Těmi fakty míním zničení našich nejvýznamnějších průmyslových závodů v době, kdy pro válečné úsilí Rajchu už přestaly mít význam, ale mohly významně přispět k rychlé poválečné obnově Československa. A že by se o tom nemělo mlčet, o tom jsem stále přesvědčen.

Ale s tímto mým stanoviskem pan Vojtášek nepolemizuje. Co by také rozumného proti nepopiratelným faktům mohl uvést? Vyloupl z vánočky hrozinku a pochutnává si na ní. Má pravdu v tom, že mostecká chemička vznikla až po záboru Sudet a že tedy neměla tradici Škodovky a ČKD, jež vznikly už za Rakouska. Ale vzhledem k jejímu významu pro zásobování republiky pohonnými hmotami v období poválečné nouze ji za "rodinné stříbro" lze považovat.

A že Američanům záleželo na tom, abychom byli závislí na dovozu pohonných hmot, to vím od akademika Bačkovského. Od něj jsem se v roce 1947 dověděl, že nám Američané nabízeli prodávat benzin za korunu litr, když nebudeme opravovat škody v mostecké chemičce a neobnovíme tamní výrobu.