Není tedy divu, že výdaje na zdravotnictví rostou, když farmaceutické firmy ukončují výrobu levných a fungujících léků a za ně nabízejí drahé náhrady, které leckdy pacientovi přinášejí nepříjemné vedlejší účinky, takže na jejich potlačení musí užívat další lék. Bezzubý stát jim v tom není schopen nebo nechce zabránit, protože kšeft je holt zlaté tele a to naši zákonodárci uctívají. Stát rovněž není schopen zajistit produkci takových levných a fungujících dostupných léků, které by zdravotní systém tolik nezatěžovaly a které již existují a byly vyvinuty nicméně nejsou vyráběny pro svoji lacinost.

Naši zákonodárci jdou nejjednodušší cestou a přes média začnou hlásat, že jsou léky nadužívány, a že si musíme připlatit a peníze si tedy vezmou na těch co se nemohou a nedovedou bránit. Proč stát -- zákonodárci neřeknou: "budete dodávat i tento lék nebo vám sebereme licenci?" Není to příliš tržní, ale nakolik se má tržit ze zdraví lidí?

Také se vám líbí tržní hospodářství ve zdravotnictví tak jako mně?

Já díky dnešní zkušenosti začínám věřit, že farmaceutické firmy skutečně budou vyvíjet takové léky, které nemoc udržují, ale neléčí. Kšeft je kšeft.

Otázka zní, proč tu máme stát? Domníval jsem se že, stát a zejména pak národní stát, je tu proto, aby příbuzným jedincům pomáhal a zvyšoval jejich šanci na přežití, proto se snad lidé počali sdružovat? Ovšem v očích politiků je tu stát proto, aby bylo možné vybírat daně (citace Josefa Luxe). V moderním pojetí státu se tedy naopak stát stává škůdcem. Nechci tomu věřit, ani se s tím smiřovat.