Finanční panika z minulého týdne byla dalším důkazem, jak neuvěřitelně pošetile je globální finanční svět organizován a spravován. Akcie na Wall Streetu poklesly největší měrou od 11. září, což ovlivnilo všechny světové trhy akcií a vedlo to k největšímu americkému snížení úrokových měr za posledních 25 let, což bylo zoufalým pokusem zastavit pokles trhů. Vznikla nová krize, v obskurním odvětví amerického pojišťovnictví. Pak došlo k podvodu ve výši 3,7 miliard liber ve francouzské bance Sociéte Générale.

Rostoucí vědomí, jak slabý je světový finanční systém v důsledku transakcí, které se nikdy neměly uskutečnit, vede k rostoucí úvěrové krizi, která zpětně děsí trhy s akciemi. Americká ekonomika slábne a charakteristické rysy stabilního života - pracovní příležitosti, důchody a ceny domů a bytů - jsou všechny ohroženy.

Přístup k úvěrům je jedním ze základních sloupů každého hospodářského systému. Tak jako dodávka plynu, elektřiny či vody, by se finančníctví mělo považovat za veřejnou službu a po finančnických katastrofách ve třicátých letech dvacátého století, bylo také jako veřejná služba regulováno. Ale angloameričtí finančníci nyní využili teorií fundamentalistů volného trhu a argumentují, že by finančnictví mělo být osvobozeno od regulačních "pout" a mělo by být znovu provozováno jako každé jiné soukromé podnikání.

Jenže finančnictví není jako každé jiné soukromé podnikání. Když udělá banka chybu, důsledky jsou pro celý finanční a hospodářský systém tak vážné, že je nutno ji zachránit - viz nynější skandál s britskou bankou Northern Rock. V důsledku této pravdy se finančníci zorganizovali tak, že potenciální či skutečné ztráty hradí vždy někdo jiný - buď jejich zákazníci, nebo stát - zatímco si finančníci ponechávají veškeré své zisky. Průmyslové odvětví, které zespolečenšťuje své ztráty, zatímco privatizuje své zisky, které má schopnost vytvářet náhlé hospodářské krize, musí být přísně regulováno jako každý podnik veřejných služeb.

Uvědomil jsem si, jaké má tendence finanční systém, když jsem byl seznámen se sporem, který řešil jeden můj přítel, finanční poradce. Šlo o spor mezi investičním fondem a jedním jeho manažerem. Ten manažer měl roční plat 100 000 dolarů, ale investiční fond, který spravoval, zaznamenal v roce 2007 velké zisky a jeho hodnota stoupla o více než 500 milionů dolarů. Manažer za to dostal prémii ve výši 206 milionů dolarů a hádal se, že měl dostat 250 milionů dolarů.

Co se stane, zeptal jsem se, v roce 2008, jestliže hodnota investičního fondu poklesne? Manažer dostane svůj normální plat a žádnou prémii, zněla odpověď. A bude muset vrátit alespoň část z těch 250 milionů dolarů prémií z předchozího roku? Samozřejmě, že ne.

Potíž je, že takto se odměňují vedoucí pracovníci celého finančnického sektoru - za pozitivní investiční výsledky jediného roku, přestože během tak krátké doby nelze poznat, zda je někdo skutečně dobrý manažer. Kromě toho, mnoho finančních trhů nyní funguje na principu kasina, makléři prostě sázejí na to, jakou budou mít akcie v budoucnosti hodnotu.

Před třinácti lety jsem kritizoval liberalizaci finančních trhů ve své knize The State We're In. Bylo zjevné tehdy, jako je to nyní, že finanční svoboda vede k neuvěřitelné krátkodobému uvažování, zaručuje nižší investice, pracuje proti budování podniků a proti inovacím, vytváří nestabilitu, vede k nadměrnému zvyšování cen nemovitostí, vytváří celosystémová rizika a přehnaně odměňuje osoby, které pracují ve finančním systému. Argumentoval jsem, že Německo a Japonsko organizují své finančnictví lépe než Británie a Amerika a že Británie a Amerika možná vypadají dobře z krátkodobé perspektivy, ale že jejich ekonomiky se dříve nebo později octnou v krizi.

Je nutno přísněji regulovat, jak finanční systém používá svého kapitálu, jak realizuje své půjčky a jak jsou finančníci placeni. Je to iniciativa, která vyžaduje globální podporu. Potřebujeme, aby finančníci sloužili podnikatelské sféře a hospodářství a nikoliv, aby byli jejich pány.

Podrobnosti v angličtině ZDE