonosných vycpávek typu "éé" (zaplavujících úspěšně i naši češtinu!). *)

Takže? Vyšší platy učitelům? Samozřejmě, při zpětnovazebně pozitivních výsledcích. Ale tam kde pořád převažuje výuka typu "text -- slovíčka -- gramatika -- překlad", mluvení se žák(yně) od takového učitele cizího jazyka stěží dočká. A maturanti pak budou často anglicky jen koktat. (Nejde jenom o výuku jazyků! Také přírodopis lze "učit" a suverénně známkovat stálými testy.) Tohle bohužel zjišťuji už na třetí generaci...

*) Pozn. JČ: Ano, ale na jiné české vysoké škole nedávno nabídl jeden profesor přednášky ve svém oboru v angličtině, protože se jeho obor nemůže schovávat do češtiny; studenti tam nechodí, protože "tomu nerozumějí".

Bohužel ani Masarykova univerzita v Brně neposkytuje studentům řádnou možnost, aby se během studia naučili pořádně anglicky. Nikoho vůbec nenapadne něco takového oficiálně prosazovat , umožňovat a vyžadovat.