Jsou to titíž, kteří nás z obrazovky televize soustavně přesvědčují o tom, jak škodlivé jsou různé podpory a dávky, které vedou dělný lid jen k lenosti a zahálce, jak je třeba, abychom ještě více platili za zdravotnictví, protože jen tak se zabrání plýtvání atd., atd. Oni jsou mladí, zdraví, draví, svět je jim otevřen. Oni nemusí myslet na to, jak zaplatí ze svého důchodu léky, liberalizované ceny nájemného, potraviny s rovnou DPH.

. Především se domnívám, že David Hlušička nesprávně pochopil konstatování o přesunu výroby "mimo dosah unijních norem". Řekl bych, že Vojtěch Filip neměl na mysli normy technické, ale normy ochrany práv pracujících a o ty tady jde především. To je jasné, že automobil asijského původu bude muset splnit emisní normy stejně jako ten unijní. Co ale Martin Jahn řekl prakticky na plná ústa bylo, že by se musel zvažovat přesun výroby na východ z důvodů konkurenceschopnosti, protože tam mohou ze zaměstnanců přece jen vyždímat o něco víc. A položme si otázku: Jak dlouho to bude trvat než to naši mladí ekonomové spočítají a zdůvodní? Jistě, automobilka je přece jen složitější kolos než Flextronic, ale podstata je stejná. Proto je zde řeč o prodaném "rodinném stříbře".

David Hlušička dále sděluje a dokládá citátem z Adama Smithe, že zájmem majitelů a manažerů firem je dosahovat co největšího zisku. To je naprostá pravda. Jenomže po Smithovi přišel Karel Marx, který rozebral podstatu kapitalistického vykořisťování (a to je prosím ekonomický termín) pracovní síly. Nevím jestli se na VŠE dnes Marxe neštítí, každopádně od jejich absolventů je jeho jméno slyšet zřídka. Takže ano, jde tu stále a jen o zisk. V podání pravicových vlád pak jsou vytvářeny předpoklady pro to, aby ty zisky byly co největší. Ono pak z jejich stolu pro ty chudé možná spadne o trochu víc. Role státu při ochraně svých občanů se zde vytrácí. Hesla Pomož si každý sám, Sežer nebo budeš sežrán a Člověk člověku vlkem docházejí plného uplatnění. Charita věci neřeší.

Dovídáme se dále, že regulovaný pracovní trh EU ve svém důsledku zvyšuje nezaměstnanost. Pryč s ochranářskou politikou! To je další klišé dnešních ekonomů. Neboli čím menší budou mzdy, tím lépe se nám povede, protože bude vyšší zaměstnanost. Takže ti, co mají práci by měli solidárně chtít nižší mzdu, aby kapitalista mohl zaměstnat jejich nezaměstnaného kolegu. Chybí mi tam solidarita kapitalistů. Ovšem, ti přece musí pečovat o co největší zisk. A už vůbec nezáleží na tom, jestli je to kapitál domácí nebo zahraniční. Nižší mzdová úroveň - to je komparativní výhoda, kterou naše ekonomika stále ještě nabízí. Až už nebude, kapitál se zvedne a půjde dál.

Možná, že budu taky sepsut jako starý demagog, který nepochopil dnešní dobu. Pravda je, že jsem starý a možná zním demagogicky. Dnešní dobu jsem ale pochopil a radost z toho nemám.