Staletí trvající britská nadvláda ponechala barmské přírodní a lidské dědictví ležet v bezmocných ruinách. Formální nezávislost na britském koloniálním impériu získala země v roce 1948, avšak nedlouho poté zabředla do občanské války a iracionální ekonomické poroby. V roce 1988 se zde moci ujala militaristická junta. Rozsáhlé demonstrace proti juntě ve stejném roce skončily v tratolištích krve -- kolem tří tisíc lidí bylo povražděno.Vojenští vládcové aktivně vyhledávali zahraniční investory, kterým masově prodávali barmské přírodní bohatství, a stali se tak pohádkově bohatými a mocnějšími.

Zatímco Západ peskuje Čínu a Rusko za ekonomické handlování se zabijáckou juntou, američtí a francouzští ropní magnáti jsou neméně její důležitou oporou. A to přesto, že Západ uvalil na barmskou vládu ekonomické embargo kvůli porušování lidských práv a potlačování demokratických tendencí.

Americké ropné koncerny Unocal a Chevron Texaco a francouzský Total Oil mají lví podíl na plundrování barmského černého zlata. Americký viceprezident Cheney a jeho mateřská korporace Halliburton se podíleli na výstavbě plynovodu Yadana, kterým je odváděna nafta do se Západem spřízněného Thajska. Tento megalomanský projekt byl vystavěn za nesmírného utrpení barmských otroků. Australský premiér John Howard v médiích břitce odsoudil potírání barmských protestů, přestože australská federální policie poskytuje barmským bezpečnostním složkám výcvik. Tyto složky jsou po uši namočeny v ilegálním obchodu s drogami. Stačí připomenout, že Barma je jedním z největších výrobců a distributorů heroinu na světě. Izrael, na druhé straně, popírá vojenské spojení s barmskou armádou přes zjevné důkazy, jež vojenskou spolupráci obou zemí potvrzují. Barma byla také prvním státem v jihoasijském regionu, který uznal existenci státu Izrael.

"Šafránová revoluce", podobně jako "oranžová revoluce" na Ukrajině a "růžová revoluce" v Gruzii, byla zorchestrována Spojenými státy prostřednictvím Národní nadace pro demokracii (NED) a Institutu otevřené společnosti (OSI) George Sörose a dalších politických těles.V případě Ukrajiny a Gruzie šlo Washingtonu o obklíčení Ruska klientskými vládami, jež tak měly spolu s prstenci US vojenských základen efektivně kontrolovat a držet v šachu ruské imperiální ambice. NED se také kupříkladu snaží zmařit chavezovský politický kurz ve Venezuele.

Úkolem těchto organizací je svrhnou barmskou vládu, ovšem ne kvůli jejím represáliím, jak se nám snaží namluvit západní média, nýbrž kvůli geopolitickým a strategickým cílům americké zahraniční politiky. Co vede Bushův kabinet k této strategii?

Bushově administrativě jde o naprostou kontrolu nad ropnými nalezišti od Perského zálivu po Jihočínské moře. Barmské pobřeží představuje jednu ze světově nejdůležitějších mořských pasáží -- Malackou úžinu -- námořní trasu mezi Malajsií a Indonésií -- která tvoří spojnici Indického a Tichého oceánu. Touto cestou je přepravováno 80% čínského ropného importu. Každý den, nepřetržitě, je tudy tankery dopraveno 12 milionů barelů ropy na energetické trhy v Číně, ale i v Japonsku. Kdyby došlo k uzavření Malacké úžiny, nastal by přirozeně raketový nárůst cen ropy na světových trzích a čínská ekonomika by se ocitla ve vážných nesnázích. Pentagon se od roku 2001 snaží tuto klíčovou oblast militarizovat ve svůj prospěch, avšak místní vlády se tomuto počínaní tvrdě brání, včetně barmské junty. Letmý pohled do mapy ukazuje obrovský strategický význam Barmy.

Národní bezpečnostní strategie USA z roku 2002 mimo jiného udává, že s potencionálními soky na mezinárodní scéně, jež výrazným způsobem ohrozí jejich světovou hegemonii, bude nemilosrdně zatočeno, jaderný útok nevyjímaje. Čína k těmto přirozeně patří. Napadení Afghánistánu, Iráku a pravděpodobný útok na Írán pochopitelně nenechávají čínské předáky klidnými.Čína v barmské vládě nalezla potřebnou bariéru vůči americké ropné politice na Blízkém a Středním východě. V posledních letech dotuje barmskou juntu miliardami dolarů na vojenské účely, vybudovala zde rozsáhlou silniční a železniční síť a rozmístila omezený vojenský kontingent; utužily se tak vzájemné politické a ekonomické vztahy obou zemí.

Spojené státy reagovaly na vzrůstající hegemonii Číny v jihoasijském regionu sblížením s indickou vládou formou hospodářské, diplomatické a vojenské pomoci. Před dvěma lety se Bushův kabinet rozhodl rekrutovat Indii do "nového rámce indicko-amerických obranných vztahů". Indie tak nabyla větší moci v regionu prostřednictvím amerického plánu konfrontovat čínskou hegemonii. Letos v létě byla mezi oběma zeměmi podepsána smlouva, která Indii ve větší míře umožňuje využít jaderné energie k mírovým, ale i vojenským účelům. Tato událost vzbudila vlnu nevole na mezinárodní úrovni s tím, že Pakt jen vyhrotí závody v jaderném zbrojení mezi Indií a Čínou a Indií a Pákistánem.

Osudy barmských mnichů a zbytku týraného obyvatelstva nehrají v politice na nejvyšší úrovni žádnou roli. Pokrytecké haló západních médií i některých nevládních organizací ohledně barmské krize jen dokresluje hluboce zakořeněný cynismus a pokrytectví, jež přežívají v západní civilizaci již od koloniálních dob.