26. 10. 2007
Cesta k přežití lidstva(k příspěvku Anny Čurdové, BL 18.10.2007) Je jistě hezké, máme-li konečně velkého politika, hájícího budoucnost miliard lidí z ekonomické periférie. Z praxe ovšem víme, že speciálně v politice je jedna věc být tu pro někoho, druhá věc pro toho někoho opravdu něco dělat a třetí věc pro něj něco užitečného udělat. O kořistné konzumní ekonomice si můžeme myslet cokoli; ale boj proti globálnímu oteplování se povede především z jejích prostředků. Pokud tato ekonomika přejde do krize, pak bohatí, vyjádřeno finančně, pravděpodobně utrpí více než chudí. Absolutně i relativně. |
Jenže pro opravdu chudého může i ta malá ztráta znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V takovémto "šetrném" světě může více než dnes platit, že je lepší být zdravý a bohatý, než nemocný a chudý. Za těchto okolností je zcela namístě otázka skeptického ekologa : Do jaké míry je lepší bránit klimatickým změnám a do jaké míry je lepší se jim přizpůsobit ? Nevím, kdy a kde poražený Václav Klaus obhajoval rakety a radary za miliardu dolarů jako cestu ke světovému míru. Paní Burdová jako poslankyně a volitelka budoucího prezidenta to ovšem musí vědět lépe. Artefaktem konzumního života jsou například i papírové pleny. Artefaktem, který díky svým nepropustným obalům také přispívá ke znečištění planety, našeho domova. Protože nepochybuji, že paní poslankyně myslela svá slova vážně, táži se jí jako stínové ministryně pro ženu a rodinu : až její strana vyhraje volby a ona se stane ministryní skutečnou, budou papírové pleny úplně zakázány ? Nebo pouze zatíženy 1000% daní, jejíž výtěžek půjde na vzdělání lidí ve třetím světě ? |