Čeští novináři totiž vidí relevanci života a díla tří zesnulých jinak. "Zavedený pořádek" v českých médiích zní: 1) hudební skladatel, 2) drogový dealer, 3) protestantský teolog. Doklad ztráty smyslu pro proporce v české novinářské obci spatřuji zejména v nemístném upřednostnění dealera, který logicky patřil až hodně dozadu, na bezkonkurenčně třetí místo v pořadí. Představte si, že od 31. ledna 2007 do 16. února 2007 stačila ČTK o pašerákovi spáchat hned tři oficiální zprávy! (Jaká může asi být jejich informační hodnota, když dvě pozdější "zprávy" z valné části přežvykují to, co bylo sděleno před pár dny, týdny, měsíci?)

"Sebevražda skladatele Svobody je zřejmě nejatraktivnější téma, které český bulvár dosud měl." (Karolína Vitvarová-Vránková: Celebrita + smrt + záhada = prodej, Týden 8/2007, lze dohledat na www.tyden.cz). O Svobodovi však -- naštěstí pro něj i pro jeho pozůstalé a příznivce -- nepíše toliko bulvár. Jak konstatuje sama Karolína Vitvarová-Vránková, věnovaly se mu i seriózní deníky. Psal a píše o něm kdekdo, včetně příslušníků nepočetné "první garnitury" české novinařiny. Ve více aspektech je tak Svobodova kauza ošetřena takříkajíc nadstandardně. My se dále zaměříme na jediný z nich. Sledované téma bychom mohli pracovně nazvat "Média a výstupy z práce policie".

Někteří z elitních novinářů si -- plným právem -- berou na paškál dva příslušníky Policie ČR, kteří v průběhu vyšetřování Svobodovy sebevraždy profesně selhali. "...dotyčný podpraporčík A. S. kromě toho, že se dopustil -- vzhledem ke svému postavení -- nevídaného aktu, prokázal i značnou dávku naivity a blbosti," poznamenal třeba Josef Chuchma v pravidelném Zápisníku (Josef Chuchma: Laciný policejní fotograf. Naši lvové, MF DNES 3.2.2007, A10). Kritická slova se na adresu dvou provinilých policistů (spolu s pochvalnými slovy na adresu Inspekce ministra vnitra) snášejí i ze strany dalších soudnějších českých novinářů. Zhruba takhle má žurnalista pracovat -- chladnokrevně, kriticky a s maximální možnou objektivitou analyzovat a hodnotit veřejnou službu těch či oněch mocenských složek.

"Úplně nevinný" (čti: usvědčený a odsouzený, s přerušeným výkonem trestu) drogový dealer se sice od konce ledna v hledáčku médií objevuje hned jako druhý co do frekvence výskytu, ale i tak na něj nikdo z novinářské první garnitury jaksi nevyzbyl. V dané souvislosti nás zajímá pouze sledovaný aspekt -- novinářské parametry pro analýzu a hodnocení policejní práce. Pro srovnání nemusíme chodit daleko. Citujme tklivá slova Chuchmova profesně slabšího kolegy z téhož čísla nejčtenějšího českého tištěného deníku: "'... Vzal mě do Amsterdamu, kam jsem se vždycky toužila podívat,' vzpomíná jeho přítelkyně ... Právě v Amsterdamu začala rychlá pašerácká kariéra Radka Hanykovicse. Odtud se v roce 1996 snažil převézt 2,4 kilogramu heroinu ..." (Milan Eisenhammer: Hanykovics: Boj o pověst, boj o život, MF DNES 3.2.2007, C9) Svatá ty prostoto! Takový vabank přece ani mafie nehraje. Převozem dvou a půl kila heroinu nebývá zpravidla pověřován neotrkaný pašerácký začátečník ... Milan Eisenhammer jako by vůbec netušil, že existuje cosi jako protidrogové policejní jednotky, kde se činnost pašeráků v mezinárodní součinnosti dlouhodobě monitoruje a vyhodnocuje. (Kdy začala nebo pravděpodobně mohla začít pašerácká kariéra toho či onoho výtečníka, to je otázka hodná příslušných operativců; ti jsou však vázáni mlčenlivostí. Rozsudek se týkal něčeho jiného.) Ne že by na tom koneckonců nějak zvlášť záleželo. Snad je to dokonce právě takhle v pořádku: Jenom ať mizerní novináři dál pindají dojemné zkazky drogových pašeráků a nechají specializované útvary nerušeně působit v hlubokém utajení a na základě principů úplně jiných, daleko realističtějších! Bravo, Eisenhammer, příště drobátko pozměněj výrazivo a jediný voko nezůstane suchý!

Profesorovi Milanovi Opočenskému se česká obecná média věnují spíše okrajově, pokud vůbec. Za dané konstelace je to -- nejenom pro teologovy pozůstalé, ale i žáky a příznivce, mezi něž se počítá i autor těchto řádků -- nepochybně dobře. Jestliže ze tří zemřelých nevyzbyl nikdo z české první novinářské garnitury na druhého v (absurdně nastaveném) pořadí co do relevantnosti, tím spíše by nevyzbyl na třetího v pořadí! Zprávu ČTK o úmrtí známého protestantského teologa se mi daří dohledat pouze na www.tyden.cz (nikoli na www.ceskenoviny.cz). Nad poslední větou z citované zprávy ČTK z 1.2.2007 ("... byl Opočenský veden na seznamu tajných spolupracovníků, důvěrníků a kandidátů spolupráce StB.") zůstává rozum stát. Také zde máme co činit se sledovaným tématem: Běží o výstup z policejní práce, kterým se později zabývaly jiné mocenské orgány demokratického státu.

Vě věci existuje pravomocné rozhodnutí soudu, který profesora Opočenského očistil. Tříletá objektivní lhůta, během níž mohla protistrana požádat soud o obnovu řízení, dávno vypršela. Na www.mvcr.cz si lze během několika vteřin dohledat, že profesor Milan Opočenský v seznamu spolupracovníků StB (tamtéž výslovně označeném jako "jediný oficiální seznam") evidován není! Jak to, že ČTK u profesora Opočenského nerespektuje pravomocné rozhodnutí soudu? Jak to, že ČTK u profesora Opočenského nerespektuje jediný oficiální seznam spolupracovníků StB, vedený jedině českým ministerstvem vnitra? Přímo se vnucuje tristní vysvětlení (jež si milerád nechám pádnými argumenty poopravit): ČTK zaměstnává nikoli druhou, ale třetí garnituru české žurnalistiky, totiž garnituru neschopnou přežít v tržním prostředí. Pisálky, na něž jsou veškeré protinovinářské bonmoty Miloše Zemana příliš slabé.